Hraběnce na památku

Hraběnce na památku
Josef Jaroslav Langer

Údaje o textu
Titulek:	Hraběnce *** na památku
Podtitulek:	(není)
Autor:	Josef Jaroslav Langer
Zdroj:	http://texty.citanka.cz/jlanger/hrab1-1.html
Licence:	PD old 70

I[editovat]

Nejen k jídlu ústa,
také pro líbání;
nejen k práci ruce,
také k objímání; -
jestliže to hřích je,
milovati tebe -
ach, již musím hřešit,
odpusť mi to nebe!

II[editovat]

Když jsem ondy večer
seděl podle tebe,
myslil jsem, že anděl
padl ke mně z nebe!
Neodletuj ještě
a zůstaň radš tady,
kde ty bydlit budeš,
bude nebe všady!

III[editovat]

U cesty vrabeček
v konopí si sedí
a kdo okolo jde,
pilně na vše hledí;
jde tamtudy párek -
„Činčiryryryry!
Vás já se nebojím,
byť jste byli čtyry!“

IV[editovat]

Kýž mám ze všech moří
perly na tvé šaty,
pokryl bych tě jimi
od hlavy do paty!
Kýž mám všecko zlato,
co má země v sobě,
dal bych samých korun
nadělati tobě! -

V[editovat]

Kdyby tě mé oko
bylo nevidělo,
bylo by mé srdce
nikdy neželelo;
kde shledání není,
není rozloučení,
aniž kvésti může
bez bodláků růže.

VI[editovat]

Ach, proč tu na světě
všecko mine, hyne -
i ta skrytá rozkoš
jako voda plyne;
vemte koni obrok -
však vám nezakluše,
a já nyní chodím
jak tělo bez duše.

VII[editovat]

„Drahý kámen hledá
mezi kamínkami!
Novou hvězdu hledá
mezi hvězdičkami!“
Mýlí se ti lidé -
hledě v zem i nebe,
kámen ani hvězdu -
já vždy hledám tebe!

VIII[editovat]

Když jsme při měsíčku
ondyno si sedli,
rozum můj a láska
vojnu spolu vedly;
láska se bránila
a stavěla hrady -
ale krutý rozum
boří všecko všady.

IX[editovat]

Šustí listí, šustí
v zahradě v ořeší,
že mě tu na světě
pranic už netěší!
Šustí listí, šustí
v tom povadlém chrustí:
„Kdo nedoufá více,
tomu zhasla svíce!“

X[editovat]

Děkuji, měsíčku,
za tu věrnou lásku,
že jsi dvěma srdcím
svítil na procházku;
děkuji, měsíčku,
že jsme, kdy jsme chtěli;
ani tebe, ani
sebe neviděli! -

XI[editovat]

Pořád ti mráčkové
po nebi běhají -
zdá se, že tam něco
věrného hledají;
ode mne si radit,
vy mráčkové, dejte:
Stálosti na světě
nikdy nehledejte!

XII[editovat]

Ó, že tě tu zas mám
po trpké přestávce!
Pojď, tu se posaďme
na té známé lávce -
Ach, jen blíž, jen blíže
skloň se do náruče,
abys ucítila,
jak mi srdce tluče!

XIII[editovat]

Tento důkaz přízně
rád beru a vděčně;
s tím psaníčkem já se
nerozloučím věčně!
To já na svém srdci
budu nosit všude -
to mě sladce mučit
a zas křísit bude!

XIV[editovat]

Sbohem, drahá dívko,
jdi tam k svému městu;
ach, já často skropím
slzami tu cestu!
Sbohem, drahá dívko!
Krutý osud kyne -
jdi již; já tě nutím,
ač mi srdce hyne.

XV[editovat]

Copak je mi po vší
kráse toho světa -
u mne jest už navždy
po všem všudy veta!
Mně snad tehdy jen zas
vyjde hvězda jasná,
až uslyším jednou,
ty žes aspoň šťastna.

XVI[editovat]

Setři pak tu slzu,
dívko nejmilejší -
pohleď na ty hvězdy
a buď veselejší!
Co se na tom světě
se slzou rozejde,
to se tamto jistě
všecko zase sejde.

XVII[editovat]

Nesklopuj ty oči,
ty okýnka jasné,
abych nima pohled
do tvé duše krásné!
Sem ty žhavé ústa -
ať se sejdou směle!
Takto duše jedna
žije v dvojím těle.

XVIII[editovat]

Ještě jenom jednu,
a to naposledy -
pokud nám nezajde
ten měsíček bledý;
tisíckrát on vyjde,
tisíckrát on zajde,
ale nás tu spolu
nikdy snad nenajde! -