Janu Syrovému

Údaje o textu
Titulek:	Janu Syrovému
Autor:	Rudolf Medek
Zdroj:	Národní listy, roč. 78, č. 22. str. 1 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	23. 01. 1938
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Jan Syrový, Jan Máchal, Josef Jiří Švec

     V třebíčské sokolně Máchal, Švec, Syrový —
venku je vítr, mráz, moravská Sibiř hvízdá
v drsných oranicích Meluzininým hlasem.
Na útisk lidu tvého kdo pevně odpoví?
Dost budou smělá už sokolí tvrdá hnízda,
ztvrdne-li v paži meč i puška hřmícím časem?

     Neboť čas plní se, i když jen měkkýma
očima zírá v svět tvář přebolestné Rusi.
V půlnoční hodině v den svaté Anny zalká
zvon světla poplašný. Hřích jeho nesnímá
už tichý Beránek? Či se to v krvi dusí
jenom syn člověka, který vykřikl: Válka!…

     Ať boží zkouška jen — přec tone v mrákotách
svět po okrsku země. Však co tvůj národ, synu?
Zda chvíle nepřišla, kdy také tvá je zkouška,
kdy osud zeptá se, zda síla nebo strach
je v teplém srdci tvém, jež dosud spalo v stínu
dějinných tklivých vin, jež kryje němá rouška?

     A srdce nezměklo a paže přituhly,
čám dále je má Vlast, víc srdce vstříc ji letí.
Rozpaky, stud i strach — ty ďábly! — drtí víra.
Šli chlapci z Třebíče, železné roty šly,
ten prapor rekovství, jenž dřímal po staletí,
teď tisíce statečných v železné ruce svírá!

     A další tisíce… Ten letí vpřed, ten pad’,
Zborov a Ukrajina, krev na sibiřském sněhu,
koruna vítězství, v ní démanty i trny!
V ní sláva svobody, v ní kázeň, duch i řád…
Ten prapor neztratil svých barev žár i něhu!
Ten, Jene Syrový, jsi dones’ bez poskvrny!