Dni a noci/Jarní epištola básníku pessimistovi

Dni a noci Jaroslav Vrchlický
Květy a láska	Jarní epištola básníku pessimistovi	Píseň (1)

Údaje o textu
Titulek:	Jarní epištola básníku pessimistovi
Podtitulek:	J. S. Macharovi
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Dni a noci. Praha : J. Otto, 1897. s. 30–31. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Když všecko kvete, plá a září,
je krásný život, aspoň teď!
Ty zasmušilý samotáři,
vím, jakou dáš mi odpověď.

Ty řekneš maska! Vše to maska
i říza květin, clony par,
jas v tmu, v nenávist padá láska
a všecko schválí smrt a zmar.

Máš pravdu ovšem, hledě v dálku,
to konec písně bývá již,
máj v děsnou všech proti všem válku
je ironií nanejvýš.

A přece těší aspoň chvíli
zřít první zeleň, hmyzu chvat,
jak zastaví se motýl bílý
tam u vody, tam u poupat.

A přece těší aspoň mžikem
zřít stuhy dívčích kloboučků,
v křik dětí a smích nad trávníkem
tu míčů let, tam obloučků.

A přece těší v stínu stromů,
které se květy shýbají,
dva milence zřít, cestou domů
jak důvěrně se líbají.

Ty chvilky blaha, byť i malé,
ty světlé body v nočních tmách
spoj v slunce lásky neskonalé,
ať duše jimi zaplá v nach!

Nechť lichotí již třeba muži
si trhat pravdy hořký blín,
z chvil šťastných spleť si řetěz z růží
a uškrť jím svůj temný spleen.