Jehan Rictus/Strašidlo

Jehan Rictus
Ukolébavka pro smolaře	Strašidlo	Charlotta se modlí k Panně Marii v Štědrovečerní noci

Údaje o textu
Titulek:	Strašidlo
Podtitulek:	(Fragment)
Autor:	Jehan Rictus
Původní titulek:	Le Revenant
Zdroj:	Jehan Rictus. Praha : Rudolf Škeřík, 1929. s. 37–42. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jindřich Hořejší
Licence překlad:	PD old 70

Řikám si často, dyž sem a tam
vleču svou kostru… a nevim kam…
naděje žádná… dyž du se pást,
bez práva, abych si jenom sed
na holej chodník, abych si zdřim
na dlažbě, co je taky „má“ Vlast,

řikám si: „Dyby přišel — to vim!“
Víte kdo? Víte… dobře, jéje!

ZABAVENO

ZABAVENO

Dyby se vrátil, dyby přišel…

— — — — — — — — — — — — — — —

Pro všecky lidi uzoufaný
v srci měl kousek sladký many,
pohledem, slovem uzdravoval…

— — — — — — — — — — — — — — —

Řikával dycky Apoštolum:
„Mějte se všichni spolu rádi,
na zemi ať ste kamarádi,
zaražte války, zabíjení,
nebuďte jako ta divá zvěř,
zatratil bych vás, věřte slovům!“

Taky řek: „Běda vám, boháči!
Blahoslavený chudý jak myš,
nevejde keťas do nebe — spíš
proleze velbloud uchem jehly!“

— — — — — — — — — — — — — — —

Dyby se vrátil, dyby přišel
jednoho dne tak z čista jasna,
potichu, chytře zmrsk se dolu,
že by to byla mela krásná
vod Montsouris do Batignollů!

— — — — — — — — — — — — — — —

Tumáš… a jako z udělání
zblejsk sem ho včera po půl noci.
Ulicí šel jak jiný choci.
Stříbrem už prokvetlý měl vlasy,
na Pána Boha na špacíru
na sobě neměl moc tý krásy…

Přišel až ke mně. Povídám mu:
„Vítám tě, vítám do Paříže!
Přeci má člověk kousek štíska!
Jak sise dostal dolu z Kříže?
To si měl práci, na mou víru…
Ale ať, viď? Já, třeba v mrazu,
třeba že sem zas bez kvartýru,
vidím tě moc rád takle zblízka!

Si to ty, bodejť… jakpak, hele!
Že se to ale pěkně chystá!
Zejtra máš v Paříži povstání!
To si zas vejskne Zlatý Tele:
Těch novin, těch zvláštních vydání!
Kupte si: „NAVRAT ’ŽIŠE KRISTA!!!“
Žádejte: „PŘÍCHOD SPASITELE!!“

Bacha, hé! Koukej, policajti…
Slyšíš? Dou… chytře… jako husy.
Skoupaji ale, znaj psí kusy!
Rači poď ke mně, povidám, daj ti!
Sebrali by nás jako pecky.
(Beztak z tý noci Olivecký
eště máš škraloup, nestůj vo ně!)

Měl bys to na grán zas to samý,
čili bys čap to jako tenkrát
(— nevim,jak snes bys teď ty krámy! —),
dyž si tě podal ponckej Pilát.

Bledej si, bílej jako křída!
V boku tě kopí pořád pálí?
Krvácej eště tvoje rány?
Ukaž svý ruce probodaný…
Hřeby ti z nich už vytahali?
Ubohý nohy tvý! Jak by z nich,
z jejich děr šlehal vítr a sníh
na dlažbu, vocel ukovanou.
(Můžeš mít pěknou polízanou!)

Nejni tvá hlava trochu chorá?
Přišels… proč? Vodkaď? Zdola? Zhora?
Kudy si bloudil? Začneš znova
na naší zemi, starý štaci?
Nepřišel ty si hledat práci?
(To bys to ale skoro profrk!
Pomalu nic už nestavějí.
Cizincum všude vodzvánějí,
na stavbách zrovna maj jich po krk.)

Co si řek našemu Životu?
Moderní, co? Ty vynálezy!
My sme holt ňáký kabrňáci!
Vozvi se! Nedělej drahotu!

ZABAVENO

Nastav sluch, jak tam motorama,
železem, párou, mašinama
z továren v porodní bolesti,

Zoufalství Dneška vyje v křeči!“