Dvě úsloví

Údaje o textu
Titulek:	Dvě úsloví
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	Lidové noviny, roč. 46, č. 245. str. 1 Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	15. 05. 1938
Licence:	PD old 70

NĚKDO BY MĚL

Někdo by měl něco udělat, aby se zlepšila situace. Někdo by měl dát podnět k tomu, aby celý svět něco udělal. Někdo by měl promluviti vládnoucím do duše. Mělo by se něco stát, dokud není pozdě. Někdo by se v té věci měl chopit iniciativy. Tyto a podobné výroky slýcháme několikrát denně, tím častěji, čím je doba vážnější; obyčejně bývá při tom v hlavních rysech naznačováno, co by měl ten někdo udělat, aby se vše obrátilo k lepšímu a vyřešily všechny těžkosti; jediné, co při tom zůstává jaksi nedořešeno, je, kdo by to měl opravdu udělat. Ale někdo by to udělat měl.

Naproti tomu se skoro nikdy neříká: Měl bych udělat to a to; měl bych udělat něco velikého a rozhodného. Rovněž vzácně se vyskytá rčení? My, co tady sedíme, bychom měli tohle nebo onohle sami pořídit; tak co, dáme se do toho? Lidská fantasie a moudrost je přímo nevyčerpatelná ve vynalézání úkolů, které by měl někdo vzít na sebe; naproti tomu je nápadně skoupá, pokud jde o to, co bychom mohli udělat nebo oč bychom se měli pokusit my sami. Z jakýchsi příčin představa, že bychom něco měli udělat my sami, velmi brzdí svobodný vzlet našeho přemítání o tom, co by se mělo dělat; to však, co by někdo měl dělat, neníomezeno žádnými překážkami.

Jenom že, pokud je nám známo, věci a činy nevznikají tím, že by je někdo měl udělat, nýbrž tím, že je někdo udělá. Kolumbus neříkal, že by někdo měl plout na západ, nýbrž že tam popluje sám, dostane-li loď. Když někdo tone, nestačí rozumné mínění, že někdo by měl pro něho skočit do vody. Dějiny spíš potřebují lidi, kteří něco dělají, než lidi, kteří navrhují, co by někdo měl dělat.

VĚC NENÍ TAK JEDNODUCHÁ

Toto rčení je do jisté míry protějšek toho předešlého; obyčejně ho užívá ten, kdo by měl něco udělat. Zkuste někomu naznačit, že by to snad byl on, kdo by mohl to neb ono vykonat pro spásu světa nebo jinou velikou věc; ihned zvážní a pronese duchapřítomně: »Ano, ale věc není tak jednoduchá.« A ihned vám vysvětlí, proč je svízelná, choulostivá a vůbec prakticky neproveditelná. Každá věc je naprosto jednoduchá a samozřejmá, pokud se jen tak uvažuje, že by ji někdo měl udělat; ale jakmile řeknete Petrovi nebo Caplovi, že by ji měl udělat on, ukáže se ihned, že věc není tak jednoduchá. Kdepak, pane, tady jsou ukrutné potíže. Nemáte ponětí, s jakými překážkamiby se to setkalo. Prostě nedáse to dělat. Proč? Protože věc není tak jednoduchá.

Jenom že, pokud je nám známo, žádná věc na světě není jednoduchá; a když se přes to v průběhu dějin to neb ono (aspoň jedna statisícina z toho, co by někdo měl udělat) opravdu udělalo, zdá se, že by nám nemělo být dostatečnou překážkou to, že věc není tak jednoduchá. Řekli bychom, že skoro všechny užitečné nebo důležité věci, které se v posledních tisíciletích staly, nebyly tak docela jednoduché. Kdyby lidé považovali věci za neuskutečnitelné jen proto, že »nejsou tak jednoduché«, bylo by asi na světě málo z toho, co se nazývá dílem lidským.

Z čehož plyne, že někdo by měl na sebe vzít udělání všeho, čeho je třeba a nedívat se na to, že věc není tak jednoduchá.