Jan Neruda/Literatura

Jan Neruda (Novák) Arne Novák
23	Literatura

Údaje o textu
Titulek:	Literatura
Autor:	Arne Novák
Zdroj:	NOVÁK, A. Jan Neruda. Praha: Spolek výtvarných umělců Mánes, 1914. Online na Internet Archive
Vydáno:	1914
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Jan Neruda

Studie tato předpokládá znalost jak básníkových děl, tak jeho zevních osudů; jejím úkolem nebylo podávati životopisná neb knihopisná data. Tuto jen chronologie jeho děl dle prvních vydání. Neruda vydal knihy básní: 1857 »Hřbitovní kvítí«, 1858 »U nás«, 1868 »Knihy veršů«, 1878 »Písně kosmické«, 1883 »Ballady a romance«, 1883 »Prosté motivy« a 1895 (pohrobně) »Zpěvy páteční«. Knihy výpravné prosy Nerudovy: 1864 »Arabesky«, 1871 »Různí lidé«, 1878 »Povídky malostranské«. Z feuilletonistické prosy vyšly nejprve cestopisy: 1864 »Pařížské obrázky« a 1872 »Obrazy z ciziny«, první soubor a zároveň výbor Nerudových feuilletonů (1876 — 1880) obsahuje I. a II. »Studie krátké a kratší«, III. »Žerty hravé a dravé«, IV. »Menší cesty« a V. »Obrazy z ciziny«; v I. svazku »Studií krákých a kratších« čtou se i »Trhani« a »Pražské obrázky«. Feuilletonistického rázu jsou též menší Nerudovy publikace časové 1870 »Pro strach židovský«, 1876 »Kalendářík lidstva«, 1879 »Šílení v klášteřích« a 1881 »Divadelní táčky«. V letech 1859-1861 vydal Neruda také několik dramat: 1859 »Ženich z hladu« a »Prodaná láska«, 1860 »Nevěsta«, »Žena miluje srdnatost«, »Merenda nestřídmých« a »Francesca di Rimini« a 1863 »Já to nejsem«.

Sebrané spisy Jana Nerudy, jež v l. 1897 — 1905 nákl. F. Topičovým vydal Ignát Herrmann, obsahují v XIII svazcích kromě uvedených děl ještě další výběr feuilletonů »Různé klepy« (ve III sv.) a »Proti srsti« (I. sv.), pak v svazku zavírajícím díla básnická mnoho básní dotud knižně neotištěných. V l. 1906 — 1913 vyšlo opět v nákl. Topičově redakcí Ignáta Herrmanna, Ladislava Quise a Karla Rožka vydání nové, úplné. Jest o dvou řadách, z nichž první obsahuje belletrii a feuilletonistiku, druhá kritiku Nerudovu. První řada má XXXII svazky, z nichž prvních XIV shoduje se v celku s XIII díly vydání prvého, v ostatních zastoupena jest větším dílem feuilletonistika Nerudova seskupená dle obsahu a vzniku; díl XV. obsahuje dodatky k novellistice, díl XVI. k cestopisné prose Nerudově; paralipomena k poesii spolu s aforismy a překlady zařazena jsou do sv. XXXII. Řada druhá má VIII svazků; prvních pět obsahuje Nerudovu kritiku divadelní, sv. VI. a VII. kritiku literární, poslední kritiku výtvarnou. Svazky tyto redigoval a komentoval Ladislav Quis.

Z Nerudovy korrespondence vydány listy neteři Aničce z let 1878 — 1891 M. Sísovou v časopise »Srdce« 1904 a milostné dopisy Terezii Macháčkové z l. 1864 a 1865 knižně V. Tillem 1907; úryvky z Nerudových listů otiskl i L. Quis ve velmi cenné stati pojaté do »Knihy vzpomínek« 1902; dopisy Nerudovy K. Světlé z r. 1862 v dochovaných zlomcích otištěny A. Čermákovou-Slukovou v knize »K. Světlá ve stycích s J. „Nerudou“« (1912); korresppndenci Nerudovu s rodinou A. V. Šembery uveřejnil V. V. Škorpil ve »Zvonu« 1912.

Životopisný materiál o Nerudovi sahající do 70 let sebral pečlivě v »Květech« 1895 B. Čermák, materiál literární do r. 1874 Alb. Pražák v »České literatuře XIX. stol.« díl III. č. 2. (1907); přehledně ocenil Nerudu F. V. Krejčí v spise »Jan Neruda. Studie jeho vývoje a díla« (1902). Nerudu básníka analysovali Jaroslav Vrchlický v knize »Nové studie a podobizny«(1897) a Jiří Karásek ze Lvovic v spisku »Jan Neruda« (»Pestré knihovny« sv. 42, 1910); Nerudu povídkáře Arne Novák ve »Večerním dialogu o J. Nerudovi« v časopise »Novina« (1908), Nerudu feuilletonistu O. Sýkora v spisku »Humor Nerudových feuilletonů« (1905).

Osobnosti Nerudově posvětil F. X. Šalda essay »Alej snu a meditace ku hrobu J. Nerudy« v knize »Boj o zítřek« (1903).