Eklogy a písně/Ekloga VIII.

Eklogy a písně Jaroslav Vrchlický
Jdou mračna přes hor vrcholy	Ekloga VIII.	Co se děje večer

Údaje o textu
Titulek:	Ekloga VIII.
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav, Eklogy a písně, básně Jaroslava Vrchlického, J. Otto, Praha 1889 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Vidíš, kterak nad horami jitro svítá
a pod mezí slyšíš tlouci pěnici?
Pojď. mám v srdci všecky písně Theokrita,
duch můj luh jest v barvách duhy zářící!
Co mi to zvoní u hlavy?
Jako by někdo pohodil cymbál do trávy.

Pojď, my půjdem’ na pokraji lesa v stínu,
svět se bude v tvých očích zhlížeti,
pojď se dívat, jak vzduch zlatý roven vínu,
a co perel dala rosa poupěti.
Jestli mu, drahá, závidíš,
víc jich ti kapraď nahází v kadeř, nežli zvíš.

Či chceš hloub? Chceš nahlédnouti, kterak v mechu,
v listí rdí se, a jak zraje jahoda?
Či se bojíš, že by při tom mohla v spěchu
rty mé k tvojim přiblížiti náhoda?
Tvář tvoje nachem plamenná?
Jahodu nech si, tvůj ret je sladší výměna!

Či snad máme jíti spolu na jezero,
jež pokrývá vodních růží tmavý list?
nad vodou kde hraje olšin a vrb šero
a kde vážka stápí křídel amethyst
v krystalný palác pohádek?
Vždyť jsi tam doma, vždyť jsi sestrou Najadek!

Či máš raděj pole žitná, rozvlněná,
která znějí much a cvrčků ohlasem?
Po mezi jdeš v trávě ráda zamyšlená
prsty svými pouštějíc klas za klasem?
Či snad chceš hledat v jeteli
ty chvíle štěstí, jež se v tvých očích zaskvěly?

Pojď, již slunce první záře padla v kraje,
jeho paprsk je v tvé srdce zlatá nit,
svěř mu krok svůj, povede tě v lásky ráje,
kde ti mladost nektar štěstí podá pít.
Co mi to zvoní u hlavy?
Jako by někdo pohodil cymbál do trávy.