Druhá národní slavnost ve prospěch Ústřední matice školské

Údaje o textu
Titulek:	Druhá národní slavnost ve prospěch Ústřední Matice školské, spojená se svěcením praporu sokolské jeduoty v Břevnově
Autor:	neuveden
Zdroj:	Národní listy, roč. 26, č. 184. str. 1-2 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	05. 07. 1886
Licence:	PD old 100

Obec Břevnov s osadou Tejnkou za Strahovem byly včera jevištěm jedné z oněch významných slavností, jež tak účinně přiváděly a přivádějí k rozvoji dřímající vlastenecké vědomí, probuzenému pak dávají vzrůstati, síliti a mohutněti v nepřekonatelnou záštitu všech našich svatých zděděných práv národních — slavnosti svěcení praporu sokolského nově se ustavivší jednoty břevnovské.

Skutečně také přioděl se Břevnov již v předvečer slavnosti hávem svátečním, včera z rána pak jevil se příchozímu směrem od Prahy z daleka již nesčetný počet praporů barev českých, moravských a slovanských, jež vlály se střech jednotlivých domkův a domů samé obce, jakož i vůkolních samot, vil a letohradů. Jednotlivá průčelí pak ozdobena byla vkusně draperiemi z chvoje, koberci, znaky sokolskými a hesly.

Slavnost svěcení praporu.

Slavnost dle programu zahájena v předvečer průvodem obcí; z rána pak měl odbýván býti obligátní budíček, z něhož však následkem policejního zákazu sešlo. Již z jitra počaly se shromažďovati s prapory svými četné spolky, korporace a jednoty z okolí v Břevnově, vlastní počátek slavnosti však krom nadání zdržel se, a sice následkem živelní nepohody; krátce před 10. hodinou dopolední rozzuřila se totiž nad okolím bouře, spojena s mocným lijákem, v jejíž průběhu udeřilo několikráte v okolí. Pokud až dosud zjištěno, vznikl bleskem požár v samém Břevnově, kdež částečně vyhořela jedna z výše položených stodol, v Malém Břevnově pak blesk rozkotal lešení, jež tamější hasiči používají ku svým cvičením. Hasiči v průvodu zúčastnění následkem toho kvapili k ohroženým místům, kam taká zavítala pomoc z Prahy a Holešovic-Buben, načež nebezpečí záhy odstraněno.

Když konečně počasí se probralo, hnul se průvod z restaurace tak zv. „Petinky“, kdež nalézalo se vlastní středisko včerejších slavností, ku kostelu sv. Markéty, kdež sloužena měla býti slavnostní mše. Průvod skýtal pohled velice malebný, četné jednoty sokolské dostavily se s prapory, tak i celá řada jiných družstev; v čele průvodu kráčela s praporem Jednota pražská, zastoupena asi 50 členy s místonáčelníkem dr. Čížkem v čele, dále pak jednoty: Žižkov, Holešovice-Bubna, Smíchov, Karlín, Libeň, zastoupena velmi četně, Střešovice, Košíře, Bráník, Vršovice. Po té následovaly jiné spolky: hasičská jednota z Břevnova, z Malého Břevnova, Spolek českých vojenských vysloužilců pro Břevnov a okolí, „Jablonský“ z Hradčan, „Slovanská Lípa“ z Třešovic, Občanská beseda v Tejnce, „Svatopluk“ z Třešovic, ochotn. jednota „Veleslavín“ v Břevnově, Řemeslnicko-živnostenský spolek tamtéž, Spolek vzájemně se podporující ch dělníků v Košířích, „Ruch“ tamže, Podpůrný spolek pro Řepy a okolí, ochotn. jednota „Svornost“, „Ratolesť“ v Podbabě, „Tyl“, společnost „Baráčníků“ na Hradčanech a ze Starého Města.

Za spolky kráčel zástup družiček, okrášlených květinami a stuhami slovanských barev na rameni, dále jely kočáry s matkou a kmotrami praporu; průvod pak uzavíral „Sokol“ břevnovský. Před kostelem seřadil se průvod, část vešla do vnitř, část Sokolů a jiných sborů zůstala venku, pečujíc o udržení pořádku.

Po církevních obřadech přikročeno k obvyklému zatloukání hřebů se strany zástupců přítomných jednot sokolských a ostatních spolků, jakož i funkcionářů mladé jednoty břevnovské. Tento obřad odbýval se na improvisované podlaze, zřízené uprostřed prostorného nádvoří chrámového; na sedadlech zde zřízených zaujaly místo také matka a kmotry praporu, družičky seskupily se kolem praporu, jednoty sokolské pak utvořily kolem kruh.

Jako matka praporu fungovala pí. Milada Venduláková, kmotrami byly dámy Jos. Kárová, M. Memrová a M. Pačesová; prapor na stuhách má nápisy „Jen svorně bratr s bratrem stůj“, — „Síla lví, vzlet sokolí“ — a „Sokol v Břevnově“. První ujal se slova P. Bonifác Holub, jenž také obřady v chrámu vykonal a promluvil vlasteneckou řeč; při následujícím zatloukání hřebů proneseno mnohé rázné vlastenecké heslo, provázené bouřlivým „Na zdar“ obecenstva.

Konečně vztýčen prapor, jenž uvítán byl hlučuým provoláváním „Slávy“, jehož ohlas zanikl jen ponenáhlu ve zvucích hudby.

Když hudba umlkla, ujal se slova starosta jednoty břevnovské br. Karel Vendulák, jenž pozdravil přítomné krátkým, vřelým oslovením: „Velectěné shromáždění, drazí bratři! Vítám vás jménem jednoty naší, jíž nadešel den slavnostní; vítám vás, svědky posvěcení, jež každého vlastence naplniti musí oprávněnou hrdostí a nepodajností. Prapor náš prost jest vší ozdoby, jest jednoduchý, tak jako bývali ti, jichž věčně vzpomínati budeme — náš Fügner, náš Tyrš. Slibujeme Vám, bratří, zvláště pak Tobě, mateřská jednoto pražská, že chceme věrně chovat tento nejdrahocennější klenot náš, náš prapor, jenž buditi bude v každém z nás otužilost, vytrvalost, nepodajnost a lásku k drahé vlasti.

Snahou naší bude a jest zmlazovati krev našich spoluobčanů, aby z nich všech stali se Sokolové, neboť kdo sokoloval, otužen jest proti všemu příkoří a dovode po případě hájiti práva svého národa!“

Řeč tato přijata s nadšeným provoláváním „Sláva“ a „Na zdar!“ Sbor pěvců zapěl po té precisně: „Den slávy nastal nám“, načež bratr starosta odevzdává prapor praporečníku se slovy: „Odevzdávám tobě, bratře praporečníku, skvost náš — nechť nám svítí vpřed až do oné doby, kdy celý národ státi bude jako jeden Sokol, a jediným heslem všech nás bude: „Tužme se, nedejme se!“

Br. praporečník děkuje za čest a důvěru mu prokázanou, slibuje úkolu svému dostáti věrně a nadšeně.

Po opětovném poděkování se strany br. starosty a provolávání shromážděného obecenstva hnul se průvod nazpět k „Petince“; několik hudebních kapel pečovalo o to, aby hudba ani na chvíli neumlkla, a celý průvod dostihl záhy vesele blízkého cíle.

Národní slavnost „na Petince“.

V útulných a stinných místnostech této restaurace panoval včera nezvyklý ruch; mezi stromovím kmitalo se množství praporů a korouhví a jiné výzdoby, u vchodu nalézala se velká slavobrána s nápisem: „V mládeži národa budoucnost“, hořejší místnosti ozdobeny podobiznami Fügnera a Tyrše, a nápisem: „Ku zdaru Matice“. Komitét pro uspořádání slavnosti uvítal příchozí, načež ujal sejslova místonáčelník „Sokola pražského“ br. dr. Čížek: „Bratři, byli jsme svědky krásné slavnosti vaší, i slyšeli jsme slib z úst starosty vašeho, že hodláíe vstoupiti do šlépějí drahých zesnulých předáků našich, že snahy Vaše nesou se k osvěžení a povznesení milého národa našeho. Jednota, která jest si tak vědoma svého cíle, vyplní zajisté, co slíbila, i myslím, že vyslovuji z hloubí srdcí Vašich přání, abychom dosažení krásného a velikého onoho cíle provolali — „Na zdar“! — Opětováno s nadšením.

Po té ještě promluvil starosta br. Vendulák krátkou řeč zahajovací, jež byla zároveň osvědčením proti nepříteli, jenž spůsobem úkladným sáhnouti chce po největším statku našem. Po té vlastní slavnost zahájena.

Obecenstva dostavilo se hojnost, zvláště pak krásné pleti; v buffetu prodávaly se dárky četných příznivců, v dolejších místnostech zahradních pak postaráno bylo o celou řadu kratochvílí a zábav nejrozmanitějšího druhu — tak zejména proslulá australská kapela z Karlína, jejíž sláva od slavnosti k slavnosti vzrůstá s délkou jejích čepic, produkovala se zde ua svých potěšitelných nástrojích; světové museum také honosilo se věcmi kromobyčejnými, na sousedním jevišti pak účinkovaly tři spolky ochotnické. „Veleslavín“ zahrál „Věno“, divadelní odbor Besedy v Tejnce „Vychovatel v čepci“, a střešovická „Slovanská Lípa“ dávala „Prodanou lásku“, o níž možno jisto říci, že nerezaví právě jako — „stará láska“.

Stejně živo bylo v hořejších místnostech restauračních, neméně rozsáhlých, kdež koncertovala početná kapela hudební. — Podvečer v prostorném sále zapáleny obětní ohně — Terpsychore, a švarní Sokolíci tužili se jak náleží. I všeliké jiné produkce těšily se pozornému diváctvu; z bazaru sotva co zbylo.

Po oprávněném spůsobu zaznamenáváme komitét slavnostní, jeuž o uspořádání letošní slavnosti matičné získal si zásluh. V čele jeho byl předseda pan K. Vendulák, jednatel pan J. Vyhnal; předsedou odboru pokladního pan J. Holeček, zvacíbo p. V. Ott, buffetního pan E. Kostka, zábavního pan E. Kunst a dekoračního V. Holeček. Dámy, jimž nelze upříti uznání o šťastný výsledek i hmotný, bez odporu velmi slušný výtěžek, jsou: předsedkyně pí. Jos. Kárová, jednatelka pí. Memrová, dále pak dámy: Joh. Pacovská, Vil. Kobylková, A. Vydrová, A. Kucrová, M. Klausová, B. Kunstová, M. Holečková, M. Memrová, J. Procházková, A. Vyhnalová, M. Blumentrittová, K. Huková, A. Huková, E. Soyková, J. Soyková, J. Krupičková, J. Doubková, K. Sinecká, M. Tatoušková, M. Doubková, A. Doubková, B. Hofmannová, A. Salačová, B. Salačová, sl. E. Ottova a T. Plesnivá.

Účastníci břevnovští i přespolní slavnosti této jistě dlouho budou vzpomínati veselých chvil zde zažitých. — Starosta obce Břevnova, p. Tellinger, dle doslechu k nim nenáleží.