Den štěstí/Psáno v horečce

Den štěstí
Je naše láska román…	Psáno v horečce	Rekonvalescent

Údaje o textu
Titulek:	Psáno v horečce
Autor:	Bohdan Kaminský
Zdroj:	Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 100-102. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Psáno v horečce.

Ovaňte mi čelo květů vůní,
 já jít nesmím do lesů a nikam,
 já tu jenom umírání zvykám,
 chvěji se tu nad závratnou tůní,
 srdce mi to rve a hlavu mámí,
 teskné stíny vidím kolem sebe,
 bolestný a sladký úsměv známý
 a ten pohled, který v duši zebe…
 Kdybych umřel!… Vy, jež kryje země,
 spěte, spěte… Ah, jak teskno je tu! —
 a že žádný, žádný nejde ke mně,
 ni má milá s kytkou jarních květů.
 Ah, má milá — — — — — — —
 — — — — — — — — — — —
 Ó ty dítě, jest-li v neshledání
 stiskli jsme si ruce naposledy,
 ty to nevíš… Co mi umřít brání,
 opustit ten život plný bědy?

 — Je to darmo, chtěl bych, abys u mne
 byla tady v hodině té slední,
 viděla bys, nechvěl bych se před ní,
 já bych hleděl jen v tvé oko dumné
 dlouho, dlouho… A ty šla bys zpátky,
 jsi tak krásná — svět už na tě čeká —
 a tvůj milý zašel do daleka,
 do daleka zašel bez památky —
 A ta cesta… kam ta cesta vede?
 Ještě žádný nazpět nešel po ní,
 žádný, žádný — — Vlhký pot se roní
 po čele a po té skráni bledé —:
 žádný! — žádný! — Proč to slovo bolí?
 Zde je život, tam hrob chudý, holý,
 život, život — a tam úsměch kostry,
 za nocí ten mrazný vítr ostrý
 a svit luny, který plaše chýlí
 se s těch mraků protrhané šedi
 na ten hrobní, pustý kámen bílý…
 a hle, měsíc ztrnule tak hledí
 na ty kříže, přes něž v dál se žene
 noční ptactvo maně vyplašené
 a ta žlutá, pošlapaná tráva
 zoufalé své dumy vyšeptává —
 — — — — — — — — — — — —
 spěte, spěte, lehká buď vám země,
 pokoj s vámi — — — — — — — —
 — — — — vidíš, ty má milá
 ty bys ke mně hlavu naklonila —
 ta tvá hlava! — — Ah, jak teskno je tu
 a že žádný, žádný nejde ke mně,
 ni má milá s kytkou jarních květů,
 žádný, žádný — — hlavu mi to mámí —
 jen ty stíny vidím kolem sebe,

 bolestný a sladký úsměv známý
 a ten pohled, který v duši zebe…
 — — — — — — — — — — —
 Cítím, stín se na mé čelo skládá.
 — — — — — — — — — — —
 Ovaňte mi čelo květů vůní,
 o mne život se smrtí se hádá
 a já chvím se nad závratnou tůní…