Historie o těžkých protivenstvích církve české/Jan z Želiva

Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský
Václav švec, Martin Loquis, Prokop Jednooký a jiní.	Jan z Želiva	Mučedlnictví od falešných husitů

Údaje o textu
Titulek:	KAPITOLA XV. - Jan z Želiva
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Mnich byl řádu Premonstratského, kazatel u Matky Boží Sněžné v Novém městě pražském, jeden ze zvolených konsistoře pražské administratorů; ne tak velmi učený, jako znamenitě výmluvný. Ten velmi mnoho posluchačů mívaje, čisté učení jako i Táborští vedl, a Pražanům příčinou byl, aby radu obnovili. Ale hejtman Starého města pražského, Hašek z Velíše, že od něho často kárán býval, s radou od polu papežskou se spuntoval, kteříž téhož Jana z Želiva se dvanácti jinými lstivě na rathauz dostavše (léta 1422. dne 9. března), hned za horka postínati dali. Kterážto věc když po krvi z rathauzu tekoucí poznána byla, velikou spůsobila bouřku. Nebo ihned obec se sběhla a vybivši dvéře je postínané nalezla. Kdež jeden z obce hlavu mnichovu vzav, ven vynesl a všemu tomu množství před rathauzem ukazovav takové spravil úpění a naříkání jaké žádným perem dostatečně vypsáno býti nemůže.
A hned nějaký Fr. Gaudencius hlavu tu na mísu vzav, po městě nosil a kterékoli potkal, ku pomstě ponoukal. Čímž množství to tak zjitřeno a rozpáleno bylo, že některé z radních pobili, a jiní zutíkali. Tu koleje akademické zloupeny, těla stínaných do kostela vnešena a slavně pohřbena jsou, kdež kazatel pláč lidu slyšev a některé tak zděšeně, že omdlévali a ven vynášeni byli, viděv, z počátku i sám umlkl, jako by oněměl; avšak přišed sám k sobě, ta slova z skutků apoštolských „I pochovali Štěpána muži pobožní a plakali nad ním“ vykládal. Při konci pak kázání mnohými slovy s mnohými slzami a osvědčováním, i hlavy Želivovy lidu ukazováním, horlivě, aby na to, co se od toho věrného preceptora naučili, pamatovali, a byť i anjel s nebe přijda, protivné věci kázal, nevěřili, napomínal.