Doma/Líska Přemyslova

Doma Karel Václav Rais
Lípa (2)	Líska Přemyslova	Krvavá růže

Údaje o textu
Titulek:	Líska Přemyslova
Autor:	Karel Václav Rais
Zdroj:	RAIS, Karel Václav. Doma. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1884. s. 33–35. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

U Stadic mladý Přemysl
otcovskou vzdělával roli;
moudří tam přišli poslové:
„Pane náš, vypřáhni voly,
na hory pusť je zelené,
ať běží v daleká lada,
národu budiž knížetem,
žádá tě Libuše mladá.

Prosí tě celý Vyšehrad,
kmetové, zemani, leši,
prosí tě země Krokova,
a všickni upřímní Češi!“
Před kmety, lechy, vladyky
Přemysl ukláněl nohu:
„To přání mého národa
přáním je pravěčných bohů!

Mněl jsem, že než-li přijdete,
roli svou otcovskou zorám…
Jděte již, milí volkové,
klaťte se k šedivým horám.
S Bohem, vy lesy modravé,
s Bohem, můj voňavý luhu,
s Bohem má vísko útulná,
s Bohem můj příteli — pluhu!“

Otku pak vrazil do půdy;
štíhlá z ní vyrůstá líska,
listím se šatí zeleným,
ve květné střapečky prýská.
„Bujni tu, zkvítej, lísko má,
jak mého národa sláva!“
na koně vsedl bělouše,
skryla je smrčina tmavá…

Bujela líska zelená,
tisíci květy se chvěla,
a v každém domku po Čechách,
bujaře pjala se čela,
vesele písně zvonily,
do skoku vábily dudy,
do tance div se nepustil
i v horách baráček chudý.

Nad bílou pěnou Vltavy
v Praze se věžičky pjaly,
ve hrádek bílý rozkvetly
po kraji šedivé skály;
a potom sláva z našich niv
bujarým vznesla se letem,
od moře k moři letěla,
celičkým zachvěla světem.

Najednou líska chořela,
zvadala, uschla pak zcela,
tenkráte vlasti matičce
slávy květ strhali s čela,
tenkráte lidé slyšeli
plakati řeky a bory,
a v horské tiché chaloupce
kvílel jen šedivec chorý.

Skráně mu padly do dlaní,
žalostně tlouklo to v hrudi —
„Ó, kdo tě, kraji nebohý,
kdo nám tě, národe, zbudí.
Neskládej, lide, ruce v klín,
ohnivě chop se zas rádla —
či nám ta lípa stadická,
Přemysle, na věky svadla?“ —

Říkává naše babička,
sněhem kdy zapadla chýžka:
„Brzy již líska rozkvete,
pak přijde tatík náš Žižka,
železné voje blanické
do naší vrátí se nivy,
poletí sláva do světa
a svět — nu, ten ať se diví!“