Drahé náčiní/Ex 20, 1

Drahé náčiní Šlomo Efrajim Lunčic
Ex 19, 17	Ex 20, 1	Ex 20, 2

Údaje o textu
Titulek:	Drahé náčiní, Ex 20, 1
Autor:	Šlomo Efrajim Lunčic
Krátký popis:	komentář k Tóře
Původní titulek:	כלי יקר‎ (Kli jakar)
Zdroj:	מקראות גדולות‎
Vydáno:	Jeruzalém: ha-Mesora, [5]745 (=1984–85)
Licence:	PD old 70
Překlad:	Uživatel:Shlomo
Licence překlad:	CC BY-SA 3.0

A mluvil Bůh všechna tato slova řka

Zmínil mluvení (dibur) a říkání (amira), jedno tvrdé a jedno měkké. Jako je psáno: „Tak řekni (tomar) domu Jákobovu,“^[1] to se týká žen a „řekni jim“ je měkký způsob. „… a vyprávěj (tagid) synům Izraele,“^[1] to je k mužům, slova tvrdá jako koriandr (gidin).

Používá se zde označení „desatero mluvení (dibarot)“, zatímco u celého příběhu stvoření se používá „desatero výroků (ma'amarot)“. To proto, že všechno dílo stvoření bylo vytvořeno podle své vůle, tedy v těch podobách, které si vybral, a tedy měkkým výrokem, bez nařízení. Ale všechny příkazy Hospodina jsou [jako] nařízení krále. Člověk si [totiž] neřekne: „Nemám chuť jíst vepřové, má duše je ho přesycena,“ nýbrž si řekne: „Mám chuť, ale Svatý, budiž požehnán, mi [ho] zakázal.“ A to je tvrdé mluvení.

V každém případě je třeba ženám, jež jsou mdlého rozumu, vysvětlit [vše] měkkým způsobem a oznámit jim záslužnost micvot. Každý rozumný člověk totiž přijme Boží nařízení, ale ti, kdo jsou mdlého rozumu, potřebují vysvětlení, aby je přijali jako svoji vůli.

A dokonce o stvoření nebe a země je psáno: „Slovem (davar) Hospodinovým nebe bylo učiněno…“^[2]; protože má rozum, přijalo nařízení Požehnaného, i když nebylo podle jeho představ. Ale o nižších stvořeních je řečeno: „Boj se Hospodina, celá země, […] neboť on řekl (amar) a [tak] bylo…“^[3] To znamená, že jim řekl měkký výrok a stvořil je dle jejich představ.

1. Ex 19,3 (Kral, ČEP)
2. Ž 33,6 (Kral, ČEP)
3. Ž 33,8-9 (Kral, ČEP)