Dni a noci/Novoroční přípitek

Dni a noci Jaroslav Vrchlický
Bohu osvoboditeli	Novoroční přípitek	Ku sté ročnici revoluce francouzské

Údaje o textu
Titulek:	Novoroční přípitek
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Dni a noci. Praha : J. Otto, 1897. s. 164–166. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Titanů starých nezdolné plémě
vězněno úpí v podsvětí,
duní to z hloubky, chvěje se země,
slyš vytí a lání, prokletí.
        Jdou léta jak stíny,
avšak ten hlas jak výčitka, vzdor,
        ten hněv a spor
ze hloubi moří a ze klínu hor,
        týž a přec jiný
nezmizel z lidské paměti.

Byly snad chvíle, kdy stlumen z části
zhasínal v matném ohlase,
kruhy kdy přestal titan mdlý třásti,
překonán skoro v zápase.
        Však jiskra té síly,
odvahy, naděje plamen a žeh’
        vřel v žilách všech,
trysknul zas lávou a v divých snech
        nadšením zpilý
pozved’ se kolos po čase.

Vždycky tu staré pramáti lebí
podivné táhlo zachvění:
Řetězy s nohou! oči všech k nebi
zvedly se v blahém toužení
        a titanů děti
cítily otců svých plamennou krev,
        vybuchly v hněv,
veliké skutky, nadšený zpěv
        z ňader jim letí
k zoře, jež nítí se v plameni!

Titanův děti živy jsou ještě,
k otců se znají závěti,
co jim hněv nebes, plamenné deště,
co lání a hrozby, prokletí?
        Co násilí, zloba?
Odvahu v hrudi, na čele jas
        vstávají zas,
světlu jdou vstříc, spí pod nimi čas
        a ústrk a mdloba
háďat a mloků ve změti.

Titanův děti spějí jen k dobru,
proměnit chtějí země klín,
dědictví otců, pravěkých obrů,
padlo jim ducha do hlubin.
        Co bylo hmota,
co bylo rmutem — světlo je teď.
        Myšlénko, leť!
Zajásej, písni! Obraze, kveť!
        Štětec i nota
ať hlásá, že je přemožen stín!

Poháry vzhůru! V těsný kruh úže,
dvanáctou bije chmurný zvon,
pod sněhem bují edenské růže,
v hymny se mění vichru ston.
        Hle, země puká,
titanů starých smířený rod
        v hvězd chorovod
mísí svůj jásot jak hromy vod —
        Otcovská ruka
uvádí děti své na hvězdný trón.