Immortelly/Osud

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Osud
Autor: Irma Geisslová
Zdroj: Nákladem knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla. Praha
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1879
Licence: PD old 70

Proč stále slyšet mám jen nářky neplodné
a výkřik srdce rvoucí?
nač, duchu, vzpíráš se, vždyť dárcem všeho Bůh,
a Bůh je všemohoucí. - -

Proč, duše, zoufáš si, žes v mdloby porobě,
a těžko skvět se ctností?
vždyť věděl o tom Bůh, a určil, dopustil
to vše už od věčnosti - ! - -

Vzdor proti přírodě - jak babylonskou věž,
kdy pídimužík stéká,
a ona v právu je, svou mocí drtící
se svrhnout na člověka.

A vůle svobodná? oh, větším posměchem
se nelze rouhat lidem,
ji ruší náhoda, a moudrý tuší tak
už s resignace klidem.

Buď, Pane, vůle tvá, tak my se modlíme,
tak též se dělo posud,
mám-li být světicí, anebo lupičkou,
nuž budu, mám svůj osud. - -

Leč, přec se nepodám! spíš vzmachem zoufalým
se vznesu k smrti šeru,
a zda tak před věky už bylo určeno,
to lhostejno mi věru. -