Italské listy/Od Palerma po Taorminu

Italské listy Karel Čapek
Palermo	Od Palerma po Taorminu	V boží dlani

Údaje o textu
Titulek:	Od Palerma po Taorminu
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Cestopisy I Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Spisy IV. Cestopisy I. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 32–34.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Sicílie

Zaplaťte mi těžkým zlatem tyto řádky, ne pro jejich zvláštní krásu, nýbrž proto, že sám za ně musím tolik platit. Ale počítám-li za každou hvězdičku deset centimů a centim za každé hluboké zašumění moře, deset lir za rudý ohýnek na špičce Etny a za balzamický vzduch půl liry za hodinu – jak vidíte, nepočítám ani odrazy na moři, ani palmy, ani starý hrad, ba ani řecké divadlo, jež teď v noci nemá, čím by poutalo –, nuže, pak to stojí za to, budiž bůh pochválen, že mne poslal v tyto končiny.

Svou zázračnou mocí mne uvedl nejprve z Palerma napříč Sicílií, přes spoustu holých, podivných a smutných kopců, přes aleje kaktů a sirné doly do Girgenti, což je takové městečko na kopci, a kus dál hned celá série řeckých chrámů. Jsou dórského řádu a následkem toho velmi sličné. Byl zrovna svátek Nanebevzetí, i sjížděli se domácí lidé z daleka široka k těmto ** nejzachovalejším řeckým památkám, pili tam a jedli a vykládali dětem, že to jsou jako řecké chrámy; jiní vážně měřili kapesními metry dříky a kvádry a vůbec byli zřejmě pyšni na řečené chrámy. Stalo se mi cestou zpátky, že se ke mně připojil nějaký girgentský mladík, mluvě čímsi, co asi považoval za francouzštinu; nevím pak, jak se to stalo, ale najednou jsem šel uprostřed asi dvanácti dívek velice hezkých, a za námi táhlo hejno skvostných kluků, a vše bylo obklopeno stádem koz s bílou hedvábnou srstí a točitými rohy. Takto jsem putoval ve zlatém prachu západu, mluvě střídavě česky, italsky a francouzsky, podoben vůdci jakéhosi bakchického průvodu; kdo nás potkal jeda na oslu či mezku, smekl klobouk a dlouho se za námi ohlížel. Jakživ nepochopím tuto antickou událost.

Načež mne bůh vedl velmi složitými kolejemi od moře Afrického k moři Jónskému. Podle cesty jsou opět kopce, kopce zelené nebo bíle hřebenité, kopce sirné nebo proryté jeskyněmi jako sýr, a podivná města, jež vylezla na samé vrcholky převysokých hor, jako Enna inexpugnabilis čili Castrogiovanni, trčící v mracích nad malým nádražím, skrčeným téměř v tunelu, a pak nad zrajícím obilím se vynoří zasněžená Etna a zmizí v mracích, pak přijdou malarické močály a modré moře, pak tedy Siracusa, město na ostrově, útržek starých Syrakus. Ty totiž byly na souši a měly rozsah náramný, divadlo, amfiteátr a slavné lomy, a k tomu ještě křesťané nadělali ohromných katakomb. Ty lomy se jmenují latomie a jsou velmi krásné; jsou to rostlinné ráje obehnané dokola skalními stěnami; jediný přístup hlídá kustos, kterému se platí, a proto do řečených latomií tyran Dionysos zavíral zajatce. I v Siracuse mají sedláci malované káry, jenže místo historických obrazů dávají přednost scénám ze života vznešených vrstev; a bývají mezi nimi kusy zvláště půvabné.

Zdá se, že mluvím málo o antických památkách. Mohl bych toho jistě napsat víc; v průvodci je udáno vše, století vzniku, tloušťka dříků i počet sloupů. Ale snad mám ducha příliš nehistorického; mé nejlepší dojmy z antiky jsou spíš přírodní, jako například zlatý západ ve zlatových templech girgentských nebo bílý polední úpal v řeckém divadle, kdy po sedadlech běhají překrásné zelené ještěrky; nebo osamělý laurus nobilis u přeraženého sloupu, ohromná černá užovka na dvoře Domu tragického básníka v Pompejích, vůně máty a begónií – ach, to nejkrásnější a nejbezhraničnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, vteřiny nezachytitelné.

Posléze tedy Taormina, ráj pozemský nad šumícím mořem, ostrov vůně a květů mezi skalami, světélka u moře, rudě zářivá Etna. – Ne, nyní mysli na domov; a kdyby to bylo stokrát krásnější, mysli na rodný domov, na zemi tekoucích vod a šumících lesů a přeskromné, intimní spanilosti.

Nemůžeš zbloudit, když obracíš tvář k domovu.