K úmrtí Čajkovského

Údaje o textu
Titulek:	K úmrtí Čajkovského
Autor:	neuveden
Zdroj:	Národní listy, roč. 33, č. 310. str. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	8. 11. 1893
Licence:	PD anon 70
Související:	Autor:Petr Iljič Čajkovskij

K úmrtí Čajkovského telegrafuje se z Petrohradu, že chorobu, která způsobila jeho smrt, způsobil si tím, že při večeři v jedné restauraci vypil sklenici nezvařené vody. Druhého dne objevily se příznaky cholery. Přese všechno namáhání lékařů pozbyl pacient v neděli odpoledne o 3. hod. vědomí a o 3. hod. v noci nastala smrt. Smutek nad úmrtím slavného skladatele jest všeobecný. Car dával si stále podávat zprávy o stavu nemocného. — Petr Iljič Čajkovskij, nar. r. 1840 ve Votkinském želez. závodě vjatské gobernie. Jsa synem hornického inspektora navštěvoval právnické učiliště v Petrohradě, načež sloužil v ministerstvě spravedlnosti; avšak maje již od mládí náklonnost k hudbě opustil službu, vstoupil r. 1862 na konservatoř a stal se žákem Ant. Rubinštejna, jenž měl velký vliv na rozvoj talentu Čajkovského. Jím doporučen povolán také Čajkovskij r. 1865 za professora dějin hudby na nově otevřenou konservatoř moskevskou, ale již r. 1879 vstoupil do výslužby, hodlaje oddati se zcela činnosti skladatelské. Za své professorské činnosti vydal: Učebnik garmoniji (1872); Kratkij učebnik garmoniji, prisposoblennyj k čteniju duchovno muzykaljnych sočinenij (1875); Rukovodstvo k instrumentovke (dle A. F. Gevaerta). V létech 1872—1876 byl hudebním recensentem „Ruských Vědomostí“. Později žil též za hranicemi, jmenovitě v Italii a ve Švýcarsku. Dnes Čajkovskij počítá se mezi přední současné hudební skladatele. Z množství jeho skladeb zasluhuje zmínky především 9 oper, z nichž nejdůležitější jsou: Opričnik (provozovaná v Petrohradě r. 1874); Kuzněc Vakula (Kovář V., 1876), později přepracovaná a nazvaná Čerevički (střevíčky); Jevgenij Oněgin (v Moskvě, 1881); Orleanskaja děva (v Petrohradě; 1831); Mazepa (t. a v Moskvě, 1884); Čarodějka (1887); Pikovaja dama (Piková dáma, v Petrohradě, 1890). Vedle toho napsal hudbu k jarní pohádce Ostrovského „Sněguročka“ a balety Lebedinnoje ozero (Labutí jezero) a Spjaščaja krasavica (Spící kráska, v Petrohradě, 1889). Z ostatních jeho skladeb uvésti sluší 6 symfonií (mezi nimi Manfred), 4 suity, 6 symfonických básní a fantasií pro orchestr (známy Romeo a Julie, Bouře, Francesca di Rimini, Italské capriccio, Hamlet), k nimž řadí se i Slovanský pochod (fantasie na slovanské písně), 4 koncertní ouvertury (mezi nimi Rok 1812 a Danská hymna), 3 kvartetta a množství skladeb na piano, housle a j. Pozoru hodny jsou i jeho skladby církevní, zejmena Liturgia sv. Joanna Zlatousta a Vsenoščnoje bděnije. R. 1886 podnikl Čajkovskij uměleckou cestu, vystoupil v Berlíně, Drážďanech, Londýně, Paříži, Praze (1888) a j. a všude uznání si získal. Ve své skladatelské činnosti, jmenovitě v instrumentální hudbě, Čajkovskij je samostatným a originálním. Neodchyluje se sice od platných tradicí, avšak umí dodati svým pracím zvláštní charakteristiky, v níž živel specificky ruský zřejmě vystupuje. V oboru symfonické hudby dobyl si dříve uznání nežli v opeře. Písně Čajkovského přeloženy do různých jazyků, těší se popularitě stejně jako jeho skladby pro piano, a komorní jeho skladby řadí se k nejlepším vzorům svého druhu. V operách Čajkovský podlehá místy cizím vlivům (na př. wagnerovským zásadám v opeře „Kovář Vakula“), jinde lyrika převládá nad dramatičností („Orleanská panna“); za to však jeho lyrické nadání má zde volné pole („Eugen Oněgin“), vyznívajíc citem přehlubokým. V Praze z jeho prací provedeny byly zejmena fantasie „Romeo a Julie“, „Bouře“, ballet „Labutí jezero“, ouvertura „Rok 1812“ a opery „Panna Orleanská“ a „Oněgin“. Tato stala se ozdobou repertoiru Národního divadla. První její představení r. 1888 bylo velkolepým projevem úcty a obdivu pro přítomného skladatele. Loni provedena na Národním divadle Čajkovského „Piková dáma“. Za svého pobytu v Praze získal si Čajkovskij svou roztomilostí hojných sympatií v kruzích našich hudebníků a spoluúčinkoval se vzácnou ochotou v koncertu ve prospěch pořádání populárních koncertů.