Kalendář Zlaté Prahy/1895/Na starý Almanach

Kalendář Zlaté Prahy/1895
Z národního mudrosloví	Na starý Almanach	Minet

Údaje o textu
Titulek:	Na starý Almanach
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	Kalendář Zlaté Prahy. Praha : J. Otto, 1895. s. 3. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V knih a listů veteši,
v směsi odházených cigaret,
kde jen pavouk peleší,
kam čas všechen prach svůj smet,
almanach jsem zhled.
Roků dvacet pět
přeletělo od té chvíle již,
našich mladých bolů velkou tíž
ten almanach, jejž v plísni tady zříš,
kdy roznes v svět.

Jako včely v úlu v něm
my se slétli z různých, dálných stran,
život krásným snem byl všem,
neznali jsme jeho ran,
každý odhodlán
v krásy Ocean
vnořiti se bez všech průtahů,
stál tu smělý mládí na prahu,
v srdci svěžest, v mysli odvahu,
svých losů pán.

Jiskrných nás bylo hlav,
šampaňským vřel vínem vtip,
bouřnější čím citů splav
každý měl, tím líp.
Slovo létlo, šíp,
jak bys ve tvář štíp
krásnou dívku. A jak zvonil rým!
Volný, hrdý, tenkrát byl nám vším,
v změť metafor on tyčil v šeř a dým
na Sněžku, Říp.

Jakých bolů hrozná tíž
rvala všecky v tísni nemalé!
Každý chtěl jen výš a výš,
mnil, je v trudu přívale
Titan na skále!
Štěstí nestálé,
slávu urvati chtěl každý z nás,
aby život všem byl hodokvas,
vše urvat krátkým letem na Parnass
v hře zoufalé.

Dnes tu vybledlých jmen pár
na obálce, jež vybledlá též,
zrovna jak těch ňader žár,
jejž vzal moudře rozum na otěž.
Zrada, klam a lež,
o kus chleba řež,
o píď, kam bys pevně nohu vtek;
místo lásky, vznětu — záští vztek
a místo slávy škleb a hněvu vzkřek,
kde dlíš, kam jdeš.

Cizí jsou ta jména dnes,
čtu i dívek sladká jména v nich;
zdali aspoň lásky ples
nahradil jim křídel mladých zdvih
v ráj snů čarovných?
Mudráků však smích
přes léta až v tiš svou slyším znít:
Dítě, potlač vášeň, schovej vřelý cit,
běd žitím chvilku musíš vykoupit
sen v paprscích.

Stará knížko sedraná!
Dojat obracím tvůj žlutý list.
Všem těm hněvům Titana
jak se směje svist,
jemuž za kořist
padli ptáci z hnízd!
Darmo! Dlužno vyčkat, dále stát,
dlužno rván být, dlužno jiné rvát,
jen když může duch můj hrdý plát
a vždycky čist!