Jehan Rictus/Pouťové boudy

Jehan Rictus
Z dopisu Jehana Rictuse Léonu Bloyovi	Pouťové boudy	Máminy moldánky

Údaje o textu
Titulek:	Pouťové boudy
Podtitulek:	(Sedmiletý)
Autor:	Jehan Rictus
Původní titulek:	Les Petites Baraques
Zdroj:	Jehan Rictus. Praha : Rudolf Škeřík, 1929. s. 19–22. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jindřich Hořejší
Licence překlad:	PD old 70

Ty, mami, zastav se, dyž tu už seš,
ať kouknu se na pouť… prosím tě, no!
Jej, netahej, strhneš mi rameno…
Jej, mami, dyk ty mě tu utlučeš!

Né, tolika národa co tu je!
A každej jak tele u novejch vrat…
Co pořád ten tlučhuba hudruje?
Fuj, z acetylénu je pěknej smrad!

Jé, mami, ty hračky a panáky,
ty kvery a zvířata v škatulkách,
ty šavle a maličký auťáky!
Jé, mami, mám voči jak na šťopkách!

Ten velkej kůň v prostředku, panečku!
Je mastnej? Co můžou tak za něj chtít?
Jó, ten by mi pasoval, holečku!
Jej, mami, ty neumíš nic než bít!

Ty, něco ti z paklíku vypadlo!
Tak ve „frcu“ nedali ani fuk?
Já furt a furt, co si jak žihadlo…
Di, blázínku jeden, dyk je to fuk!

Dyž nemáš, tak nemáš, copak tě sním?
Kdo říkal ti, že já chci kupovat?
Ty hračky, ty já tak jen prohlížím.
Víš, já se ti koukám na ně tak rád!

Dyž fotr je na mol a bez brků,
no, koupíš mi jenom, jakej pak pláč,
pár pečenejch kaštanů, pomeranč,
a já ti už nebudu na krku.

Ach jejku, já jsem ti už znavenej!
Ne, dypak už přijde ten Saint-Ouen?
Čím člověk víc šlape, tím věčí lán.
Jej, mami, já jsem ti už znavenej!

Sníh nalez mi do křápů, sou jak led,
tam akorát, co mám to vomrzlý.
Jsem navyklej na samý věci zlý,
teď hlady bych ale hřebíky jed!

Znáš kupcovic haranta z baráku,
co chodí jak buržoust, nos na střeše?
Ten tuhle ti přes noc prej v punčoše
měl vážky a škatuli vojáků.

A eště prej překrásnej vozejček
a celý ti loutkový divadlo!
To všecko mu „nadělil Ježíšek“.
No, řekni, je pravda, jo, tudlec to?

A uhodil na nás. A co prej my,
dyž jako k nám Ježíšek taky vlez.
My zůstali celí ti pitomí
a že sme holt dostali houbeles.

A hádej, co na to von, mami, řek?
My že prej sme všivácká holota!
A bodejť prej k nám by šel Ježíšek,
ten nechodí prej, kde je žebrota!

No, to bysi koukala na tanec!
Já, ségry hned na něj jak hnízdo vos.
No, říkám ti, dostal jich na kokos!
No né, cák sme tu jen pro jeho hec?

Měl na dranc ty dárky svý k Ježíšku…
Pak každej kolt koukal, aby se zdejch…
Von nadával pakáží špinavejch,
že všecko prej poví tatínkovi,
a von že nám nepočká na knížku.
— — — — — — — — — — — — — — — —
— — — — — — — — — — — — — — — —

Nó, mami, co vlezlo ti do hlavy?
Dóst! Von si s tím se vším byl vinej sám!
Jej! Přestaň! Dóst! To jich zas dostávám!

Mám k Novýmu roku holt „vázaný“!