Jiskra slávy Svatoprokopské

Tato stránka potřebuje úpravy.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v ostatních článcích a stránkách, v radách na stránce Vzhled a styl, případně na její diskusní stránce.

---

Důvod, poznámky: chybí infobox se základními údaji o díle včetně zdroje, podle kterého by bylo možné zkontrolovat a vhodně naformátovat

Údaje o textu
Titulek:	Jiskra slávy Svatoprokopské
Autor:	Bedřich Bridel
Zdroj:	Bedřich Bridel. Jiskra slávy Svatoprokopské, ,
Licence:	PD old 70

VÍTÁNÍ KNĚŽSTVÍ

Píseň o svatého Prokopa kněžství

Prokope, ctný kněže,

země, nebe kníže,

vítej, lid tě chválí,

v stavu roven’s králi.

Vítej, posvěcený,

z obce vysazený,

vítej, pomazaný,

k oltáři oddaný.

Jaké tvoje ruce?

Slíčnější nad slunce!

Panic a mládenec

má míti ten věnec.

Co tvé oči vidí?

Za to se nestydí,

vidí svého Pána,

když ho vidí z rána.

I vy prsty svatí,

křišťáloví, zlatí,

Krista pěstujete,

když posvěcujete.

Velké jest tajemství

svatosvaté kněžství,

není, není žádný

kněz, jest tejný radní.

Jak čisté, jak svaté,

když se dotýkáte,

plné ctihodnosti,

všelijaké ctnosti,

ruce právě zlaté,

ruce čisté, svaté,

ruce plné ctnosti,

nebeské milosti!

Co ty ruce drží?

Milost si obdrží,

drží velikého

Pána Boha svého.

Který svět zdržuje,

toho posvěcuje,

ten Pána pěstuje,

který posluhuje.

Vítej, ze vsi vzatý,

ó Prokope svatý,

tys mezi anjely

počten svatý milý.

Kněží jsou anjelé,

svého Stvořitele

v způsobách pěstují,

když jej posvěcují.

Jazyku červený,

krví's tak zbarvený,

čistý, milý, nový,

všecken’s rubínový.

Jaké ctihodnosti,

jaké důstojnosti

spořádané kněžství

jest blahoslavenství!

Když tak Stvořitele,

pozemští anjelé,

Boha pěstujete,

slavně hodujete.

Šlechetné komonstvo,

mocné božské kněžstvo,

slávu Bohu vzdejte,

radostně plesejte!

Pro lásku ohniví,

které sám Bůh živí,

jeho cherubíni,

kněží, Pán vás stíní.

Srdce, nohy, paty

mají býti svatý,

neboť nám zvěstují,

Písma vypravují.

Kněží jsou poslové,

zemští anjelové,

z nebe k nám lítají,

Písma vykládají.

Vítej, svatý chlebe,

oni světí tebe

v blesku, v slávě, v záři

na svatém oltáři.

Anjelé nemají

tu moc, kterou mají

tito vyvolení,

Bohu posvěcení.

Bůh vás sobě zvolil,

z zástupův vyvolil,

toto stádo tichý

světa snímá hříchy.

Tu hříchu zprošťuje,

když jej rozvazuje.

Jak vzácný? Jak tichý,

kdo tak snímá hříchy?

Ona ctná panenka,

senenská milenka,

senenská ze jména

svatá Kateřina,

když kněze slyšela,

tak o něm smejšlela:

„Jak jsou pěkné nohy,

které zástup mnohý

vedou ku pokání,

na svaté skonání,

které o to stojí,

by byly v pokoji.“

Tak tato drůžice,

božská sazenice,

kněze jest ctívala,

šlápěje líbala.

Nechtěl knězem býti

nijakž přivoliti

František, muž svatý,

v chudobě bohatý.

Velmi kněze ctíval,

když takto mluvíval:

bylo jedno zdání,

s knězem na potkání

kdyby anjel z nebe

potkati měl sebe,

nevyšel by z meze,

držel by se kněze,

volil by radějí,

měl by se chtivějí,

anjela by státi

chtěl, by zanechati,

kněze by pak vítal,

mile by přivítal,

sám chudý, nebohý,

líbal by mu nohy,

poněvadž kněz zdravý

dává pokrm pravý,

tak jako přisluší,

co náleží k duši.

Dává slova věčná,

čistotná, bezpečná

podle svého řádu,

velkého ouřadu.

Syn jedinký Otce

svěřil mu své ovce.

Ať jen vaší vinou

duše nezahynou!

Ty pak posvěcený,

Prokope nevinný,

na kněžstvo vsazený,

kněže posvěcený,

oběť Bohu milou

obětůj líbeznou,

kněže v Pánu svatý,

poklad ten bohatý!

Který nebe stvořil,

velmi se pokořil,

tobě se poddává,

po tvé vůli stává.

Obětůj Abele,

světa Spasitele,

se vší pobožností

v velebné svátosti!

Hned jak kněz odpoví,

svá slova vysloví,

Pán se dolu spustí,

nebesa opustí.

Tu anjelé letí,

ač jich neviděti,

lidé mile znějí,

Bohu se klanějí,

Bohu zavitému,

pod chlebem skrytému,

z nebe sem padají,

před Bohem klekají.

Anjelové boží

Pánu svému slouží,

slouží svému Pánu

v bílém čistém stavu.

Též i kněží slouží,

ti sluhové boží,

kněží posluhují,

ke mši ministrují.

Ej, jak se to kněžství

v takové moci stkví,

větší než anjelská

jest ctihodnost kněžská!

Prokop, kněz veliký,

má ctnosti všeliký

k této důstojnosti

i k svaté svátosti.

Anjelové stojí,

ďábel se pak bojí,

bojí se milého

Prokopa svatého.

My muže svatého,

teď posvěceného,

vesele vítejme,

ruce mu líbejme!