Ještě jednou se vrátíme (1900)/Ospalá píseň

Údaje o textu
Titulek:	Ospalá píseň
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Ještě jednou se vrátíme: kniha veršů z r. 1892-1899. Národní digitální knihovna
Vydáno:	V Praze: Grosman a Svoboda, 1900
Licence:	PD old 70

Tou cestou pustou, proťatou v tmu lesa,
nad níž se křivé větve klenou
a měsíc tesklivé své šero
propouští po jehličí,
můj vozka jede zvolna…

A nákolesník zvoní,
nárazy, dupot koní
ztlumené, jednotvárně splývá
ve skřípot vyschlé osy.

Ospalou bzučím píseň,
tu, kterou vozka začal.
Vzadu se líhnou bílé
mlh nebetyčné hory,
za mostem v prostřed lesů…

Jak šňůra natažená
bez konce je ta cesta
se zelenavým vedle
podrostem lkavých břízek.
V nich jemně prška šumí,
bubnuje v svadlé listí.

Jak vypuštěný motýl
ze stuchlé světnice,
má duše těká kolem;
na drahá místa sedá,
otřená křídla zdvíhá…

Déšť teplý šumí vzduchem —

Kams usláble a dlouze
do neurčitá mizí,
při kmitajících hvězdách,
pod černých větví tmou,
ospalá naše píseň…