J. Kollarovi, věštci znovuzrození Čech

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: J. Kollarovi, věštci znovuzrození Čech
Autor: Adam Asnyk
Krátký popis: Báseň Asnykova J. Kollarovi napsána byla ke stoletému jubileu narozenin J. Kollara v r. 1893 pro památník, vydaný od Čechů Vídeňských.
Původní titulek: J. Kollarowi, wieszczowi odrodzenia Czech
Zdroj: Zlatá Praha, ročník XIV., 40. číslo. Praha: J. Otto, 1897. s. 471.
Licence: PD old 70
Překlad: František Kvapil
Licence překlad: PD old 70
Související: Autor:Ján Kollár, Slávy dcera

Když národ Váš dnes velký svátek světí,
já, polský zpěvák, jdu k Vám pohostinnu
hold věštce Vašeho vzdát ku paměti,
a slávské jednoty zas v tichém klínu
brát srdcem úděl družný s Vámi spolem
při duchův kvase, za společným stolem.

Před bohatýrem, jenž v boj nekrvavý
svůj vedl národ, k životu jej budě,
a s uspané a krásné Dcery Slávy
spukřelý hrobu střásal rubáš v trudě,
mé s pokorou v prach koleno se sklání,
genia když zřím v jasnou zoři ranní.

Před vůdcem který na stráži stál bdělé,
zrak lidu když tměl otroctví mrak chladný,
žalm bělohorských hrobů vznítil směle
a tříbil zpěvný řeči nástroj ladný,
před otcem písně, v čin jež zkvetla všade,
má ruka jménem Polsky vavřín klade.

Neb srdce polské raděj toho vítá,
jenž sdružuje, než toho, který dělí,
a dražší mu, kdo život, ne smrť skýtá —
a žádný vládců světa triumf skvělý
a žádná nerovná se moc ni sláva
té, národu jež novou zoři dává.

Čest pěvci! který v prorocké snil dumě,
že z mdloby vzkříšený svůj národ spatří,
čest hetmanu buď! v jehož kráčím tlumě
já k obrození s Vámi, Češi — bratří!
Přes pokolení trud a muka sterá,
by volna vstala krásná Slávy Dcera!

Ó Dcerko Slávy! zůstaň věrnou slávě
té nezbrocené v slzách, v krvi cizí,
ať bezpráví tě ve vítězném hávě
nezmámí, ni sen vševlády, jenž zmizí.
Sil, nadšení jen hledej sama v sobě
a v minulosti, která žije v hrobě!

Jdi raděj s těmi, kteří trpí v boji,
zahubit nechtí v sebevraždě ducha
a rabů služebných jen býti roji,
nad nimiž dějin noc se zavře hluchá —
než s obrem tím, jenž zpupně v pych se halí
a deptá všecky lidstva ideály.

Čas přijde přec, v němž vyplní se ještě —
ač v jiné formě, duchem dějin vzňaté —
Vašeho pěvce sny, jež hlásal věště
o shodě slovanských všech bratří svaté.
Sny skryté čas přec někdy uskuteční,
že v náruč sokové si klesnou věční!

Až myšlénkový proud, jenž pouta láme,
všech povznese a osvobodí, spolni
my tehdy všichni paže k paži dáme,
s rovnými rovni, s volnými též volni!
Slovanstvo celé, silné, jak chce shoda,
při kvase bratrském si ruce podá.