Jak se co dělá/Honba za námětem

Jak se co dělá Karel Čapek
Krátký, ale nutný výklad o lidech	Honba za námětem	Čtyři filmové náměty

Údaje o textu
Titulek:	Jak se co dělá
Autor:	Karel Čapek
Krátký popis:	Soubor Čapkových fejetonů poprvé vydaných roku 1938
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Marsyas; Jak se co dělá Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Marsyas ; Jak se co dělá. 2. vyd. Marsyas, 3. vyd. Jak se co dělá. Praha : Československý spisovatel, 1984. 384 s. Spisy, sv. 13.
Licence:	PD old 70

Zvláštní na filmovém námětu je, že je s ním vždycky ukrutný kalup. Nikdy se filmový námět nerodí tak, že by se někomu (dejme tomu v zadumané hodince u krbu) řeklo: “Člověče, až vás jednou ve šťastné chvíli samo od sebe napadne něco šikovného pro film, napište nám to, nu, a promluvíme si o tom.” To by nebylo, abych tak řekl, dost filmové. Filmové je, že námět se musí honit. Musí být zítra. Musí být hned. A musí být uloven tak říkajíc v divokém stavu. Kdyby námět sám od sebe, jako beránek, přicupal do ateliéru a řekl “Tady mě máte”, byl by asi zapuzen s křikem a láním, co tu chce. Neboť pravidla hry žádají, aby filmový námět byl polapen (živý nebo mrtvý) v panenských hvozdech mimofilmového světa. Musí být vítězně dovlečen do ateliéru jako lovecká kořist. Na náměty se musí číhat. Náměty se musejí objevit. Na náměty se podnikají výpravy do neprostupných houštin literatury, divadla, ba i skutečnosti. Aby se něco stalo filmovým námětem, musí to zpravidla vyhovovat jistým podmínkám:

a) pokud možno, má to mít za sebou úspěch jako kniha nebo divadelní hra; čím větší úspěch, tím je ten námět filmově žádoucnější;

b) pokud možno, má obsahovat něco nesmírně originálního a nového, co ještě ve filmu nebylo, například zamilovaného kominíka nebo potapěče;

c) pokud možno, má se přitom co nejvíc podobat filmům, které v poslední době dělaly nejlepší kasy;

d) bezpodmínečně tam musí být vedoucí role pro slečnu X Y a pana W Z;

e) pokud možno, má tam slečna X Y mít roli skotačivého diblíka přesně jako ve své úspěšné filmové veselohře Nanynka má ženicha, a role pana W Z má obsahovat co nejmíň mluveného textu, protože pan W Z neumí vůbec mluvit; ale po těch stránkách se může námět upravit až dodatečně;

f) pokud možno, má mít nějaký děj, který potom scenárista předělá nebo nahradí jiným;

g) má líčit nějaké zajímavé a malebné prostředí, přičemž budiž ponecháno scenáristovi, aby tam vpravil přepychový salón, pohádkovou ložnici, taneční sál a jiné filmové náležitosti, o nichž se říká, že je obecenstvo žádá;

h) musí mít lákavý titul;

i) musí mít “něco” (se znaleckým přimhouřením oka);

k) musí “to být to” (blíže nedefinovatelné);

l) má to být něco vysoce avantgardního neboli uměleckého, ale přitom, víte, se musí jaksi brát zřetel na široké obecenstvo, že ano;

m) námět musí mít takzvané filmové kvality; filmová kvalita námětu pak vzniká tím, že nějaká významnější osobnost za filmem, kolem filmu nebo u filmu v náhlém vnuknutí prohlásí, že z tohohle námětu by se dal udělat ohromný film;

a připočteme-li k tomu ještě několik tajných znaků sub n) až z), shledáme, že stát se filmovým námětem není dáno každému nápadu, o kterém si ledaskdo myslí, že by se mohl filmovat. Pravý filmový námět se prostě nedá uměle produkovat; může vzniknout leda tajemnou shodou okolností, jež nejsou řízeny žádným plánem nebo rozumovou úvahou.