Den štěstí/Na kraji lesa

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Na kraji lesa
Autor: Bohdan Kaminský
Zdroj: Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 53–54.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Na kraji lesa.[editovat]

Na kraji lesa sám a opuštěný
 se dívám na ten drahý, zvadlý květ,
 jejž před nedávnem bílá ruka ženy
 mi utrhla. A tisknu k němu ret. -

 A dívám se, déšť zvolna padá k zemi
 a padá tak jako do dlaní mi hlava
 a cosi kvílí stromů haluzemi;
 ah, to je píseň zoufalá a lkavá
 a je to píseň veliká a sirá
 a je tam život muky celý, celý,
 tak zhrzený a k pláči osiřelý
 a ztracená v to jiné žití víra,
 vše ztracené, jak z hrobu vstává zas
 a vše to volá, pláče, stená, kvílí,
 hřmí, burácí .. . a každý dech a ston
 se jako dýka na dno v srdce vrývá
 a výkřiků těch celý milion
 a každý, každý s duší mojí splývá
 a hlava má, ah moje hlava šílí —
 — — — — — — — — — — —

 Jak dávno tomu, když v té svaté chvíli
 jsem líbal rty ti, ah, jak líbal rád,
 a celováním rty už byly němé,

 jen naše oči, zarosené blahem,
 to vyzradily, jak se milujeme,
 a celý ráj plál ve tvém oku vlahém
 a já jsem štěstí z tvého retu pil.
— — — — — — — — — — —
 A když jsem dnes v kraj lesa vystoupil,
 já viděl - (ah, zas ta bouře nyní duje
 a hřmí a duní, vítr nachyluje
 ty vršky stromů, lítost hlavu mou), —
 já viděl tě, jak na jiném než na mém
 jsi byla srdci, v jiném náručí
 se chvělas, jak já tady chvěl se klamem —
 a divoká kol píseň zahučí,
 hněv, vášeň, bolest, dech, jenž kolem táh’
 a hučel zvolna po těch korunách —
 vše v jednu velkou harmonii splývá
 a je to píseň divoká a dravá,
 v ní děsná bouře, která neustává,
 a upomínka jedna bolně tklivá
 a mrazivý a ostrý vichr zimy
 a stisknutí té ruky naposled.
— — — — — — — — — — —

 Na kraji lesa, sám a opuštěný
 se dívám na ten drahý, zvadlý květ.