Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda/XVII.

Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda Jan Evangelista Bílý
XVI.	XVII. 1000leté jubileum pokřesťanění Moravy a Čech.	XVIII.

Údaje o textu
Titulek:	XVII. 1000leté jubileum pokřesťanění Moravy a Čech.
Autor:	Jan Evangelista Bílý
Zdroj:	BÍLÝ, Jan Evangelista. Dějiny svatých apoštolů slovanských Cyrilla a Methoda. Praha : Karel Bellmann, 1863. s. 94–97. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

1. Letos vyšla krásná kniha, sepsaná v jazyku německém, tištěná ve Frýburku v Breisgau 1862, kteráž má nápis: Rundschau, Kampf und Wachsthum der Kirche in unsern Tagen 1862. Pozdravení novoroční katolíkům německým. Tam čteme na str. 106:

„I němečtí Svatí přicházejí zase ke cti. — Tatéž mysl, která pudila obyvately porýnské a na horách Ardenských, od řeky Mosly a z Belgie do Trevíru k uctění posvátného roucha Páně, která v roce minulém kolem posvátných vzácností ve městě Cáchách denně shromáždila 50—70.000 lidí, která jich 100.000 do Cel mariánských a do Starého Oettinku v Bavořích ročně dovádí, tatéž mysl nábožná shromáždila při slavnosti sv. Bonifácia v Mohuči r. 1855 nezčetné národy, onať dovádí ročně tisíce do Wircburku ku slavnosti sv. Kiliána, a letos (1861) na hrobě sv. Meinrada v Einsiedelnu tak velkotvárnou slavnost tisíciletou v život probudila.

Při 800leté slavnosti dómu císařského ve Spýrách toho roku dostavilo se znenadále 70.000 katolíků. Co to bylo za proudění a co za hlučný lidstva dav při slavnosti dómu Kolínského r. 1848!

Lid Fuldenský, chudý, a však plný vroucí víry jako Irčané, nejsa však tak váhavý jako Starobavořané, ani tak příkrý jako Westfálové — opatruje co věrný strážce hrob sv. Bonifácia v dómu ve Fuldě. Když přijde slavnost toho apoštola: tu dochází průvod za průvodem. Onyť táhnou do dómu a při zvuku trub zpívají píseň k sv. Bonifáciovi, tak plno a tak mohútně, žes neslyšel posud nic podobného; onoť to dojímá poutníka mocí nebeskou. Před hrobem svatého apoštola skláněj! své prápory, padají na kolena svá a modlí se k Svatému, za sjednocení veliké vlasti německé.“

2. Tak jako Němci slavili v Mohuči a ve Fuldě, tak i my chceme slaviti tisíciletou památku pokřesťanění svého na Velehradě, po celé moravské vlasti, ba po veškeré Slávii. Chceme ji slaviti na Velehradě, kdežto stál přestol biskupský sv. Methoda, kdež odpočívá i popel Jeho; chceme ji slaviti po celé moravské vlasti, která potem ss. apoštolů proměněna jest byla ve vinici Páně; chceme ji slaviti po celé Slávii, jelikož světlo sv. víry, v naší vlasti Moravě rozžaté, odtud počalo se rozšiřovati po všech vlastech slovanských.

Nebo kterak z Moravy se rozšířila do Čech víra Kristova křestem Bořivoje českého, o tom již shůry jsme pověděli.

Praví se sice, že již sv. Method i Polákům slovo Spásy hlásal; avšak přísně historickými listinami to dokázati nelze. To však je jisto, že z pokřesťaněných Čech dostala se víra k sousedním Polákům. Pravým apoštolem národa polského stala se Dobrovka česká, dcera Boleslava I. Tato kněžna česká dala říci knížeti Mečislavovi polskému, když se o ruku její ucházel: Chceš-li, kníže! ruku moji míti, musíš v Krista uvěřiti. Načež uvěřil Mečislav (965) a po něm statečný národ polský. Po tomtéž veliký nástupce sv. Methoda, český biskup sv. Vojtěch z Prahy vyhostěný v Krakově (995) osobně víru upevnil.

A kdož si toho nepovšimnul, že Slovensko uherské náleželo k veliké rozsáhlé arcidiecési apoštola našeho sv. Methoda? — Tolikéž i Korutansko, Jihoslované, Srbové a na hoře Lužice a Slezsko.

Zda-li tedy tyto země mají zůstati lhostejny, vidouc letos nás oddávati se nábožným plesům a hodům tisíciletého pokřesťanění?

3. A co mám říci o abecedě a liturgii slovanské sv. Methoda? Zdali se nedostala ze západu, z Moravy do Polsky, k Rusům, Srbům a Bulharům, a zdali tito národové neostříhají až podnes obojího dědictví tohoto, co posvátného palladia svého? Zdali teda i tito, ač ve víře na mnoze nám nyní odcizení bratří nemají veškerých příčin, podílu bráti v řídké slavnosti jubilejní? Ó kéž by oni uvážili, že ss. apoštolové Slovanů uznávati v papeži jedinou viditelnou hlavu a střed jednoty Církve katolické; kéž by, za co se tak vroucně modlíme, zanechavše rozkolu, navrátili se do lůna Církve svaté katolické, přilnouce k Římu.

A proto již po několika let dějí se přípravy po veškeré Moravě i v Čechách ku slavnosti této převzácné, mezi kterýmiž v této kapitole připomínáme jen pouti, ježto lid náš ze všech stran Moravy po celý rok konati sobě obvykl na Velehrad ku hrobu sv. Methoda.

Sotva se jaro otevře a s ním 9. Březen, již slavnost ss. Cyrilla a Methoda se navrátí, a tu ponejprv valí se zástupové do svatyně Velehradské. Poutníkové z blízka činí začátek, a čím více dne přibývá, tím více z dálných krajů přišlých poutníků vidí Velehrad. Romantický kopec a hrad Buchlov hemží se nábožnými vlastenci, jižto s výšin jeho sestupují do Svatyně Velehradské. Poutnické zástupy rozličných krojů a nářečí moravských pod prápory a s kněžmi svými přicházejí, kteřížto zde na tomto místě posvátném s pravou nadšeností oznamují zástupům veliké skutky ss. apoštolů moravských; vytýkají nevděk otců našich, avšak pro nevědomost nezaviněný, a napomínají slovy plamennými k náhradě úcty povinné apoštolům národa našeho. Tu lid v slzách plyne a odprošuje sv. apoštola pro nevděk, pro který snad mu nebylo přáno, posud nalézti hrobku Jeho!

4. A což mám předpokládat o slavnosti jubilejní? Naději se, že nejen ze všech končin Moravy, alebrž ze všech krajin a zemí slovanských chvátati budou zástupové poutníků na Velehrad posvátný. Ó jako bych juž viděl tisíce Slováků, kterak, octnuvše se na Velehradě, líbají půdu posvátnou, — která v lůně svém chová světce našeho, a na jejímž týmni přestol našeho společného biskupa prvního stával. Vidím vás, bratří Čechové, jak spějete tam, odkud vám slunce víry vzešlo a kde kníže váš, Bořivoj, dědek všech nás orodovníka sv. Václava, rukou sv. apoštola Methoda pokřtěn byl. — Duší roztrouženou již objímám ty bratry slovanské tam od břehů Visly a Odry, kteřížto přislíbili též putovat na Velehrad, do Betléma moravského, ze kterého i k nim přinesla kněžna česká Dobrovka (965) světlo víry, a po ní nástupce Methoda, slavný český velekněz Vojtěch, kázaje osobně v Krakově r. 995. V duchu zírám a líbám všecky ty bratry křesťanské z Jihoslovan, ze Srbska, Bulharska a i z Rus, kteří sem přišli uctíti hrobku společného apoštola našeho a modliti se na hrobu Jeho za sjednocení národa našeho u víře katolické. — Ano vítám srdečně ty bratry křesťanské jazyka německého, kteří řízením nebes stavše se s námi účastnými téže víry a téže vlasti, nebudou váhati srdečný podíl bráti u slavnosti tak vzácné, a přijdou se podívati na Velehrad ku hrobce sv. Methoda!

5. Nechceme a nesmíme pozadu zůstati za národem německým, který l. P. 1855 ve Fuldě a v Mohuči konal tak velkolepou tisíciletou památku svého na víru obrácení. Národ německý ctí svého apoštola Bonifáce, jenž procházeje země německé, páskou křesťanskou spojil pohanské kmeny jejich, rozsívaje símě víry Kristovy po nivách německých. Onť se zove duchovním Otcem celého Němectva. Víť a oceniti umí národ německý to, že za vše požehnání, které jemu katolická Církev poskytuje, děkovati má sv. apoštolu svému. Avšak německý národ o tom ví a to cítí (co i učený pan biskup Mohučský ve svém listu pastýřském podotknouti nezapomenul), sjednocením německých národův v jedné víře a v jedné Církvi že sv. Bonifácius jest netoliko jejich duchovním Otcem, ale též pravým původcem velikosti Němectva, co jednoho sjednoceného národa; sv. Bonifácius že nezískal toliko mnohočetné národní kmeny křesťanstvu, ale i duchovně položil základy jejich občanské sjednocenosti, jejich křesťansko-státního zřízení, jejich velikosti v dějepisu. (Viz: Děje katol. Církve od Bílý-ho str. 376, 377.)

A protož volali Němci u hrobu svého apoštola, aby Bůh na přímluvu Jeho tu ránu posud nezhojitelnou, kterou lichý apoštol (Lutr) jednotě německých kmenův zasadil, nejmilostivěji zaceliti a národy německé v jednotu církevní a státní spojiti ráčil.

A my bychom chtěli za tímto krásným počínáním bratrů německých pozadu zůstati? — Toho, dá-li Bůh, neučiníme. Němci máji Mohuč a Fuldu, i my máme náš slavný Velehrad, posvěcený kroky, potem a slovy ss. Cyrilla a Methoda. Bratří! tam se shromažďme všickni, tam nad hrobem apoštola našeho volejme úpěnlivým hlasem k Bohu, by na přímluvu ss. Cyrilla a Methoda prominul vinu otců našich a propůjčiti ráčil, by náš veliký národ ve víře katolické sjednocený, též i v občanském řízení pod žezlem spravedlivých vladařů na roveň jiným národům postavený dílo Páně konati mohl. A zástupové duchů nebeských k této velebné modlitbě Slovanů volati budou slavné: „Amen.“