Drobné povídky dějepisné/Jan Kupecký

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Jan Kupecký
Autor: Josef Flekáček
Zdroj: FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 44–47.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Jan Kupecký

Kdo navštívil slavné obrazárny ve Vídni, v Mnichově nebo museum v Norimberce, nalezl tam mnoho výtečných podobizen a maleb, jež maloval Jan Kupecký, náš krajan. Rodina jeho byla z Mladé Boleslavi; v náboženských bouřích věku sedmnáctého vystěhovala se však do Uher, a tam v městečku Pezinku narodil se Jan.

Ovšem že již od maličkosti jevil veliké nadání k malířství: ze všeho nejraději kreslil a maloval.

Otec jeho byl chudý, dětí měl mnoho; nemohl na chlapce ničeho nakládati a dal jej do učení ku tkadlci, chtěje, aby Jan co možno nejdříve sám se živil. Ale tam bylo chlapci zle. Toužil jen po kreslení a malování, za stavem se mu nelíbilo, a také tam dlouho nevydržel.

Když se jednoho dne po něm mistr sháněl, byl milý učeň ten tam. Nechal stav býti stavem a utekl do světa s pevným úmyslem: „Tkadlcem nebudu!“

Potuloval se bez určitého cíle o hladu a žízni, až přišel k zámku jistého hraběte uherského. Nikdo jej nepotkal a nevyháněl, i přišel až do pokoje plného překrásných maleb; uprostřed byl malířský stojan a na něm uhel.

Kupecký byl jako u vytržení, zapomněl na svou bídu, na hlad a žízeň, zadíval se s celou duší na obrazy, a že dávno již nekreslil, chopil se uhlu a v okamžení vymaloval na bílé zdi obraz.

V tom přišel do komnaty malíř, jenž tam pracoval, a právě u oběda meškal; byloť poledne. Nezvanému hosti ovšem se velice podivil a ptal se ho, kdo že ho učil kresliti?

Když Kupecký odvětil, že nikdo, podivil se ještě více, pochválil zdařilou kresbu jeho a slíbil mu, že se u hraběte za něho přimluví.

Hrabě dal si představiti uprchlíka a oceniv obraz uhlem vymalovaný, slíbil, že se o hocha postará, což také učinil.

Kupecký učil se u jistého malíře ve Vídni po tři roky, a dověděv se, že nejznamenitější obrazy vůbec jsou v Italii, zatoužil z celé duše, aby mohl spatřiti Italii a poklady umění malířského. Byl však chud a cesta do Italie daleká a drahá. To však nelekalo odhodlaného jinocha.

Vydal se pěšky na dalekou cestu, trpěl po cestě hlad a bídu, ale přece dostal se až do Benátek, Florencie a Říma. Ale ze začátku se mu v Římě velmi špatně vedlo. Nemaje, od čeho by živ byl, zápasil s takovým nedostatkem, že snad by byl hladem zemřel, kdyby nebyl nalezl práci u jistého římského mistra. Tam zdokonalil se ve svém umění tak, že slušného jmění nabyl a plných dva a dvacet roků v Italii strávil.

Potom navrátil se do Vídně, kdež se usadil, a záhy jako výtečný malíř podobizen se proslavil, tak že maloval podobizny šlechty a nejznamenitějších osob. V Karlových Varech maloval r. 1716. Cara Petra Velikého k výslovnému jeho přání, ve Vídni maloval podobiznu císaře a krále Karla VI. a slavného vojevůdce prince Eugena Savojského.

Car Petr zval jej do Petrohradu, císař Karel VI. chtěl jej učiniti svým dvorským malířem, a král anglický zval ho do Londýna, rovněž královna dánská žádala jej, aby meškal při jejím dvoře — ale Kupecký nepřijal žádnou z nabízených hodností.

Později odstěhoval se do Norimberka, kdež r. 1740. zemřel.

Praví se o něm, že byl muž dobrého srdce, vděčný a dobročinný. Zanechav značné jmění, pamatoval na chudé a odkázal jim veliké summy peněžité. Mělť jen jediného syna, jenž k nemalé jeho žalosti v jaru svého života jako jinoch sedmnáctiletý zemřel; oba, otec i syn, odpočívají vedle sebe na hřbitově sv. Jana v Norimberce.