Moderní básníci angličtí/Inchcapské skály

Moderní básníci angličtí
Bitva u Blenheimu	Inchcapské skály	Cesmina

Údaje o textu
Titulek:	Inchcapské skály
Autor:	Robert Southey
Původní titulek:	Inchcape Rock
Zdroj:	Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 120–122. Městská knihovna v Praze (PDF)
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Tak tichá voda, tichý vzduch,
koráb i mužstvo — ani ruch,
plachta se nepohnula v stranu,
příď klidně trčí v oceanu.

Bez pěn a hluku, ani hles,
jdou vlny přes Inchcapský tes,
jich lehký příboj, lehký sklon
Inchcapský neprobudí zvon.

Z Aberbrothoku opat vznes
zvon záchranný na skalný tes,
na sudu v bouři ten se chvěl
a výstrahou dutě plavcům zněl.

Když příboj přikryl skalný sráz,
výstražný plavci slyšán hlas,
tu blízko útes vytušili
a opata čin velebili.

Ve plné slávě slunce dnes,
vše jedna radost, vzruch a ples,
ve vlnách racek s křikem znik
a samý ples byl tento křik.

Sud zvonu z dálky v zeleni vod
se tměl a tměl jak černý bod,
pirat sir Ralph stál na palubě,
bod černý zřel vod ve obrubě.

Vším cítil jara mízu vlát,
on hvízdal, zpíval, cítil plát
hruď rozkoši, jež kol se hostí,
však u něj byla zlotřilostí.

Zrak upřen na Inchcapský sráz
křik: „Odražte mi člunek v ráz,
až k zvonu já si vyjedu,
cos opatu tam vyvedu.“

A loďka vjela mezi skály,
k Inchcapským tesům veslovali,
sir Ralph se s člunu schýlil v let
a od sudu zvon odříz hned.

Zvon klesl v hloub — to dutý sten,
vír sperlil se, tříšt splaskla pěn,
děl Ralph: „Kdo objede ty skály,
ten opata víc nepochválí.“

Ralph pirat odplul na to v dál
a dlouho mořem harcoval,
a bohat lupem hojným v běh
loď obrátil, kde škotský břeh.

Mhou hustou vše se zakrylo,
ni slunce vidět nebylo,
den ke dni vítr fičel zlý,
až jednou večer utich mdlý.

Na palubě stál loupežník.
Kde zem? Zrak tmou mu nepronik.
Děl Ralph: „Brzy se rozsvítí,
již měsíc musí vyjíti.“

Děl jiný: „Neslyšíš vln vzdech,
je blízko, já bych tušil břeh.“
— „Kde nyní jsme, mně těžko říci,
však rád bych slyšel teď zvon znící.“

Nic neslyší, jen moře vře,
bez větru jedou v proudů hře,
až s třeskem do skal koráb kles,
ó, Bože, Inchcapský to tes!

Sir Ralph tu zří, že vše to tam,
v zoufalství klne sobě sám,
proud vln sem vniká — marný boj!
loď sjela s hlukem ve příboj.

A smrti slední ve zápas
on slyšel dutý zvuk a hlas,
jak pod vodou by v dutý ston
ďas rozhoupal Inchcapský zvon.