Dekret Kutnohorský (Friedrich)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dekret Kutnohorský
Podtitulek: Poměr jeho rukopisných textů. Článek, jejž pro 1. číslo „Česk. Časopisu Histor.“ roč. XV. napsal Gustav Friedrich.
Autor: Gustav Friedrich
Zdroj: Dekret Kutnohorský : Přednášky a stati Václava Novotného, Kamila Krofty, Josefa Šusty a Gustava Friedricha s faksimilem Husova opisu Dekretu Kutnohorského. Praha : Historický klub, 1909. S. 59–72. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Dekret kutnohorský

Památný list krále Václava IV. vydaný na Horách Kutných 18. ledna 1409, jímž na vysokém učení Pražském dostalo se národu domácímu konečně rozhodujícího vlivu, nezachoval se již v originále. Text jeho známe jenom z opisů současných, z nichž největší zájem vzbudí ten posud šíře neznámý,[1] který jest vepsán v instrumentu veřejných notářů Michala Mikulášova z Prachatic a Jakuba Moleše z Prahy. Zajímavost a význam opisu tohoto záleží v tom, že pojí se k němu jméno všem věrným Čechům drahé, jméno mistra Jana Husi.

V úvodu notářského instrumentu praví se, že mistr Jan z Příbramě jakožto zástupce mistra Jana Husi z Husince požádal 18. září 1414 — necelý měsíc před odjezdem Husovým do Kostnice — rektora Havla z Úterého, aby mu pod pečetí rektorskou byl dán opis usnesení mistrů a všeho učení Pražského, jímž za rektorátu Zdenka z Labouně dne 27. září 1409 byl dekret Kutnohorský pojat do statut university. Rektor vyhověv žádosti, předložil pergamenovou knihu statut universitních vázanou v dřevěných deskách, potažených červenou koží, a nařídil oběma veřejným notářům svrchu jmenovaným, aby zhotovili žádaný opis.

Opis dekretu v tomto notářském instrumentu obsažený není tedy zhotoven přímo z originálu a proto bylo by pro kritiku textu jeho žádoucno znáti předlohu, z níž byl čerpán — knihu statut universitních.

Mezi rukopisy universitní knihovny Pražské chová se pod značkou XIV D 25 rukopis pergamenový, velké osmerky, vázaný v dřevěných deskách, potažených kůží, nyní silně zahnědlou, jejíž barva byla snad původně bílá; na přední desce jest vytlačen nápis „Statuta universitas [!] Pragensis“. Rukopis psán jest rozličnými rukami XV.—XVII. století. Celý obsah jeho vydali k oslavě pětistyletého založení university A. Dittrich a Spirk ve třetím svazku Monumenta hist. universitatis Pragensis. Usnesení university učiněné 27. září 1409, jehož mocí dekret Kutnohorský byl do statut zapsán, vytištěno jest tam na str. 43—44. Avšak plného znění listu královského nepodávají Monumenta universitatis ani tam, ani jinde.[2]

Jde především o to, zdali uvedený rukopis universitní knihovny Pražské jest tou knihou statut, z níž bylo usnesení university ze 27. září 1409 vypsáno pro mistra Jana Husa. Značné oříznutí listů, jemuž padla za oběť i stará paginace některých stránek, svědčí, že kniha byla převazována. Nynější vazba knihy jest renaissanční (asi ze 16. stol.), a proto skoupá poznámka notářského instrumentu o vazbě knihy statut, kterou rektor Havel r. 1414 veřejným notářům předložil, jest pro zjištění totožnosti bezvýznamná. Nutno tedy k řešení dané otázky hledati jiné cesty.

Zápisy první části jmenovaného rukopisu universitní knihovny psány jsou rozličnými rukami XV. století a podle písma i podle častých změn inkoustu a ruk lze poznati, že byly zapisovány v různých dobách — tedy pravděpodobně celkem v těch letech, kdy se stala jednotlivá usnesení a jednání, k nimž se vztahují. Zápis usnesení, jímž byl dekret Kutnohorský pojat do statut universitních, zapsán jest v rukopise tomto na straně B 17. Psán jest světlejším inkoustem a jinou rukou než nejblíže předcházející zápis z r. 1403. Písmo jest drobnější a řádky těsněji k sobě sraženy, tak že není vyloučena možnost, že byl psán na nepopsané části stránky B 17 v době, kdy byl do knihy již vepsán zápis, který začíná na nejbližší stránce (B 18) nahoře. Zápis ten datován jest 28. června 1415. Nemohl by tudíž tento rukopis býti onou knihou statut, z níž byl mistru Janu Husovi dán 18. září 1414 výpis.

Jinou pomůcku k řešení dané otázky dává nám podrobné srovnání textu usnesení ze dne 27. září 1409, který obsažen jest v tomto rukopise, s textem téhož usnesení vypsaným do notářského instrumentu. Srovnáme-li oba texty, shledáme, že se tu a tam liší. Nechci zde podrobně uváděti celou řadu odchylek v podstatě méně závažných (všecky uvedeny jsou v poznámkách k otiskům, které podávám dále) a poukazuji aspoň na jednu, dle mého mínění rozhodující. Jest to různost znění obou textů v datovací formuli dekretu. Zápis v našem rukopise statut vypouští na konci textu dekretu Kutnohorského udání dne a let panování Václavových, kdežto výpis v notářském instrumentu má datum úplné. Z tohoto rozdílu vysvítá zajisté s dostatek, že náš rukopis statut nebyl předlohou výpisu obsaženého v notářském instrumentu.[3] Správnost mínění tohoto potvrzuje také okolnost, že v naší knize statut následuje za textem dekretu Kutnohorského ještě krátký přídavek: text universitního usnesení o volbě rektora, které do notářského instrumentu nebylo pojato. (Usnesení to psáno jest sice v rukopise, jiným tmavším inkoustem, než předcházející část zápisu, avšak toutéž rukou jako ostatek a patrně současně, protože tmavší inkoust začíná již v předcházejících slovech adressy dekretu Kutnohorského). V přídavku tomto kromě universitní knihy statut mluví se ještě o knihách statut jednotlivých fakult.[4] A takovou knihou statut některé fakulty mohl by býti rukopis XIV D 25. Předlohou, z níž byl do tohoto rukopisu opsán onen zápis usnesení učiněného 27. září 1409, byla bezpochyby táž (nyní ztracená neb aspoň neznámá) kniha statut, z níž byl učiněn výpis pro Husa. Aspoň nasvědčovala by tomu písařská chyba, která jest v textu dekretu Kutnohorského v instrumentu notářském pro Husa zhotoveném a která původně byla též v našem rukopise statut. Ve větě „et illi defectuum incommodis senciant se oppressos“ píše instrument nesprávně „defectum incomodum“. Také náš rukopis statut měl původně „defectum incomo₰“. Správné čtení „defectuum“ bylo opraveno teprve dodatečně vepsáním ū (= um) na místo vyškrabaného ‚m‘, kdežto zkratka koncovky druhého slova opravy nepotřebovala, protože význam její jest dle souvislosti proměnlivý.

Přímý důkaz, že vedle zachované knihy statut byla ještě jiná, z níž zmíněné usnesení ze 27. září 1409 mohlo býti pro Husa vypsáno, podává nám rukopis 18. století obsahující seznamy a opisy různých privilegií universitních, který se chová nyní v univ. knihovně Pražské pod značkou XV A 1. Podle poznámky na str. 1 byl opsán z papírové knihy začaté r. 1545, která v 18. stol. patřila panu Zebererovi, kancléři Nového města Pražského.[5] V seznamu privilegií universitních čteme v onom rukopise na str. 2 pod č. 13: „Copia literarum regis Wenceslai de vocibus; habetur in Libro universitatis albo fol. B 17 et in Libro rubeo fol. 3.“ Podle citátu jest na první pohled zřejmo, že názvem Liber universitatis albus nemůže býti míněn jiný rukopis nežli zachovaná kniha statut knih. univ. XIV D 25, kde na listu B 17 skutečně jest zápis usnesení, jímž dekret Kutnohorský byl do statut pojat. Liber rubeus v poznámce svrchu položené citovaný jest patrně onen „liber in asseribus ligatus, rubea cute circumdatus“, o němž se praví v instrumentu z r. 1414, že jej rektor předložil veřejným notářům, aby z něho učinili výpis pro Husa. Tohoto exempláře statut dnes prozatím nalézti nelze.

Mínění, že kromě známé nám knihy statut XIV D 25 byla ještě jiná kniha statut, z níž byl učiněn výpis pro M. Jana Husa, nabývá opory také z Heldova otisku často zmíněného usnesení universitního z 27. září 1409. Held ve svém pojednání Tentamen historicum, vydaném v Praze r. 1827, poznamenává před textem tohoto usnesení: „in libro statutorum universitatis legimus“ a na konci připojuje poznámku: „ex originali, quod asservatur in tabulario universitatis Pragensis“. Text Heldem vydaný má poněkud modernisovaný pravopis, ale jinak jest pořízen pečlivě. Předlohou jeho nemohla býti zachovaná posud kniha statut; mimo jiné hlavně z té příčiny, že datovací formuli dekretu, která v naší knize statut končí slovem „Chutnis“, podává v plném znění. Text Heldův shoduje se do podrobností s textem vypsaným do notářského instrumentu pro M. Jana Husa r. 1414 vydaného,[6] vynechává jen před adressou slova „Superscripcionis tenor erat iste“. Slova ta však patrně vypustil Held úmyslně, neboť klade místo nich pomlčku. Ačkoliv se text Heldův tak shoduje s textem obsaženým v notářském instrumentu z r. 1414, nemohl instrument ten přece býti jeho předlohou. Čte totiž Held v dekretu Václavově: „mandamus vobis presencium virtute firmiter et districte“, kdežto text notářského instrumentu slova „firmiter“ nemá. Vynechání slova toho v instrumentu snadno se vysvětluje omylem písaře. Z toho všeho plyne zajisté zřetelně: 1. že ještě r. 1827 v archivu university Pražské choval se týž liber statutorum, z něhož r. 1414 byl učiněn výpis pro mistra Jana Husa, 2. že kniha statut nám zachovaná (univ. knih. XIV D 25) není s oním liber statutorum totožna.

Jiný opis textu dekretu Kutnohorského zapsán jest v zachované knize statut na stránce C18—C19 za nadpisem „Copia littere regis Wenceslai super tribus vocibus nacionis Boemice graciose condonatis“. Opis ten jest o něco mladší, jak kromě písma svědčí i data listin, mezi nimiž jest zařaděn, a byl zapsán do knihy asi někdy uprostřed XV. stol. Text podán jest v tomto opisu celkem správněji a zejména má správné čtení slov „defectuum incommodis“, která ve všech ostatních opisech (původně i na str. B17 téže knihy statut) byla opsána chybně. Jedinou podstatnou odchylkou opisu tohoto jest, že adressa v jiných opisech přidaná na konci dekretu, zde jest zařaděna hned za titul královský. Podle všeho zdá se, že písař tohoto opisu opisoval přímo z originálu dekretu. Tomu by nasvědčovala také okolnost, že opis ten umístěn jest mezi řadou opisů důležitějších privilegií universitních, které jsou do této knihy statut (XIV D 25) zapsány na stránkách C 15 a násl. různými rukami XV. století.

Další opis dekretu zachoval se nám ve zmíněném již rukopise universitní knihovny XV A 1 na str. 102—103. Jako celý rukopis, tak i tento opis přepsán jest z papírové knihy začaté r. 1545, která patřila někdy kancléři Nového města Pražského Zebererovi. Pravopis opisu jest modernisován a oplývá chybami. Text jeho předlohy (onoho rukopisu někdy Zebererova) byl opsán ze zachované knihy statut XIV D 25. To vysvitá nejlépe z těchto dvou okolností. Datování končí slovy „in Montibus Chutnis“ (den a léta panování schází), jako v oné zachované knize statut. Mimo to pak má tento opis v adresse čtení: „universitati maioris studii Pragensis“, což není nic jiného než nesprávné čtení slova „mgro(???)“ (magistrorum), které ve zmíněné knize statut přichází po slově universitati. Poněvadž text tohoto rukopisu jest odvozen ze staršího známého nám textu, uvádím z něho v otisku dekretu Kutnohorského jenom několik důležitějších různočtení, kdežto očividných chyb opisovačem způsobených pomíjím.

Konečně ještě jiný opis dekretu Kutnohorského zařadil Petr Mladenovic do své Historia de fatis M. Joh. Hus. V rukopise tohoto spisu chovaném v Museu král. Českého čte se opis ten na str. 247 až 248. Opis Mladenovicův jest dosti nesprávný, na začátku i na konci kusý, tak že nelze s jistotou rozhodnouti, z jaké předlohy byl odvozen.

Vzájemný poměr jednotlivých opisů dekretu, o nichž byla řeč, lze přehledně naznačiti takto:

A
[Ztracený originál dekretu]

B
[Opis ve ztracené knize statut universitních]

C1
Opis v knize statut universitních nyní v univ. knihovně XIV D 25 chované str. B. 17.

C2
[Opis v notářském instrumentu z 18. září r. 1414 pro m. Jana Husa vydaném]

D
[Opis v knize statut univ. knih. Pr. XIV. D 25 str. C18—C19]

E
[Opis v Petra z Mladenovic Hist.]

F
[Opis v rukopise Zebererově nyní ztraceném (?)]

G
[Opis v rukop. univ. knih. Pražské XV A 1 str. 102—103]

Text dekretu Kutnohorského byl již častěji uveřejněn tiskem, seznam edicí těchto podávám níže před novým jeho otiskem, který jest pořízen poprvé na základě všech opisů, které se podařilo posud shledati.[7] V seznamu otisků nemohl býti uveden otisk (nebo snad opis?) Balbínův, o němž se zmiňuje Held, Tentamen hist. na str. 27 v poznámce; neboť nepodařilo se mi najíti, v které knize Balbínově text dekretu byl vydán.[8]

*

I.[editovat]

Václav IV. nařizuje rektorovi a celé obci vysokého učení Pražského, aby na příště dle příkladu vysokého učení Pařížského a jiných universit Italských přiznali národu Českému ve všech volbách a právních jednáních universitních tři hlasy.

Na Horách Kutných 1409 led. 18.

Originál (A) ztracen. — Opisy: B) v knize statut universitních nyní ztracené; C1) v knize statut universitních, nyní v univ. knih. Pražské pod značkou XIV D 25 chované, na str. B 17; C2) v instrumentu notářském z r. 1414 září 18.; D) v knize statut univ. knihovny XIV D 25 str. C18—C19; E) v musejním rukopise Petra z Mladenovic str. 247/248; F) v rukopise někdy Zebererově nyní ztraceném (?); G) v rukop. univ. knih. Pražské XV A 1, str. 102/103.

Pelzel, Lebensgesch. des Kgs. Wenceslaus díl II., Urkundenbuch} str. 125, č. 217. — Held, Tentamen historicum illustrandis rebus anno 1409 in universitate Pragena gestis (Pragae 1827), str. 26—28 (z B). — Palacký, Documenta mag. Joannis Hus, str. 347, č. 10 (z Pelzla).

Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex[9]. Honorabiles devoti dilecti[10]! Quamquam omnium hominum commodis[11] intendere generaliter teneamur, non tamen ei dem in tantum debemus favere[12] sollicite, ut eorum forsan[13], qui pro locorum et temporum vel aliquarum aliarum rerum[14] opportunitatibus[15] constricti[16] nobis quadam sorte iunguntur, dispendiis[17] subiaceant et iacture[18]. Nam etsi omnem hominem omnis teneatur homo diligere: restat tamen, ut hec ipsa dileccio[19] ex ordinata solummodo proveniat caritate; propter quod extraneum propinquo in amore[20] prefigere ordinate caritatis est preposteracio, cum verus amor semper incipiat a se[21] ipso, et per consequens in posteros per proximitatis lineam derivetur. Cum itaque nacio Theutonica[22], iure incolatus regni Boemie prorsus expers, in singulis universitatis studii Pragensis agibilibus, ut relacio veridica ad nos deduxit, tres voces sibi vendicaverit ad usum, nacioque Boemica, eiusdem regni iusta heres, tantummodo unica gaudeat et fruatur: nos vero iniquum[23] et valde indecens arbitrantes, ut de profectu incolarum, quibus recta competit successio, exteri et advene habundanter[24] affluant et illi defectuum[25] incommodis[26] senciant se oppressos[27]: mandamus vobis presencium virtute firmiter[28] et districte, omnino habere volentes, quatenus mox visis presentibus, contradiccione et[29] renitencia quibuslibet[30] procul motis, nacionem Boemicam in singulis consiliis, iudiciis[31], examinibus, eleccionibus[32] et quibuscumque aliis actibus et disposicionibus universitatis predicte ad instar ordinacionis[33], qua gaudet nacio Gallica in universitate studii Parisiensis ac cetere in[34] Lombardia et Italia[35] pociuntur naciones, ad tres voces admittere modis omnibus debeatis, sinentes eam vocum huiusmodi privilegio ex nunc in antea in perpetuum[36] pacifice uti et gaudere; aliter non facturi, prout indignacionem nostram gravissimam volueritis arcius evitare. Datum in Montibus Chutnis[37] die XVIII mensis ianuarii, regnorum nostrorum anno Boemie quadragesimo sexto[38], Romanorum vero tricesimo tercio[39].

Honorabilibus[40] rectori et toti universitati[41] studii Pragensis devotis nostris dilectis.

(Český překlad dekretu kutnohorského)[editovat]

Václav, z boží milosti Římský král, vždy rozmnožitel říše a Český král. Důstojní nábožní milí! Ačkoliv jsme povinni přihlížeti ku prospěchu všech lidi vůbec, přece nesmíme jim býti příznivi tak velice, že by snad prospěch těch, kteří výhodami míst, časů a některých jiných okolností jsouce vázáni, s námi nějakým spůsobem jsou spojeni, podléhal ztrátám a škodě. Ač zajisté každý člověk jest povinen každého člověka milovati: přece jest potřebí, aby toto milování vycházelo toliko z lásky zřízené; pročež cizinci dáti v lásce přednost před domácím jest řádné lásky zvrácení, ježto pravá láska vždycky počíná u sebe sama, a následovně na potomstvo podle příbuzenství se převádí. Poněvadž tedy národ Německý, naprosto žádného práva obyvatelského v království Českém nemající, v rozličných obecného učení Pražského záležitostech, jak nás toho věrohodná zpráva došla, osobil sobě k užívání tři hlasy, a národ Český, téhož království pravý dědic, toliko jediný hlas má a jeho užívá — my pak za nepravé a velmi neslušné považujíce, aby cizinci a přistěhovalci v hojnosti požívali vyzískaného statku obyvatel domácích, kteří po právu naň nárok mají, tito pak cítili se býti tíženi nevýhodou nedostatku jeho: přikazujeme vám tímto naším listem mocně a přísně, chtíce naprosto tak míti, abyste spatříce jej, ihned bez všelikého odmlouvání a vzdoru národ Český ve všech radách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoliv jiných jednáních a řízeních university svrchu řečené na způsob zřízení, které má národ Francouzský na obecném učení Pařížském, a jehož ostatní národové v Lombardii a v Itálii užívají, ke třem hlasům na každý způsob připustili, nechajíce jej od nynějška na příště na vždy výsady těchto hlasů užívati a jí se těšiti. Jinak činiti nechtějte, ač chcete-li se vystříhati našeho nejtěžšího hněvu. Dáno na Horách Kutných dne 18. měsíce ledna, království našich Českého roku čtyřicátého šestého, Římského pak třicátého třetího.

Důstojným rektoru a celé obci učení Pražského, nábožným našim milým.

II.[editovat]

Veřejní notáři Michal Mikulášův z Prachatic a Jakub Moles Ambrožův z Prahy pověřují z rozkazu Havla z Úterého, rektora vysokého učení Pražského, opis usnesení universitního ze dne 27. září 1409, jehož výpis z knihy statut vyžádal si mistr Jan Hus prostřednictvím mistra Jana z Příbramě.

V koleji Karlově 1414 září 18.

Originál psaný na pergamenu v archivu university Karlo-Ferdinandovy v Praze. — Vložený opis usnesení universitního zachován též v Liber statutorum univ. Pragensis, který se chová v universitní knihovně Pražské XIV D 25, list B 17.

Text instrumentu posud netištěn. Vložené usnesení ze 27. září 1409 otiskl Held, Tentamen historicum str. 27 sl. (ze ztracené knihy statut) a Dittrich & Spirk, Monum. hist. univ. Prag. III, str. 43 sl. (z rukp. XIV D 25).

Faksimile listiny přiloženo jest k tomuto článku.

In nomine domini amen. Anno nativitatis eiusdem millesimo quadringentesimo quartodecimo, indiccione septima, die Martis, decima octava mensis septembris, hora vesperorum vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Johannis divina providencia pape vicesimi tercii anno ipsius quinto, in collegio Karoli sito in Maiori civitate Pragensi, in nostrorum notariorum publicorum infrascriptorum testiumque presencia subscriptorum ad hoc specialiter locatorum[42] et rogatorum, venerabili viro domino et magistro Gallo de Vterij, rectore alme universitatis studii Pragensis, iudice unico dominorum magistrorum, doctorum et scolarium eiusdem universitatis actu in ipso existente studio, proprio nomine non expresso, sed tantum sub hoc dignitatis nomine rector a sede apostolica delegato et specialiter deputato, ipso cum suis consiliariis, sibi per dictam universitatem ad discuciendas causas et negocia dicte universitatis more solito deputatis, ad causas audiendum et iura reddendum in loco consueto sedente pro tribunali. Coram quo comparens honorabilis vir magister Johannes de Przybram, procurator et nomine procuratoris honorabilis et scientifici viri magistri Johannis dicti Hus de Hussynecz, sacre theologie baccalarii formati, de cuius procuracionis mandato nobis notariis publicis infrascriptis constat sufficienter, petivit instanter sibi conclusionem, alias in rectoratu magistri Sdeniconis de Labun per magistros et doctores ac omnia supposita et studentes dicte universitatis conclusam seu factam et libro statutorum ipsius universitatis inscriptam, per eundem dominum Gallum rectorem transsumi et transscribi et exemplari permitti et in publicam formam per nos notarios publicos infrascriptos redigi ac sigillo rectoratus dicte universitatis sigillari nec non auctoritatem ipsius domini rectoris interponiet decretum, ut eidem transsumpto tam in iudicio quam extra fides plenaria valeat adhiberi. Qui quidem dominus rector de consilio suorum consiliariorum mox et ad statim quendam librum in asseribus ligatum, rubea cute circumdatum, in pergameno scriptum, in quo statuta per magistros, doctores et scolares universitatis predicte iuramentis firmata et conclusiones magistrorum et doctorum prefate universitatis conscripte sunt et conscribi consueverunt, exhibuit et, ipso libro aperto, conclusionem in rectoratu dicti magistri Sdeniconis de Labun per magistros et doctores ac omnia supposita et studentes predicte universitatis factam, per ipsum magistrum Johannem de Przybram designatam, suo digito ostendit; quam quidem conclusionem ad peticionem dicíi magistri Johannis nobis notariis publicis infrascriptis transsumi, transscribi, exemplari et in publicam formam redigi mandavit et permisit sigillique[43] rectoratus universitatis dicti studii iussit communiri volens et decernens, ut eidem transsumpto tam in iudicio quam extra fides plenaria adhibeatur ipsumque transsumptum fidem faciat in agendis; quibus omnibus et singulis auctoritatem suam delegatam interposuit pariter et decretum. Cuius conclusionis tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis:

{{Citace v próze|Anno domini millesimo quadringentesimo nono, die XXVII mensis septembris, in rectoratu magistri Sdeniconis[44] de Labun, facta plena congregacione universitatis sub pena debiti[45] obediendi[46] et non contradicendi et prout dili itis bonum universitatis, conclusum est, quod littera regia infrascripta in librum et statuta universitatis de verbo ad verbum inseratur. Que conclusio publicata est coram convocacione et congregacione tocius universitatis predicte eodem anno, die XIII mensis octobris, in lectorio ordinariarum disputacionum, et placuit et accepta[47] est ab omnibus[48], nemine contradicente. Cuius quidem littere tenor sequitur per omnia et est talis:

Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex atd.[49]

Acta sunt hec anno, indiccione, pontificatu, die, mense, hora et loco quibus supra, presentibus discretis viris: Mathia Conradi de Hostuna baccalario, Johanne de Styahlaw, Georgio de Byela, Buzkone de Slepoticz, studen ibus arcium predicte universitatis, Nicolao de Praga venditore librorum, Cruce nunccio universitatis prescripte et Mathia de Hostuna, dicto Plebanus, portulano domus collegii Karoli prescripti, testibus circa premissa fide dignis.

(Znamení notářské) Et ego Michael, natus quondam Nicolai de Prachaticz Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali notarius, quia predictis: peticioni, libri statutorum et conclusionum exhibicioni, scripture in ipso ostensioni, auctoritatis et decreti interposicioni omnibusque aliis et singulis suprascriptis, dum sic, ut prefertur, fierent et agerentur, una cum Jacobo collega meo subscripto et testibus prenominatis presens interfui eaque omnia sic fieri vidi et audivi predictaque omnia, prout in prefato libro inveni, cum dicto collega meo copiavi, exemplavi transsumpsi et transscripsi et, me aliis occupato negociis, per alium fideliter hic de verbo ad verbum feci, nil addendo minuendo aut transponendo, quod facti substanciam mutet aut variet intellectum, et facta prius diligenti auscultacione et collacione cum presenti transsumpto ad dictum librum et scripturam in eo contentam, et quia ea concordare inveni, ideo me hic de mandato et auctoritate domini Galii, rectoris et iudicis prescripti, manu propria subscripsi, publicavi et in hanc formam publicam redegi, signo et nomine meis solitis et consuetis una cum appensione sigilli rectoratus universitatis studii predicti consignavi rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum.[50]

(Znamení notářské) Et ego Jacobus Moless, natus olym Ambrosii Pragensis, publicus imperiáli auctoritate ac universorum dominorum magistrorum, doctorum et scolarium alme universitatis studii Pragensis iuratus notarius, quia omnibus et singulis suprascriptis una cum Michaele de Prachaticz collega meo suprascripto et testibus supra nominatis presens interfui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi et occupatus aliis negociis per alium fideliter scribi feci, me hic manu propria subscripsi, publicavi et in hanc publicam formam redegi et facta prius diligenti auscultacione cum presenti publico transsumpto ad librum statutorum et scripturam prefatam in eo contentam, et quia ea concordare inveni, me hic de mandato et auctoritate domini Galii, rectoris et iudicis universitatis studii Pragensis predicti, manu, ut est premissum, propria subscripsi, publicavi et in hanc publicam formam redegi signoque et nomine meis solitis et consuetis una cum appensione sigilli rectoratus dicti studii consignavi rogatus et requisitus in fidem et testimonium omnium et singulorum premissorum.[51]

K instrumentu přivěšena jest na proužku pergamenovém pečeť okrouhlá z červeného vosku, jejíž průměr měří 40 mm, vtlačená do misky z vosku přirozeného. Ve středu pečeti vyobrazena Panna Maria nesoucí na pravé ruce Ježíška. Kolem pečeti jest nápis: s. rectoratus ∙ pragensis ∙ universitatis.

Připomínám konečně, že v universitním archivu nachází se originál listiny Vladislava krále, daný dne 16. července 1472, kterou se dekret Kutnohorský nově utvrzuje. Listina Vladislavova neopakuje textu dekretu Kutnohorského, nýbrž resumuje pouze obsah jeho, při čemž je zajímavo, že právnicky přesněji mluví o sporu: „quod naciones Theutunice et alie tribus vocibus utebantur, nacio autem Bohemica duntaxat una voce gaudebat.“ Pak se praví, že král Václav „animadvertens hoc ipsum tanquam patrie indecens dedecori nacioni Bohemice accedere,“ „ne dicta nacio floccipenderetur“ (t. j. aby nebyli Čechové považováni za quantité négligeable, za nic nestojící), vydal svůj dekret (litterae patentes). Universita prosila Vladislava, aby dekret přijal (acceptare) a znovu vydal (de novo dare et conferre). „Nos igitur,“ pokračuje listina, „qui nacionem Bohemicam in regno nostro praecipuam aliasve naciones excellentem magnifacimus,“ žádosti university po zralé úvaze s radou předních a jiných našich věrných vyhovujeme a „supradictam in nominata universitate Pragensi vocum ordinacionem, trium videlicet pro nacione Bohemica, unius pro nacionibus Theutunicis et ceteris“… „ratam et gratam habentes acceptamus eandemque ipsi universitati et suppositis eiusdem denuo seu de novo damus et graciose conferrimus“ etc.


  1. Vše, co o něm bylo posud známo, jest pouze stručné naznačení obsahu u Tomka, Děje university Pražské I., str. 232.
  2. Na str. 44 ve III. svazku Monument poznamenali vydavatelé Statut: „Haec Wenceslai IV. litterae typis publicatae exstant in Monumentorum tomi II. parte I. pag. 41.“ Tam však listu toho není. Podle jiného citátu v Monum. univ. III., str. 71 jest prý dekret Kutnohorský otištěn v Monum. univ. tom. II., pars II., pag. 41. Tato druhá část dílu II. však — pokud mi známo — nikdy nebyla dána na veřejnost.
  3. Mohlo by se arci namítnouti, že ona část data, o kterou jest v notářském instrumentu více, než v našem rukopise statut, mohla býti doplněna z originálu dekretu, který r. 1414 byl zajisté ještě v archivu universitním. Proti tomu však svědčí závěrečné formule notářského instrumentu, v nichž notáři dosvědčují, že opis v instrumentu jimi pověřeném srovnali s knihou statut a shledali, že souhlasí se zápisem v ní. Nad to pak takové doplňování data bylo by úplně zbytečné v tomto případě, kde Husovi šlo o průkaz, že dekret byl přijat do statut usnesením celé university, a nikoli o plné jeho datum.
  4. Viz poznámku 1 na stránce 71.
  5. Poznámka ta zní: „Exscriptum ex chartaceo codice coepto anno 1545 et dein per plures continuato, qui asservatur apud clarissimum dominum Zeberer, cancellarium Novo-Urbensem.
  6. V otisku Heldově jsou jen dvě odchylky: přídavek slova „firmiter“ ve větě začínající slovem „mandamus“, o čemž viz nahoře, a pak mylné čtení „ad instar ordinationem“ vzniklé patrně nesprávným rozvedením zkratky: ordinacon‘.
  7. Děkuji zde srdečně za laskavé shledání potřebného materiálu rukopisného i za mnohé cenné rady svým kollegům prof. Novotnému, Pekařovi a Šustovi.
  8. Ostatně není nemožno, že Held uváděje čtení Balbínovo, nemínil čtení nějakého otisku jím pořízeného, nýbrž jen marginální poznámku v rukopise, jehož použil — ve ztraceném liber statutorum (liber rubeus).
  9. ‚Wenc. — rex‘ nemá E; zde vkládá D adressu: ‚Honorabilibus rectori et toti universitati studii Pragensis, devotis nost is dillectis (!)‘
  10. ‚dillecti‘ D.
  11. ‚como₰‘ C1, C2, D; ‚commodum‘ G.
  12. v D následuje ‚ut corum‘, avšak přetrženo.
  13. ‚forsam‘ E.
  14. ‚rerum aliarum‘, avšak znaménky přemísťovacími opraveno D.
  15. ‚oportunitatibus‘ C2, D.
  16. ‚constracti‘ E.
  17. ‚ne dispendiis‘ D.
  18. ‚iactetur‘ E.
  19. ‚dillecio‘ D.
  20. ‚honores‘ G.
  21. ‚semet‘ G.
  22. ‚Theotunica‘ D.
  23. ‚iniqum‘ C1, C2, D.
  24. ‚hab.‘ nemá E.
  25. ‚defectum‘ chybně C2; též Held; táž chyba byla původně též v C1, kdež však ‚m‘ později vyškrabáno a místo něj vepsáno jiným inkoustemū‘ (= um).
  26. ,īcomo₰‘ C1; ‚incomodum‘ C2, též Held; ‚defectum in comodis‘ E.
  27. ‚opressos‘ C2.
  28. ‚firmiter‘ schází v C2 a D.
  29. ‚ac‘ C1.
  30. ‚qualibet‘ E.
  31. ‚iudicibus‘ E.
  32. elicoibʒD.
  33. ordinaconC2; ‚ordinationem‘ chybné rozvádí zkratku Held.
  34. ‚ut‘ C2.
  35. ‚Ytalia‘ C1, D, E.
  36. ‚imperpetuum‘ C1.
  37. ChuttnC<up>1, kdež zbytek datovací formule (‚die‘ ‚tricesimo tercio‘) vynechán; ‚Guthnis‘ E, kdež celý zbytek data i adressa vynechána. Následující část data ‚die — tric. tercio‘ vynechána také v G.
  38. ‚XLVI‘ C2, D.
  39. ‚XXXIII‘ C2.
  40. před tímto slovem poznamenává C1 jiným inkoustem, ale toutéž rukou: ‚Superscripcionis vero tenor erat iste‘; a C2: ‚Superscriptionis tenor erat iste‘: ‚Subscriptionis vero tenor erat iste‘ G; v D zařaděna adressa hned za titulem.
  41. po tomto slově přidává C1 ‚magistrorum‘; G přidává zde ‚maioris‘.
  42. tak orig. omylem místo vocatorum.
  43. tak orig. místo ‚sigilloque‘.
  44. ‚Zdenykonis‘ Lib. stat.
  45. v orig. následuje ‚et‘, ale vyškrabáno.
  46. obedien‘ orig.; ‚obedieLib. stat.
  47. ‚acceptata‘ Lib. stat.
  48. ‚unanimiter‘ přidává zde Lib. stat.
  49. Následuje text dekretu Kutnohorského, jehož různočtení z tohoto instrumentu vyznačena jsou svrchu v poznámkách k jeho otisku písmenem C2. V Lib. stat. XIV D 25 fol. B 17 dole následuje za textem dekretu ještě toto další ustanovení psané touž rukou jako ostatek zápisu:Insuper conclusum est, quod universitas in quatuor naciones ut prius maneat divisa, et quod nacio Boemorum pro rectoris eleccione semper ex se tres presentet et alie naciones unum tantum. Qui electores si in eligendo non concordaverint, sed in duas partes equales divisi fuerint, ex tunc, rector antiquus ad cuius partes eleccionem declinaverit, illius partis electus accipietur in rectorem. Talis autem novus rector debebit in sua recommendacione regi et regno promittere fidelitatem, sicut et quilibet studens circa suam intitulacionem. Item conclusum est, quod omnia in statutis universitatis vel cuiuscumque facultatis predicte littere contraria deleantur ac iuxta conformitatem prescripte littere reformentur et teneantur.
  50. Znamení notářské a ‚Et ego Michael — premissorumpsáno světlejším inkoustem a jinou rukou než text instrumentu.
  51. Znamení notářské aEt ego Jacobus — premissorumpsáno temnějším inkoustem, jinou rukou.