Blahé zlaté mládí/1885/Dva pavouci/X. Miroslava píše Slavojovi

Dva pavouci František Hrnčíř
IX. Pavouk zůstává týž	X. Miroslava píše Slavojovi	XI. Horská vesnička z jara

Údaje o textu
Titulek:	Dva pavouci
Autor:	František Hrnčíř
Zdroj:	Blahé zlaté mládí. Album původních prací pro českou mládež. Ročník druhý. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1885. s. 56–57. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Milý bratříčku!

Již jsou tomu čtyři neděle, co jsi od nás odejel, a dosud nedostali jsme od Tebe zprávu, jak se Ti vede. Kdyby nebylo laskavosti Tvého pana učitele, ani bychom o Tobě nic nevěděli. Tatínka i maminku to bolí, že si na ně ani nevzpomeneš, a mě nejinak. Doufám, že nedáš nyní na dopis svůj dlouho čekati, a že brzy budeš psáti o všem, co se Tebe týče.

Jaroslav brzy po Tvém odjezdu odebral se do Prahy. Bude studovati nyní na vysokých školách na pana doktora. Naši milí rodiče mají z něho velikou radosť; jak by také ne, když jich nikdy nezarmoutí, poslouchá, a učení je mu nade vše!

Také Ti musím psáti, že náš pavouk má se jak náleží k světu. (Zdali pak i Ty tak?) Prohání se čile po pavučině. (Proháníš-li se i Ty po zahradě a po lesích?) Lapá ustavičně mušky do svého síta. (Lapáš i Ty učenosť?) Svlékl se sebe nedávno kůži. (Svlékl jsi i Ty kůži lhostejnosti?)

Piš brzy a potěš nás všecky, kteří Tebe milujeme.

Tvá upřímná sestra Miroslava.

Na tento dopis dlouho nepřicházela odpověď. Miroslava chtěla již psáti podruhé, neboť viděla zármutek otcův i matčin. Konečně došlo psaní Slavojovo, odpověď to, hodná svého mistra.

Zněloť takto:

Milá Miroslavo!

Oznamuji Tobě a svým milým rodičům, že jsem zdráv. Chodím do školy i ven. Pozdravuj Jaroslava, budeš-li mu psáti. S pavoukem mi dej pokoj.

Líbá Tebe a rodiče Tvůj bratr Slavoj.