Den štěstí/Kde jednou miloval...

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kde jednou miloval...
Autor: Bohdan Kaminský
Zdroj: Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 41-42.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Kde jednou miloval…[editovat]

Vždy člověk v myšlénkách rád zajde v místa ona,
 kde jednou miloval — ó štěstí, kdo tak moh’! —
 kde tiše voněl bez a plála růže vonná,
 nad starým altánem kde bíle zkvétal hloh.

 A zvolna je mu tak, že někdo k němu sedá
 s čarovným úsměvem i v pohledu i rtech,
 že v zrak ten májový své oko v touze zvedá…
 a srdcem chvějivým se noří v starých snech.

 On šeptá v myšlénkách vše sladká jména, slova,
 jak druhdy v chvíli té, kdy ještě byl tu s ní,
 kdy ještě nevěděl, co smutku život chová
 a že tu každý květ svým dechem potřísní.

 A pak se probouzí a v duši líto je mu,
 že jako tenkráte je vše tu stejné dnes,
 ten altán, lavička, ten šplíchot vodojemu,
 ta bílá pěšinka i modravý ten bez.

 Jen ona odešla, tak zašla pro vše věky
 a nevrátí se víc a nepřijde už sem.
 On hlavu pozvedá… kol ptačí nápěv měkký
 a šelest perutí se chvěje nad lesem.

 Jde večer nádherný a západ hoří zlatem,
 mha táhne údolím a měsíc vychází,
 a noc jde velebná v svém rouše hvězdošatém
 a vlídný anděl snů ji mlčky provází.

 A ten, jenž seděl tu a mlčky dumal o ní,
 dál s hlavou schýlenou jde smuten nocí sám.
 Krok jeho zapadá… tak člověk hlavu kloní
 a hledá na zemi, co vzlétlo ku hvězdám.