Historie o těžkých protivenstvích církve české/Spisovatelé knížky této čtenářům pozdravení vzkazují

Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský
Předmluva impresora latinského	Spisovatelé knížky této čtenářům pozdravení vzkazují	Předmluva českého impresora

Údaje o textu
Titulek:	Spisovatelé knížky této čtenářům pozdravení vzkazují
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Srozuměvše někteří z rozptýlených krajanů našich, v Hollandu se zdržujících, že se v Anglii knihy o mučedlnících někdy od Jana Foxa sepsané k novému vydání hotoví a rozličné přídavky shledávají a byvše také napomenuti, zdali by o nynější persekuci české církve něco přidati chtěli: nepominuli titíž ihned do Míšně, do Polska, do Uher i jinam k rozptýleným krajanům psáti a aby cokoli se v pravdě zběhlých věcí shledati může, dodávati neprodlévali, prositi. Myslili jsme sic, že snad od nás nic podáno býti nemůž, čehož by prvé již dostatečných příkladů se nenalezalo ku poznání buď líté satanovy k církvi nenávisti, buď lstivých Antikristových obmyslů - a když se podaří - vzteklosti, buď lidské v pokušeních mdloby a křehkosti, buď přemoudré Boží v ochraňování svých rady, moci a pomoci. Avšak poněvadž nemilé bývá pobožným a jistý užitek s sebou nese, v jiných a jiných příkladech to spatřovati, za jak rozličnými příčinami Pán Bůh církev syou křížem navštěvovati ráčí, a jak zrádně chytrák satan svaté sobě na říčici podané tříbiti se snaží, a jak rozličně lidé na průbu podaní padati zvykli, i také naposledy jak divně Bůh některým síly dodávati umí, aby pro jméno jeho potupu, vyhnání, žaláře i smrti a cokoli hrozného udatně podnikati a tak padajíce, svět a peklo přemáhati mohli: pro ten cíl i nám také věci naše v spis uvésti a jimi se s církví Boží sděliti, vidělo se. A poroučí sama pobožnost opatřiti to, aby potomkové, jak jsme my nynější prošli proudy Beliálovy a v jakých ohnivých jsme se potili pecech, nenevěděli. A to pro ten cíl, aby poznávajíce i odtud, jak církev rytěřující ustavičným poddána jest proměnám (na spůsob měsíce, jednak ubývání majícího a jednak plným bleskem svítícího, jednak smutné zatmění trpícího), méně se na časy budoucí kormoutiti a více sobě proti jakýmkoli přijíti mohoucím vichřicem mysl bráti, naposledy pak ne pod sluncem ale v nebi bezpečnosti a blahoslavenství očekávati se učili. Pro kterýž cíl věcí našich vypravování výšeji začíti a všecky nejpřednější církve České proměny hned od jejího začátku jako na tabulce postaviti se vidělo; všecka totiž její od pohanstva, papežstva a falešného husitstva činěná jí příkoří a vystálá mučedlnictví. O kterýchž věcech málo ještě cizí vědí, nýbrž v knihách mučedlníků žádný z našich se nepřipomíná kromě M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského, a kromě že Catalogus testium veritatis Jana Miliče vzpomíná.

Vidělo se tedy, staré naše věci spojiti s novými a oboje, co nejkratčeji býti mohlo, vypsati perem historickým, to jest perem pravdy, staré věci vybírajíc z našich předků o věcech těch sepsaných pamětí, nové z vlastního spatření aneb očitých svědků pravdivého svědectví.

A tato sic poslední Ferdinandská persekuce, ačkoli z politických příčin povstalá býti se zdá, i také nemalý díl věcí, kteréž se připomínati budou, svévolností vojenskou páchány byly: mučedlnictvím však že všecko to jest, co tuto pro vyznání pravdy trpěli pobožní, nebude pochybovati moci, kdo onano slova (Zjevení sv. Jana 13, 7.) rozváží: „Dáno jest šelmě bojovati s svatými a přemáhati je.“ A zdaliž i Nabuchodonozor k vybojování a zkažení Jeruzaléma politické příčiny neměl? opovážlivé totiž a zarputilé lidu Judského jemu se zprotivení. Co však Pán Bůh k tomu? Nahlédni, čtenáři, do Izaiáše 47, 6. 7., a Jer. 50, 17. 18., Zachariáše 1, 14. 15. i jinde tytýž v prorocích, najdeš zprávu. A k persekucí, kterouž od Antiocha snesla církev, sami Židé bouřemi svými zdali příčiny nepodali? Viz 2. Machab. (ač v naší Biblí 3.), kap. 5, 11. A zdali tím tyran vymluven byl? Jiný zajisté cíl jest Boží, potrestati církev pro bujnost, jiný nepřátel, zkaziti ji pro stálost při Boží pravdě. Slušně tedy s oním machabejským mučedlníkem mluviti můžeme: My sic příčinou svou trpíme, hřešivše proti Bohu svému; ty však, ježto válčíš s Bohem, nemysli, že bez viny budeš. Nebo příčinou pokárání nás ten živý Pán na nás maličko se rozhněval, avšak zase se smíří s služebníky svými. Ty pak, bezbožníče, nevzpínej se daremně, nejistými trošty se nadýmaje a na nebeské služebníky rukou opřahaje, nebo jsi ještě všemohoucího Boha, kterýž spatřuje všecko, soudu neušel. (2. Machab. 7, 18. atd.)

Vinšovali bychom sice, aby se tyto věci plněji shledati a pilněji spořádati byly mohly, nežli nynější náš roztrhaný spůsob dopouští; že jsme však po druhé i po třetí napomenuti, abychom něco poslali, volíme cokoli dáti než dobrých lidí žádosti nevyhověti. Shromáždí-li nás Pán (máme pak naději k milosrdenství jeho), budou se věci paměti hodné plněji shledati a to, co nyní shledáno jest, zřetelněji spořádati moci. Měj se dobře, čtenáři milý. Datum v Exilium našem, léta 1632.

N. N. N. N. &.