Přeskočit na obsah

Další Němcová

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Další Němcová
Autor: Jindřich Vodák
Zdroj: VODÁK, Jindřich. Cestou. Praha : Melantrich, 1946. s. 161–163.
Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno: České slovo 11. VIII 1928
Licence: PD old 70
Související: Autor:Božena Němcová

V „Pantheonu“ Fr. Borového vyšel také zase další svazek Boženy Němcové, pátý, „Povídky a básně“, takže zbývají do příštích svazků už jen slovenské pohádky, národopisné studie a dopisy. Je to skoro osm set stran, z nichž toliko několik málo zadních připadá na veršovací pokusy, všechen ostatek vyplňuje Němcová drobnými povídkami a obrázky a právě proto nutno na tento svazek zvlášť poukázat. Ještě i rozsáhlá kniha, do níž prof. Záhoř sebral nedávno závažné kritické úsudky o díle Boženy Němcové, ještě i ta svědčí, že hlavní pozornost u ni věnuje se pořád jen „Babičce“, „Pohorské vesnici“ a českým pohádkám, kdežto drobné povídky se všelijak zběžně nebo pochybně odbývají. A přece teprve jimi se objeví dostatečně, jakým byla Němcová bystrým, dychtivým a všímavým pozorovacím duchem, jenž vše kolem sebe zachycoval s největší zevrubnou podrobností a zachovával jasnou představu každého výjevu a dění. U drobných povídek Němcové nezáleží věru už na tom, jakými jsou či nejsou povídkami, jak napnou a uspokojí či nenapnou a neuspokojí svým příběhem, ale na tom záleží, že celé významné kusy různého dobového života jsou v nich popsány a vylíčeny věrným perem, které se zdá jej křísit z dávné minulosti, aby znovu takřka hmatatelně táhl před námi jako v kouzelném zrcadle. Přečtěte si třebas, jak v „Chudých lidech“ návštěvnice vstupuje do čistého domku naproti faře a jak stane v prostranné světnici, kde sedí domácí pán a paní se sličným třináctiletým děvčetem! Nebo si v „Zámku a podzámčí“ vyhledejte, jak mamsel Sára očekává ve svém pokoji příchod zmlsaného komorníka Jaquessa a jak si upravuje pro jeho vkus obličej, ňadra, ruce a toaletu! Nebo otevřete si „Barušku“ na místě, kde mladá služka octne se s malířem v hotelovém pokoji, odkud ji strážníci s nevěstkami odvedou na policii k uvěznění a výslechu! Všude budete mít dojem, jako byste se procházeli ve sbírkách vzácných starožitností, kde vám výborný znalec kus po kuse klade do rukou k bedlivé prohlídce s pečlivým výkladem. A jsou to toliko tři jednotlivé příklady z povídek, z nichž každá je celá takovou vřelou, jemnou, zahloubanou studií, plnou kouzla, lásky, libosti, vzníceného zadívání. Ale mimo to ve všech těch povídkách jest ženský osud po prvé v naší literatuře zkoumán a vážen moudrou přemýšlivou ženskou duší, která v ženě viděla něco víc než milenku mužovu a přisuzovala jí vysoké společenské poslání zušlechťovatelky, zlepšovatelky, očišťovatelky. Chtěli mít z Němcové bojovnou feministku a ona jí i v drobných povídkách skutečně byla, jenže neprovozovala feminismu smělými vzpourami ani řečnickými výkony, nýbrž dojímavými a výraznými ženskými postavami, které přesvědčovaly o mravní ženské moci. Pro Němcovou byl feminism v hrbaté, zakrslé Rozárce, která šířila vůkol zář úsměvné dobroty, byl v statečné Madle, která šla raději sloužit do Vídně, nežli by se vdala za bohatého ošklivce, byl ve vlastní ženské odvaze k samostatnému pohledu na svět. Léta mu neubrala platnosti.