Přeskočit na obsah

Fanfáry a kadence/Krásný sen

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Krásný sen
Podtitulek: – Památce E. K. Lišky. –
Autor: Jaroslav Vrchlický
Zdroj: Ceska-poezie.cz
Vydáno: Praha: Jan Otto 1906.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Emanuel Krescenc Liška

Krásný sen! – To byl tvůj život celý.
Já směl patřit v mladosti tvé den,
když se dumy tvoje rozpučely
     v krásný sen…

A to vše má býti Smrti plen,
čím se štětce tvoje rozepěly?
Plesu žití v sled jde smrti sten?

Ideály – tužby – zlaté včely,
illuse, tříšť větrem hnaných pěn –
jak že, vlny tmy tvůj uzavřely
     krásný sen?

Před lety jsme v mládí vyšli spolu,
tys mi záviděl verš prokletý,
na tvůj štětec žárliv já byl v bolu
     před lety…

Úlohu tys převzal poety…
tvrdou co jsme žití prošli školu,
pero mé šlo dle tvé palety.

Květy dva na krásy jednom stvolu
s duší bacchanta i askety
snívali jsme u jednoho stolu
     před lety…

III.

[editovat]

V slunný jih má píseň k tobě létla,
štětec tvůj mi kynul v paprscích,
severní mha pero moje hnětla…
     Ach, ten jih!

Pod perutí lásky něhou ztich’
a se ztavil ve kaskádách světla
cit, jenž chvěl se v dumách mých a tvých.

Kapraď citu zlatem činů zkvétla,
sever však v mou pampelišku dých,
sen tvůj Smrt ve zmaru vlny smetla. –
     Ach, ten jih!

Vše v snu jest sen! – Ten Mojžíš přísný, z dýmu
jak vstával v mistra dumu, aby v plen
pad’ ideálu tvému nejvyššímu…
     Vše v snu jest sen…

Ten Kristův kříž, nad kterým nakloněn
sbor Andělů lká k nebi večernímu,
zjev Astarty, Hagařin v poušti sten…

Ta touha Vdovce k světu měsíčnímu…
Ký mnohý sen, jenž zůstal nedosněn,
tvůj celý život jak má hříčka rýmů,
     vše v snu jest sen!

Však mluví díla! – Výkřiky jsou plesné,
v nich celá žití mohutnost se slila,
ven derou se z všednosti klece těsné,
     však mluví díla!

Co na tom, že když nejvíc plála síla,
duch, postřelený orel v propast klesne?
Jen zornice když jednou světlo pila!

Co pak jsou Erebu tmy všecky děsné,
zář světla nezhasne, jež z práce zbyla,
Smrt pouze jednou slovo zmaru hlesne –
     dál mluví díla…