Hra v šachy/Pravidla hry v šachy

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pravidla hry v šachy
Autor: Karel Bohuš Kober
Zdroj: Soubor:Hra-v-sachy.djvu
Vydáno: Praha: I. L. Kober, 1888
Licence: PD old 70
Index stran

(Dle pravidel: Bilguer, Handbuch; Vídeňského šachového klubu a Lipského šach. klubu »Augustea«.)

§ 1. Šachovnici postavmež, abychom nárožní pole barvy bílé měli po pravé ruce. Který z hráčů před 4. tahem špatné postavení śachovnice pozoruje, může žádati o zrušení partie. Pozoruje-li se omyl po 4. tahu obou hráčů zůstane šachovnice pro běžnou partii státi, vyjma že oba hráči jinak se srozumí.

§ 2. Totéž platí v pádu, jsou-li kameny chybně postavené, aneb v nepatříčném počtu (ku př. 7 pěšců 3 střelci a p.).

§ 3. Při handicapu (hraje-li silnější hráč bez jednoho pěšce neb figury) když opomenuto dotyčný kámen s prkna odstraniti a pozoruje-li se omyl po obapolném 4. tahu rovněž se ve hře pokračuje, aniž by se ale kámen nyní více odstranil; vyhraje-li však silnější (jemuž se kámen měl vzíti) jest hra pouze remisa.

§ 4. O první tah a barvu kamenů se losuje, bílý vždy začíná. Při serii několika her se pak kameny střídají. Dá-li však silnější „kámen napřed“, má vždy první tah.

§ 5. Táhne se vždy pouze jedním kamenem.

§ 6. Tah jest dokončen a nesmí se vzíti zpět, pakli hráč kámen z ruky pustil; jinak smí kámen dle platného chodu kamkoliv táhnouti.

§ 7. Pakli jsme brali kamenem druhý svůj vlastní aneb dotknul-li jsme se kamene protivníka, aneb vykonali nemožný tah vůbec, má protivník právo dle §. 9. rozhodnouti.

§ 8. Chce-li hráč svůj neb cizí kámen (je-li ku př. špatně postaven) lepší postaviti musí před dotknutím se kamene říci: „Opravuji“, franc. „j’adoube“; neb jen v tom pádu není povinen dotknutým kamenem táhnouti. Pakli při neb po dotknutí se kamene řekneme „opravuji“ jest to však neplatné. Každým dotknutým kamenem (není-li ohláseno opravení) musí se táhnouti, cizí kámen dotknutý bráti. Když jsme se dotknuli několika kamenů, rozhodne protivník, který z těchto má táhnouti, neb býti brán. Pakli jsme při dotknutí se kamene ohlásili „šach!“ nejsme povinni „šach“ dáti, když jsme kámen ještě z ruky nepustili, kamenem však táhnouti musíme.

§ 9. a) Každý hráč má právo rozhodovati o chybných tazích neb dotknutých kamenech. A rozhodne 1) má-li tah býti vůbec neplatný, 2) má-li který z dotknutých kamenů táhnouti neb býti brán (shoduje-li se to ovšem s chodem a braním vůbec) aneb 3) nemůže-li dotknutý kámen dle pravidel táhnouti neb býti brán, nutiti hráče, by za trest táhnul králem. Nemůže-li ani dotknutý kámen táhnouti neb býti brán a také králem nemožno za trest táhnouti nemá ono provinění dalších následků. Má-li král trestem táhnouti, nesmí rochirovati.

b) Právo to rozhodovací má však hráč jen, pakli sám se ještě kamene k protitahu nedotknul.

§ 10. Dámě se šach nehlásí.

§ 11. Králi se šach musí ohlásiti. Pakli se králi šach dalo, protivník však nepozorností se toho nepovšímnuv kamenem táhnul, nechaje krále v šachu státi, má hráč šach ohlásivší právo rozhodnouti, má-li se (je-li to možné) dotknutý kámen představiti, aneb šach dávající kámen vzíti, aneb trestem králem táhnouti. Pakli se ale opomenulo šach ohlásiti, má hráč v šachu stojící sám právo táhnouti dle potřeby i když se kamene již dotknul. Postaví-li kdo svého krále do šachu, musí ho na to druhý hráč hned upozorniti, a musí král jinak táhnouti; aniž by směl rochirovati. Když oba hráči přehlédli aspoň po běžném tahu, že jeden z králů stojí v šachu, jest hra neplatna a počne se znova, při čemž každý z hráčů své kameny podrží.

§ 12.
  1. Bráti pěšce mimochodem (en passant) jest možností ne však nutností pouze, šel-li o dvě pole z původního postavení a sice v nejbližším tahu nikoliv později.
  2. Bráti pěšce mimochodem však musíme, nemůžeme-li jiným kamenem táhnouti.
  3. Pěšec, dostoupivší na 8. čáru proměniti se musí v jakoukoliv figuru (vyjma krále a pěšce) byť i takové ještě v ustanoveném počtu se na šachovnici nalézaly.
§ 13.
  1. Rocháda dovolena:
    1. Pakli figury rochující dosud netáhly.
    2. Pole mezi rochir. králem a věží musí býti prázdná.
    3. Král nesmí státi ani v šachu ani se do šachu postaviti ani pole překročiti, jsou-li nepřátelským kamenem ohrožena.
  2. Rochádou můžeme současně šach dáti.
  3. Když rocháda nesprávně konána, má druhý hráč právo a) nechati rochádu za platnou, b) správnou oným směrem žádati aneb po přestavení krále a věže na původní pole žádati, aby jedna z těch dvou figur trestem sama táhla. Platno zde §. 9. b.
  4. Pakli hráč dal věž napřed, může také v tu stranu rochirovati (t. j. králem o dvě pole táhnouti.)
§ 14.
  1. V každé době hry může kterýkoliv hráč žádati za ukončení po 50 tazích, nezmatí-li se v té době, jest hra nerozhodnuta. Když se mezi tím bere kámen (kýmkoliv), počítá se tím tahem braní znova.
  2. Opakují-li hráči třikráte po sobě jeden a týž tah, aneb serii tahů, rovněž hra nerozhodnuta.
  3. Pat jest remisa.
  4. Věčný šach jest remisa.
§ 15.
  1. Mat se může dáti i králi osamělému.
  2. Mat jest také platný, když nebyl ohlášen.
  3. Byl-li mat ohlášen a není-li, nemá to žádných následků a pokračuje se ve hře. Kdo dává mat, vyhrál.

§ 16. Diváci nechť ani posuňkama, tím méně slovy se nevmísí do hry, nýbrž mlčky se dívají.