Jitřní písně/Tatrám

Jitřní písně Svatopluk Čech
Moravě	Tatrám	Zimní fantasie

Údaje o textu
Titulek:	Tatrám
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	Čech, Svatopluk, Jitřní písně, Nakladatel F. Topič knihkupec, Praha, 1902.
Vydáno:	1888.
Licence:	PD old 70

Nechť honců Arpádových vnuk
svou patu v leb vám ryje,
nechť vašim synům jarmo muk
na měkké vkládá šíje,
nechť sladkou řeč jim ze rtů rve
a vraždí naše bratry:
přec naše jste,
vždy naše jstem,
jste naše jen Ó Tatry!

Ty čisté záře mořských ok,
ten Kriváň nebetyčný,
ten bystrý Váhu, Nitry tok
ten lid tak dobrý, sličný,
těch bájí starých věčná zvěst,
těch písní sladké vděky:
vše naše jest,
vše naše jest,
jest naše věků věky.

Nechť, synu Tater, dějů proud
nás mutnou vlnou dvojí,
nic neroztrhá tisíc pout,
jež od věků nás pojí,
jsme národ jeden, jedna řeč,
táž větev slávské lípy,
ni chytrá leč,
ni krutý meč
nás ve dvé nerozštípí.

A kdyby v různo větev tu
chtěl bratr vlastní rváti,
hned první hlahol jeho rtu
zlý blud a rozkol zvrátí -
řeč jedna zní ve sváru hluk
a jasným zvonem hlásá:
Týž retů zvuk,
týž srdce tluk
vás věčným svazkem pásá.

Nad Tatrou křídla rozpjal nám
duch věští orlím vzletem,
jenž stavěl svorné lásky chrám
všem velké Slávy dětem.
Nuž za ním předně my a vy,
jenž od boha jsme svoji:
syn Vltavy
i Moravy
i Váhu v jednom voji!

Těm klínům vzrůstat nedejme,
jež násilně nás dělí,
a svornou myslí hledejme,
co svíže nás a scelí.
Vděk hojný přijme český luh
od sladké Tater víly,
váš měkký duch
zas v boje ruch
zde najde křepké síly.

Nuž, páže k páži, k boku bok,
ať zví to širá země,
že bratři jsme, že shledá sok
v nás jedno svorné plémě.
Ó, věřte, lepší vzejde čas
pro českoslávské bratry,
až zahřmí zas
vse v jeden hlas
od Šumavy až v Tatry!