Dr. Rupert Přecechtěl

Údaje o textu
Titulek:	Dr. Rupert Přecechtěl
Autor:	Ferdinand Menčík
Zdroj:	Kalendář Čechů vídeňských na rok 1894. Ročník III. Vídeň : Klub rakouských národností, 1893. s. 45–47. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Josef Rupert Maria Přecechtěl
Související články ve Wikipedii: Josef Rupert Maria Přecechtěl

Když navštívíme besední místnosti po městech venkovských, nalezneme tam jistě na stěnách několik obrazů, které nám představují československé výtečníky. Obrazy tyto nám utkvívají v mysli a naplňují nás uspokojením, a my neptáme se více na jich původce. Nyní, kdy platí více slovo, které mnohdy rozlétá se, aniž by trvalého dojmu zanechalo, zapomenuto jest jméno Ruperta Přecechtěla, které v letech šedesátých vyslovováno bylo všude s pochvalou a jehož obětavé práci každý se obdivoval. Tenkráte, když literatura naše teprve počala se vyvinovati, náležel Přecechtěl mezi nejpilnější, nyní když literatura obsahem i rozsahem zmohutněla, zapomenuto jméno jeho docela. A přece se nám zdá, že větší zásluha toho, kdo pracoval pilně, když ještě suchopár proměňován byl v políčko, než toho, kdo v připravené pole zasívaje hojnou má žeň. Proto obnoviti chceme pověsť muže, který mezi námi ve Vidin dlouhá léta žil a čas volný na užitečné práce vynakládal,

Rupert Maria Přecechtěl narodil se dne 22. ledna 1821. v Lobdicích u Kojetína na Moravě. Gymnasium studoval v Kroměříži, filosofická studia v Mikulově, načež r. 1840. odebral se do Vídně, a vstoupiv do řádu Servitského roku 1845. na kněze byl vysvěcen. Roku 1849. dostal se do Fraknova (Forchtenau) asi tři hodiny vzdálí od Vídeňského Nového Města, kde nalézal se na nedaleké hoře sv. Rosalie poutnický kostel. Byv pozván tehdy od správce císařského statku, Maximiliána Guillaumeho, kázal tu dne 4. října o jmeninách Jeho Veličenstva, a v kázání svém politicko-nábožném vykládal, že císař František Josef I. nejen říši, ale celou Evropu od anarchie vysvobodil. Kázání toto bylo příčinou, že ho tehdejší převor kláštera ve Fraknově, který správu klášterního jmění nepořádně vedl a proto s druhými konventualy žil ve sporu, očernil jako buřiče proti vládě, aby ho potrestal za to, že odvážil se jej napomenouti. Přecechtěl hned byl přeložen do Jeutendorfu do diecese sv. Hipolytské, a suspendován, že nesměl církevní obřady vykonávati. Aby mohlo býti proti němu alespoň formálně zakročeno, žádal převor v Jeutendorfě, aby se Přecechtěl alespoň k něčemu přiznal, což učiniti nemohl a a neučinil. Nenalézaje nikde ochrany odebral se pak Přecechtěl k tehdejšímu ministrovi vyučování hraběti Thunovi a předloživ mu své kázání, dosáhl na něm toho, že záležitosť jeho od úřadů ve Fraknově znova byla vyšetřena, a když na něm viny neshledáno, byl na rozkaz ministra rehabilitován. Hned pak přeložen byl do Pešti, kde stal se nejprve kazatelem nedělním; složiv roku 1853. rigorosum z hebrejštiny a chaldejštiny, jmenován byl od primasa Scitovského lektorem starého zákona; — roku 1863. povýšen byl na doktora bohosloví.

Vzdav se po osmi letech svého úřadu, jmenován byl kazatelem svátečním. V Pešti seznámil se s některými Slováky, jako s Palarikem a Viktorinem, a počal přemýšleti o tom, kterak by národní život na Moravě mohl roznícen býti. Přišel k tomu přesvědčení, že jen tehdy se tak stane, když se přiměřeným způsobem na ducha lidu moravského bude působiti. Jsa zručným kresličem a obeznámen s dějinami vlasteneckými, jimiž obíral se, počal illustrovaná díla historická vydávati. Již roku 1858. vyšel jeho Svatopluk a synové, načež roku 1860. následoval jeho sv. Cyrill a Metoděj, z něhož čistý výnos věnoval na opravu basiliky Velehradské. Tímtéž směrem nese se jeho „Českoslovanský Plutarch“, obsahující ve dvou dílech krátké životopisy českých spisovatelů a mužů znamenitých a k tomu jako doplněk osm obrazů, obsahujících spisovatele seřaděné dle jednotlivých století. Mimo tuto knihu, která byla svého času jedinou toho druhu v české literatuře, vydal dějepisný obraz: Národ českomoravský, vítěz nad Tatary, a počal r. 1874. vydávati Rozbor české literatury, dílo velmi široce založené, jež ovšem pro nedostatek odběratelů zůstalo nedokončeno. Roku 1876. přesídlil R. Přecechtěl do Vídně, kde až do r. 1891. žil v klášteře Servitů, jsa zaměstnán až do r. 1888. jako katecheta a kazatel. I zde pilně pracoval v knihovnách a vydal r. 1876. „Obrazárnu císařů domu habsburského“, obsahující dobře provedené podobizny, začež vyznamenán byl dne 11. února 1877. zlatým záslužným křížem s korunou. K podobiznám těmto vydal i historický text v jazyku německém (Die Geschichte der Kaiser aus dem Hause Habsburg), kterýžto spis doporučen pro vlasteneckou tendenci pro veřejné školy.

Vůbec byl buditelem ryzího vlastenectví a přispěl valně k tomu, že roku 18S3. odstraněny byly ze škol, zvláště německých, knihy nevlastenecké, o nichž se sám v knihovně školské přesvědčil.

Roku 1891. v říjnu vystoupil Přecechtěl z řádu Servitského a přijal místo duchovního správce ve vídeňském zaopatřovacím ústavu v Liesingu, kdež až dosud žije, aniž by mohl se nadíti, že na stará kolena s jeho beder spadnou trampoty a starosti. Ovšem, kdo v popředí se nedere a slávu svou před sebou troubiti nedává, zůstane opomenut, a tak téměř ani nevzpomenuto na Přecechtěla, jenž na literaturu věnoval všecky skrovné své úspory, zapomenuto na něho, když dosáhl před několika lety krásného stáří sedmdesáti let. Však přes to, věrného syna vlasti české, sílí vědomí, že ne vždy skutečné zásluhy jsou v čas oceněny, a těší se, že jako jemu tak i mnohým jiným se děje. Proto, nechť aspoň krajané ve Vídni, okolo Liesingu jedouce v zábavě, pomyslí na to, že tu žije muž vlastenec, a jeho za příklad si vezmou.