Grand Guignol

Údaje o textu
Titulek:	Grand Guignol
Autor:	Karel Hašler
Zdroj:	Národní listy, roč. 78, č. 71. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	13. 03. 1938
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Grand Guignol

„Nic mi nezbylo, jen víra v Boha, která se za posledních dnů ve mně ještě utvrdila. Věřím v Něho a vím, že Bůh osvítí vaše hlavy a že budete soudit spravedlivě.“

To bylo vše, co dovedl říci místo obhajoby porotcům člověk, jejž osud smáčkl a učinil zločincem.

Porotci se vraceli od porady.

Celé hlediště dychtivě hledí, takřka visí očima na ústech hlavního porotce.

První otázka: Je obžalovaný vinen vraždou, protože atd.?

Dvanácti hlasy: Ano!

Aáaáaách! Spravedlnostilačné obecenstvo spokojeně vzdychlo, jako labužník, jenž spolkl ústřici.

Porotní senát se vrací s rozsudkem.

Obecenstvo nedostatečně nasycené dvanáctihlasým „ano“ čeká. Všichni hledí na hrdinu hrozného dramatu. — Praští to s ním až vyslechne rozsudek? — Chvíle hrozného napětí.

Třicet let těžkého žaláře atd.

Obecenstvo hledí na hrdinu.

Hrdina, tentokráte vzpřímen, hledí na předsedu. Nehroutí se. — Obecenstvo je zřejmě zklamáno. — Na obžalovaném je vidět, že cítí svou vinu a nečekal zázraku, který se stal nedávno v Brně. — Po čtyři dny viděl vážné a nesmlouvavé tváře porotců a porotkyň, lidskou tvář předsedy senátu, nezaujatou, nepředpojatou tvář spravedlivého soudce. Věřil a věděl, že všichni rozhodnou spravedlivě.

Přijímáte rozsudek?

Obhájce se chystá zakročiti.

Hrdina dramatu, obžalovaný, se vzpřimuje.

Obhájce nechce, aby mluvil: Počkejte!

Obžalovaný, snad šťasten, že zachránil holý život, se nedá zadržet.

„Přijímám trest jakoby z rukou božích a hned nastupuji trest!“

„Trváte na tom?“ volá obhájce.

Obžalovaný jen určitě kývne hlavou.

Konec?

Konec!

Porotci vstávají a mají se k odchodu. Obhájce s úžasem hledí střídavě na odsouzeného a na státního zástupce. Ten jen pokrčí rameny. Předseda a ostatní odcházejí.

Zřízenci odvádějí slabého člověka, jejž osud snížil na zločince, do vězení na dobu třiceti let.

A obecenstvo? Tlusťoučké dámy se pracně zvedají, smetajíc při tom rukou se sukně drobty po jídle, které si přinesly z domova, jiné balí do papíru, nebo cpou do kabely prázdné láhve od kávy, staří pensisté narovnávají své údy, mrskajíce nohama, slečinky pudrují se vesele, a pudřenka, která je snad darem některého přítele z kavárny, se míhá mezi prsty s krvavými nehtíky, jaké jsem vídal na rukou středověkých mučednic v pouťovém panoptiku.

Hlediště se pomalu vyprazdňuje a chrámové ticho se rozhošťuje v síni, kterou před chvílí kráčela spravedlnost.

*

V Paříži je malé divadélko hrůzy, zvané Grand Guignol. Jeho představení pozůstává z několika jedno- i dvouaktových hrůzných dramat. Viděl jsem tam na scéně vraha, který rozpitvá svoji oběť, maso jako živé, červená barva tryskala jako krev a zdálo se, že je cítit i její pach.

V jiném dramatu jsem viděl scénu s piráty, kteří se zmocnili vojenské ponorky, zabili všechny vojáky i důstojníky, jedině mechanika nechali na živu, ale ten nechce prozraditi tajemství řízení ponorky. Piráti ve výhni pálejí mechanikovi nohy, slyšíte praskot ohně i škvaření se kůže, vidíte ohořeié pahýly nohou, ale mechanik raději zemře, než by prozradil vojenské tajemství.

Do tohoto divadélka chodí, s výminkou cizinců, pařížské obecenstvo, které lze porovnati s návštěvníky našich porotních líčení. Jenom, že tam v Paříži trvá nervové vybičování nejdéle dvě a půl hodiny a zde několik dní.

S tímto požitkem lze srovnati popuze divadlo v Japonsku, kde představení trvá několik dní a nocí. V přestávkách se spí, ráno se vaří čaj na vařičích, které si diváci přinesli, večer se pije rýžové víno sake-kiku.

U nás, trvá-li porotní líčení několik dní, je vidět denně v hledišti tytéž tváře. Tlusté paničky, štíhlé slečinky a staří pensisté, kteří již druhý den všichni vzájemně se znají, kritisují postup líčení a odhadují předem výši trestu.

Když obžalovaný nebo svědek tiše mluví, je vidět na tvářích diváků nespokojenost a jsou velmi vděčni předsedovi senátu, když nabádá k hlasitému mluvení.

Pravidelné je mezi diváky několik takových, kteří zločince, oběť, nebo svědky osobně znají. Ti ovšem vědí nejlépe, co a jak bylo a nejraději by sami odsoudili neb osvobodili obžalovaného. Časem vznikají pro to i hádky.

Někteří návštěvníci se výhradně zabývají výkonem obhájce. S těmito nikdy nesouhlasí slečinky, které vidí svůj ideál v mužném zjevu a postoji státního zástupce. Jsou okouzleny pádnými vývody, jimiž chrání zákon a dokonce se i zlobí na obhájce, snaži-li se zkroutiti nějaký ten paragraf a obejíti zákon ve prospěch svého chráněnce.

Stálé návštěvníky porotnlch líčení tvoří obecenstvo, které se dává unášet přirozeným, nevymyšleným dramatem. Co je film? Pohybující se fotografie herců, jichž reprodukované hlasy zní zcela nepřirozeně. Divadlo je divadlo a nemá se skutečným životem nic společného. V porotní síni vidí obecenstvo životní dramata v celé nahotě, nefalšovaná, nevymýšlená, vidí ne herce, ale lidi, s nimiž si osud nemilosrdně zahrál.

Proto ten nával k porotním líčením.

Znám jednu tlustší slečnu, takto úřednici, která nejezdí na letní byt, ani do hor, ani k moři, ale vybírá si svoji dovolenou postupně ve lhůtách k porotním přelíčením.