Dějiny hudby v Čechách a na Moravě/Virtuosové

Dějiny hudby v Čechách a na Moravě Josef Srb
Skladatelové	Virtuosové	Hudební spisovatelé

Údaje o textu
Titulek:	Dějiny hudby v Čechách a na Moravě
Podtitulek:	sestavil J. Srb (Debrnov)
Autor:	Josef Srb
Zdroj:	SRB, Josef, Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha 1891 Online na Internet Archive
Vydáno:	1891
Licence:	PD old 70

Hra na nástroje smýkací a dechové pěstována na konservatoři, kde vzdělalo se množství umělcův, kteří doma i v cizině získali si dobrou pověsť svou činností uměleckou.

Nejchvalněji vynikla škola houslová, v níž vycvičili se v době dřívější mimo jiné Josef Slavík a Ferdinand Laub. V době novější prosluli houslisté Josef Řebíček (nar. l. 1844 v Praze), jenž jmenován l. 1868 koncertním mistrem ve Wiesbadenu a l. 1883 stal se kapelníkem při divadle Varšavském; Jan Hřímalý (narozen 13. dubna 1844 v Plzni), stal se l. 1875 po Laubovi professorem hry houslové při konservatoři Moskevské; Václav Kopta (narozen l. 1845 v Kozlanech u Rakovníka), byl professorem hry houslové ve Filadelfii; Antonín Sitt (nar. l. 1847 v Praze), stal se koncertním mistrem v Drážďanech, po té v Helsingforsu; Hanuš Sitt (narozen l. 1850 v Praze), stal se l. 1885 professorem hry houslové při konservatoři Lipské, složil koncert houslový s průvodem orchestrálním a více jiných skladeb; Florian Zajíc (nar. l. 1853 v Unhošti), jmenován l. 1882 professorem hry houslové v Strassburku; Otokar Josef Ševčík (nar. l. 1852 v Horažďovicích), stal se professorem hry houslové při carském ústavě v Kievě; Josef Jaromír Weber (nar. l. 1854 v Praze), byl koncertním mistrem v Darmstadtě, v Sondershausích a l. 1882 jmenován koncertním mistrem ve Wiesbadenu; Karel Halíř (nar. l. 1859 ve Vrchlabí), byl koncertním mistrem v Meininkách po Zajícovi a l. 1884 jmenován professorem ve Výmaru.

K nejslavnějším virtuosům v době nynější náleží výtečný houslista František Ondříček. Narozen 29. dubna 1857 v Praze, vycvičil se v počátcích hudby u svého otce a vzdělal se v letech 1873–1876 u professora Benevice. Po té odešel do Paříže, zdokonalil se u Massarta a získal l. 1881 první cenu ve škole houslové. L. 1882 odešel na cesty umělecké a za krátkou dobu vynikl tou měrou, že považován za nejpřednějšího virtuosa v nynější době. Hra jeho vyznamenává se velkým, krásným tónem, neomylnou technikou a oduševnělým, cituplným přednesem. (Viz Zlatá Praha 1885, č. 325 s podobiznou.)

Dobré pověsti dosáhla v cizině virtuoska Vilemína Nerudová, jež narodila se 21. března 1840 v Brně, kde otec její byl varhaníkem. Vycvičivši se na housle u L. Jansy ve Vídni, konala cesty umělecké a provdala se l. 1834 za kapelníka Normanna ve Štokholmě. Nejlepší pověsti těší se v Lodýně, kde pořádá koncerty každého roku. Slavný houslista Jan Král (nar. l. 1823 v Kolínci) vycvičil se při Pražské konservatoři a stal se členem orchestru při dvorním divadle. Oblíbiv si violu d’amour, pěstoval hru na tento nástroj s velikou horlivostí a sepsal „Anleitung zum Spiele der Viole d’amour für Violinspieler“ (Wien 1872).

Mezi violoncellisty prosluli jako virtuosové v době novější David Popper (nar. 1843 v Praze), konal cesty umělecké a stal se l. 1885 professorem při konservatoři v Pešti. Ludvík Peer (nar. 1847 ve Mšeně), stal se koncertním mistrem při dvorním divadle v Stuttgartě. Hanuš Vihan narozen 5. června 1855 v Polici, vzdělal se v letech 1868–1874 při Pražské konservatoři u professora Hegenbarta a stal se sólistou při dvorním divadle v Mnichové. Po smrti Hegenbartově jmenován l. 1888 professorem při konservatoři Pražské. Antonín Muzikant (nar. l. 1860 na Vyšehradě), stal se professorem při carském ústavě v Kievě a složil několik skladeb pro violoncello. Jan Ignác Seifert (nar. l. 1833 v Praze), konal cesty umělecké a stal se členem carské opery v Petrohradě. Theobald Krečman (nar. l. 1850 ve Vinoři), usadil se ve Vídni, stal se 1881 členem při dvorní opeře a l. 1889 kapelníkem při chrámě votivní ve Vídni.

Jako virtuos na kontrabas získal si slavné jméno Josef Vraný (nar. l. 1829 na Skalsku), jenž stal se professorem při konservatoři Vídeňské a zemřel tam l. 1870. Jeho nástupcem jmenován František Simandl (nar. l. 1840 v Blatné). Gustav Láska (nar. l. 1847 v Praze) konal cesty umělecké a stal se členem orchestru při dvorním divadle ve Zvěříně.

Jako virtuosové na nástroje dechové prosluli odchovanci Pražské konservatoře:

Jan Sobek (nar. 1831 v Žluticích), klarinetista, stal se komorním virtuosem v Hanovru; Vojtěch Syřínek (nar. 1847 v Praze) usadil se l. 1879 ve Vídni a stal se členem při dvorní opeře; František Raitmeyer (nar. 1854) v Mirošové stal se l. 1881 po Pisařovicovi professorem klarinetu při konservatoři Pražské.

Vilém Šubrt (nar. 1836 v Přichovicích), hobojista, stal se členem orchestru při carském divadle v Petrohradě.

Ludvík Milde (nar. 1849 v Praze), fagotista, byl professorem při hudební akademii v Bukurešti a po smrti professora Grossa jmenován l. 1886 jeho nástupcem při konservatoři Pražské.

Josef Mašner (nar. 1840 v Brandýse n. L.), virtuos na roh, odešel l. 1863 na Rus, stal se členem orchestru při divadle v Tiflise, l. 1866 jmenován vojenským kapelníkem, l. 1874 generálním ředitelem vojenské hudby na Kavkaze a dvorním kapelníkem.

Antonín Janoušek (nar. 1858 v Chuchli), vzdělal se u professora Janatky v letech 1871–1876, byl po nějakou dobu v cizině a od l. 1883 jest sólistou při Nár. divadle v Praze.

Praktické hře na varhany vyučuje se při ústavě pro hudbu církevní založeném l. 1830 a hlavní váha klade se na dokonalé vzdělání theoretické, zvláště od l. 1873, co zřízen třetí ročník pro vzdělání ředitelův kůru.

Mezi varhaníky prosluli jako virtuosové Pius Richter, jenž (narozen 1818 ve Warnsdorfě) vzdělal se při ústavě Prokšově v Praze a stal se kapelníkem ve Vídni; Josef Krejčí, Josef Förster, Josef Smolík, Josef Klička a Karel Stecker.

Největšího rozšíření dosáhla v době novější hra klavírní a v oboru tom proslul jako virtuos Bedřich Smetana, jenž obrátil se však brzo v jiný obor činnosti umělecké. Mimo to vynikli po stránce té Karel ze Slavkovských (nar. 1846 v Běstvíni), Jindřich Kaàn z Albestu (nar. 1852), jenž l. 1890 jmenován professorem při konservatoři Pražské, Antonín Rückauf, Josef Jiránek v Charkově a Jan Trneček (nar. 1858), jenž l. 1888 jmenován professorem klavíru a harfy při konservatoři Pražské. Jako virtuos na harmonium získal si chvalnou pověsť na Rusi Vojtěch Hlaváč {nar. 1849 v Ledči), jenž jest kapelníkem v Petrohradě. Složil zpěvohru „Oblava“ a více skladeb instrumentálních. –

Po zřízení prozatímního divadla českého (1862) pěstován dramatický zpěv měrou soustavnější než dříve a vyučuje se mu na ústavech operních, jež zřídili Fr. Pivoda a Jan L. Lukes.

Prvním kapelníkem divadla českého stal se Jan N. Mayr. Narozen 1818 na Mělníce, stal se l. 1842 členem divadla Stögrova v Růžové ulici v Praze, později byl ředitelem kůru, ředitelem divadla českého v letech 1862–1866 a 1874–1883 a zemřel 1888 v Praze.

Druhým kapelníkem při divadle byl Adolf Čech (nar. 1841 v Prčici), jenž po odchodu Smetanově l. 1874 jmenován prvním kapelníkem a l. 1887 slavil jubileum 25leté činnosti při divadle.

Po otevření Národního divadla stal se vedle něho kapelníkem Moric Anger a třetím kapelníkem August Vyskočil.

Řediteli při orchestru byli J. Řebíček, O. Ševčík, V. Hřímalý, J. Markus, po otevření Národního divadla sólistou Ferdinand Lachner a od l. 1888 Karel Ondříček. Prvním violoncellistou stal se l. 1864 Alois Neruda a při ostatních nástrojích jsou v první řadě professoři konservatoře Arnošt König, Vendelín Sládek, Filip Bláha a Václav Staněk. Mimo to virtuos na roh Antonín Janoušek, flétista J. Koráb a fagotista E. Mašek.

Dlouholetým členem při divadle byla koloraturní pěvkyně Eleonora z Ehrenberku; dramatickou pěvkyní Věkoslava Blažková-Ressová (nar. 1841 v Praze, zemřela 1873), po té Marie Sittová-Petzoldová, od l. 1887 Olga Parš-Zikešová a B. Fibichová (1868 až 1890). Tenoristou v první době byl Čeněk Vecko (nar. 1834 v Rožďalovicích, zemřel 1874 v Praze), po té Jan L. Lukes, Antonín Vávra (1870—1888). Hlavní silou po 25 let byl barytonista Josef Lev (nar. 1832 v Sazené), stal se členem l. 1864 a odešel na odpočinek l. 1888. Výtečným basistou byl Josef Paleček (nar. 1842 v Jestřábí Lhotě u Kolína), jenž stal se členem opery l. 1863 a odešel l. 1872 do Petrohradu, po něm Karel Čech (1868–1889). V první době při divadle prozatímním byl basistou Fr. Hynek, jenž l. 1864 odešel do ciziny a l. 1883 opět se vrátil k českému divadlu.