Encyklopedie Britannica 1911/Glabrio

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Glabrio
Autor: neuveden
Zdroj: Encyklopedie Britannica 1911
Licence: PD origin
Licence překlad: CC BY-SA 3.0
Související na Wikidatech: Manius Acilius Glabrio

Glabrio. 1. Manius Acilius Glabrio, římský státník a generál, člen plebejské rodiny. Když byl konzulem v roce 191 př. n. l., porazil Antiocha Velikého u Thermopyl a donutil ho opustit Řecko. Poté obrátil svou pozornost k Aitólanům, kteří přesvědčili Antiocha, aby vyhlásil válku Římu, a bylo mu zabráněno je rozdrtit pouze na přímluvu Tita Quinctia Flaminina. V roce 189 byl Glabrio kandidátem na cenzora, ale šlechta byla ostře proti. Tribunové ho obvinili, že ukryl část syrské kořisti ve svém vlastním domě; jeho legát proti němu svědčil a on svou kandidaturu stáhl. Je pravděpodobné, že byl autorem zákona, který ponechal na uvážení pontifů vložit nebo vynechat interkalární měsíc v roce.

Censorinus, De die natali, xx.; Macrobius, Saturnálie, i. 13; index Livy; Appian, Syr. 17-21.

2. Manius Acilius Glabrio, římský státník a generál, vnuk slavného právníka P. Mucia Scaevola. Když praetor urbanus (70 př. n. l.) předsedal procesu s Verresem. Podle Dia Cassia (xxxvi. 38) ve spolupráci s L. Calpurniem Pisem, svým kolegou na konzulátu (67), předložil přísný zákon (Lex Acilia Calpurnia) proti nezákonnému agitování ve volbách. Ve stejném roce byl jmenován, aby nahradil L. Luculla ve vládě Kilíkie a velení války proti Mithradatesovi, ale protože neudělal absolutně nic a nebyl schopen kontrolovat vojáky, byl zase nahrazen Pompeiem podle ustanovení lex Manilia. Není o něm známo nic jiného, než že se vyslovil pro trest smrti pro katilinarské spiklence.

Dio Cassius xxxvi. 14, 16. 24; Cicero, Pro lege Manilia, 2. 9; Appian, Mithrid. 90.