Gotický hrad Fryštát v Karviné/Opevnění gotického hradu a města

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fryštát nikdy ve své historii neměl potvrzené hradby, nikdy také nebyl dobýván, ale byl obehnán opevněnou městskou zdí, která byla pravděpodobně doplněna příkopem a palisádami. Největší riziko vpádu vojsk do města představovala jižní strana města. Ta byla na horní části svahu opevněna kamennou zdí. Součástí opevnění byl i hrad kolem něhož byl i příkop a jehož jižní strana dodnes nese rysy původního opevnění. To vedlo dále východně podél ulice Zámecká a západně kolem hradu až k Dolní bráně. Dnešní městská zeď u kostela nebyla tímto opevněním, protože byla postavena v 18. století v rámci zpevnění svahu, leč tato zeď výborně bývalé opevnění supluje, neboť stojí přibližně v jeho místě. Pozůstatky původního gotického opevnění jsou ještě patrné u východní paty budovy fary, jejich barokní obnova je zachovalá východně od zámku podél ulice Zámecká a severozápadně od kostela podél ulice Pivovarská. Součástí opevnění byla na východě města Horní brána (též Těšínská) a na západě pak Dolní brána, která byla na rozdíl od Horní brány bez věže. Na severní straně města se opevnění nedochovalo, ale v 17. století, kdy hrozil vpád Turků, tam byly vybudovány příkopy. Jejich stopy jsou dodnes zjevné u kostela sv. Marka. V místě bývalých příkop vznikla v 19. století ulice Příkopní, která dnes nese název Karola Sliwky. Magistrát města Karviné má údajně dlouhodobě v plánu provést archeologický průzkum středověkého opevnění, žel pro finanční náročnost zatím nebyl zrealizován.

Podle Muzea Jantarové stezky a hedvábné stezky na Slezskoostravském hradě, případný vojenský útok, který by byl na hrad veden, narazil nejprve na první překážku v podobě příkopu, nejlépe vodního, který znesnadnil vojsku tažení. Když se přes příkop vojsko dostalo, objevila se před ním další překážka, tentokrát obtížnější, a to vysoká zeď, za kterou již číhala obrana. Tito obránci hradu, potažmo i města, na útočníky stříleli šípy, lili na ně horkou vodu, olej, smůlu nebo na ně také házeli kameny a převraceli žebříky, po kterých útočníci šplhali ve snaze přelézt zeď. Pokud se útočníci dostali i přes tuto překážku, na nádvoří hradu se svedl boj na život a na smrt, muž proti muži. Mnohem jednodušší to ale útočníci měli, pokud prorazili bránu, která byla nejslabším článkem celého obranného systému hradu a města.

Praktikovalo se i obléhání hradu. Lidé vně hradeb časem vyhladověli, ale rychlejší verze byla ta, že útočník házel přes hradby na nádvoří nebo do města velké kameny, zápalné látky a mršiny. Vně hradeb tak vznikaly epidemie, které šířily nákazy. Ale obránci měli také svou strategii. Především tkvěla v dostatečných zásobách vody a potravin. Zpravidla množství zásob rozhodovalo o tom, jak dlouho obléhání trvalo. Obránci byli také aktivní. Podnikali výpady a ničili útočníkovu zbroj, nebo se ho snažili vyplavit či kopali tunely.

Fryštátský hrad s městem nestály před podobnou hrozbou, ale prevence byla na místě. Proto i Fryštát měl své opevnění, příkopy a tunely, které jsou údajně ještě dochované. Největší hrozbě čelilo město v druhé polovině 17. století, kdy Evropu ohrožovala turecká armáda a protože již byla u Vídně, všechna města monarchie dostala pokyn obnovit, či nově vybudovat opevnění. Ve Fryštátě bylo opevnění řešeno tzv. městskou zdí, v gotické době doplněné příkopy. Část této zdi je dochovaná kolem zámku a kostela. V 17. století byly příkopy obnoveny a to zejména vybudováním zcela nových za kostelem svatého Marka, kde jsou ještě dnes patrné jejich stopy. Dříve v tom místě tekl potok, takže to byly příkopy vodní. Podle mapy z roku 1850 se zdá, že na jižní straně došlo k posunu opevnění až k říčce Mlýnce, kde pravděpodobně byly palisády, které znesnadňovali útočníkům překročení říčky. Pak teprve byla na řadě opevnění jehož je celý areál hradozámku stále součástí. K tureckému vpádu však nedošlo, a tak nám do dnešních dnů zůstaly cenné památky připomínající obranný systém hradu a města.