Kalendář/Kolem vánoc

Kalendář Karel Čapek
Černá zima	Kolem vánoc	Komu co dát

Údaje o textu
Titulek:	Kolem vánoc
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V Praze: nak. František Borový, spisy bratří Čapků ; sv. 45, 1947
Licence:	PD old 70

Už jsme si na to celkem zvykli, že “hoj ten Štědrý večer, tajuplný svátek” je důkladně zmerkantilizován a znamená spíš důležitou položku hospodářskou než cokoliv jiného; ale někdy se člověk přece jenom podiví, když shledá, jak se starodávný Ježíšek zmodernizoval a nabyl obchodní podnikavosti. Například vás přece jenom zarazí, když potkáte na ulici celý vozový náklad jmelí, přivážený někde ze sázavských končin. Čarodějné jmelí, posvátná bylina pohanská, vypadá totiž jako nepodařené seno, když toho je celá fůra; spíš by člověk řekl, že to je stlaní pro nějaká boží hovádka než čaromocné a tajemné bejlí, jehož magickým posláním je přinášet štěstí a hojit veškeré neduhy, najmě pak nemoc padoucí. Snad se už v příštích letech (dá-li nám bůh zdraví) dočteme v hospodářské rubrice svých novin: “Stav na trhu jmelí uspokojivý; dovezeno šedesát vagónů. Nejčilejší poptávce se těší jmelí listnáčové, které znamená 84,50 Kč; jmelí jedlové 83,20, borové 82,70. Jmelí dubové (Loranthus quercinus) trvale bez zájmu, jelikož v zimě opadá. Slovenské jmelí 84,10, křivoklátské až 85,30 Kč.”

Na míň než na celé vagóny to už dnešní Ježíšek ani nedělá. Dvě maminky nesou domů plné náruče dárků. “A budou ty kočárky včas?” stará se jedna. “Budou,” ujišťuje druhá, “mně říkal ten prodavač, že jich zítra dostanou celý vagón.” Vagón dětských kočárků, to je představa skoro monumentální.

Další zpráva: “Olovo k čarování: měkké olovo 26,8, cizozemské 25,4, likvidační cena 25,7. Očekává se další vzestup cen, jelikož světová těžba olova nestačí krýt vánoční poptávku. Vojenské správy ve většině států se uvolily uvolnit polovinu svých zásob olova, aby si každý mohl něco na Štědrý večer ulít. V Německu byl povolen jen omezený příděl olova, 10 dkg na hlavu.”

Pořád hledám v novinách inzerát: “Nejvhodnější vánoční dárek je plynová maska.” Kupodivu, dosud jsem ten inzerát nenašel; asi je v té výrobní branži nedostatek podnikavosti.

Je podvečer; utrmácený obchodní sluha veze někomu v tramvaji balík nakoupených dárků. Jedna výkladní skříň v ulici je ozářena z nevímjakých lamp sladkým modravým světlem, v němž se třpytí stříbrné a zlaté pozlátko.

“To je krásné světlo,” vydechl konduktér.

“Takové… božské světlo,” řekl znalecky obchodní sluha.

“Máte pravdu, božské světlo,” děl konduktér a zatáhl za řemen zvonku. “Jedeme!”

Kdyby dal spisovatel lidu do úst slova jako “božské světlo”, nikdo by mu to nevěřil; a přece je to pravda, a já to zaznamenávám jen proto, aby se spisovatelé nebáli mluvit o božském světle.