Doma/Jarní

Doma Karel Václav Rais
Sněžka	Jarní	Píseň o měsíčku

Údaje o textu
Titulek:	Jarní
Autor:	Karel Václav Rais
Zdroj:	RAIS, Karel Václav. Doma. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1883. s. 39–41. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

Zazvonila pěnkavečka,
že jde jaro k nám,
písničky že lesům nese,
květy lučinám.

Starý čtverák špaček zahvizd’
s vršku topolu:
„Zapějme si zase jednou
jarní pospolu!“

Na lučině tlupa dětí
v jednom klubíčku,
veselí jim září v oku,
štěstí na líčku.

Ze sasanek bílé věnce
vlají na skráni —
a již zvučná píseň jarní
zvoní po pláni.

K dětským hláskům přidává se
ptačí družina…
Z jara celá příroda je
píseň jediná!

II.

Poleť, poleť, písni moje,
vesele si výskni zase,
písničkáři přiletěli,
lesík písní ozývá se.

Poleť, poleť, jarní písni,
zazvuč s těmi písničkáři,
že se v mladém našem háji
každým jarem duše zjaří.

Že sic v jihu, v stínu oliv
jiným ohněm srdce tepe,
ale že v tom českém háji
přec je lépe, mnohem lépe.

Že na vlnkách modrých jezer
štěstí rychle v srdce vchází,
že však dražší oddechnutí
doma v mechu — v šumném mlází.

Že tam v jihu sladší píseň
z mladých srdcí letí rtoma,
ale že přec milejší nám
česká píseň — doma, doma!

III.

Když k nám jaro z dálky letí,
čarné jaro plné krásy,
česká duše omlazená
na vlasť svoji vzpomíná si…

Byla v Čechách zima dlouhá,
zima dlouhá plná zkázy,
že již pouhá upomínka
v mladém českém srdci mrazí.

Ale nebe pokynulo,
sluníčko nám smavé vzplálo,
a po vlasti omlazené
růžové se jaro smálo.

Ó jak bilo české srdce,
jak se duše blahem chvěla,
když po dlouhé, dlouhé zimě
prvá česká píseň zněla!

Ó jak výská česká duška,
ó jak vřele srdce tepe,
když po zimě smrtonosné
zří vlasť v jara kráse lepé!

Ó jak vroucně česká prosba
letí v říše nekonečné:
„Bože, vlasti omlazené
dáti račiž jaro věčné!“