Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát/Fryštátské aristokratické rody

Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát Roman Lindner
Proměna gotického hradu v renesanční zámek; Kazimírův hrad	Fryštátské aristokratické rody	Proměna pozdně středověkého zámku v klasicistní rezidenci

Cigánové ze Slupska a Fryštátu Po vymření Piastovců ve Fryštátě roku 1571 se hrad pravděpodobně ocitl v rukou českého krále a císaře Maxmiliána II. Habsburského. Hrad byl ale určen k prodeji a tak jej roku 1573 koupil těšínský zemský hejtman a bývalý maršálek, Václav Cigán ze Slupska, který si na hradě zřídil své sídlo. Když Václav roku 1577 zemřel, byl pochován v jím zřízené rodové hrobce v kostele Povýšení svatého Kříže. Jeho druhý syn Jan se stal Václavovým nástupníkem. Byl ženat s Marií z Rederů, se kterou měl jediné dítě, syna Jiřího. Ten měl neobyčejně rozsáhlé vědecké vzdělání, kterým proslul a byl postaven na úroveň nejučenějších mužů té doby. Původní rodové jméno Cigánů bylo Zegother a později Kitscher, k jménu Cigán přišli ve vojenských službách Matyjáše Korvína, když v Uhrách verbovali do vojska cikány. Byli augsburského vyznání a jako zastánci reformačního hnutí, jehož byl Fryštát střediskem již od poloviny 16. století, dali v roce 1611 ke kostelu postavit Moravskou kapli, aby se mší mohli účastnit i moravští přistěhovalci, kteří neuměli německy, neboť němčina byla ve Fryštátě úředním jazykem. Rod Cigánů, přestože měl v úmyslu ve Fryštátě zůstat, musel roku 1637 město pro své náboženské vyznání opustit. Syn Jiří odnesl ostatky svých předků zde pochovaných, zůstal tady však epitaf vévody Václava, který je umístěn v severní kapli kostela.

Žampachové, Haugwitzové, Gaschinové a Taafové Zajímavá je spojitost, kterou mezi sebou měli další šlechtické rody na Fryštátě. Karel Zdeněk Žampach z Potštejna byl český šlechtic, jež byl ženatý s Eusebií Haugwitzovou, která měla sestru Benignu a ta byla vdaná za Joachima Ludwiga von Gaschin, bratra Melchiora Ferdinanda von Gaschin, který koupil Fryštát po smrti Žampacha v roce 1645. Melchior však Fryštát přenechává Benigně Haugwitzové, hraběnce Gaschinové, která zde až do své smrti sídlila a je pohřbena u kostela svatého Marka, kde má svůj náhrobek. První polovina 17. století byla velmi těžkou dobou 30ti leté války, drancováním města švédy a protireformačního hnutí. A právě roku 1628 hradní kostel Povýšení svatého Kříže zabrali katolíci a roku 1637 Karel Zdeněk Žampach, velmi přísný katolík, který vedl i katolické povstání, pravděpodobně kostel nadobro určuje za katolický. Tak mohlo právě nyní vzniknout osudné rozdělení Fryštátského hradu na dvě části: Západní část přešla do úplné správy katolické církve a východní část hradu zůstala v majetku aristokratů. A zatímco katolická část zůstala architektonicky zachována téměř beze změn, aristokraté měli neustálou potřebu svůj zámek měnit podle momentální nejnovější módy. Po smrti Benigny Haugwitzové se roku 1697 zámeckým pánem ve Fryštátě stal dědic Gaschinových statků - Melchiorův synovec Georg Adam von Gaschin, hrabě římské říše, který patřil mezi nejváženější slezské aristokraty. Gaschinové přivedli do Fryštátu baroko. Za jejich působení zde vzniklo několik dodnes dochovaných soch a barokní oprava interiéru hlavní oratoře kostela Povýšení svatého Kříže. Jeho syn Rudolf zde působil až do svého skonu v roce 1715. V roce 1749 koupil Fryštát irský hrabě Mikuláš Taafe z Carlingfordu a učinil jej svým sídlem. Po něm zdědili Fryštát jeho potomci Jan a Rudolf. Hrabě Rudolf nechal postavit hradní zeď, která supluje zdejší středověké opevnění, roku 1783 nahradil dřevěné budovy farního nádvoří zděnnými a jeho rod ve Fryštátě proslul především sochou irského biskupa svatého Patrika, která je dodnes ozdobou malého nádvoří a směle ji lze označit i za jakýsi symbol Fryštátu, neboť nikde jinde v České republice, se žádná další socha svatého Patrika nenachází, s výjimkou nedaleké obce Dolní Lutyně. V obci Olšiny také vybudovali dvůr pro jezdecké a kočárové koně, který rovněž stále slouží svému účelu.

Larisch - Mönnichové Taafové nakonec Fryštát opustili a po nich přišli Larischové, přesněji řečeno Larisch - Mönnichové, neboť roku 1791 spojením rodů Larischů a Mönnichů vznikl nový aristokratický hraběcí rod se sídlem ve Fryštátě. Zakladatelé rodu, Jan Josef a Marie Teklá jsou pochováni ve fryštátské rodové hrobce. To oni fryštátskému zámku dali dnešní klasicistní podobu a za života jejich syna Jindřicha se celý původní hradní areál opět propojil v jeden celek několika stavebními prvky. Tento rod se zde dále rozvíjel až dosáhl velkého bohatství a slávy v celé Rakousko-Uherské říši. Nejeden hrabě se těšil přímé pozornosti Habsburků. Hrabě Jiří se roku 1877 dokonce oženil s císařovou neteří. Na hrad osobně zavítal i princ Rudolf, císař František Josef a také následník trůnu Ferdinand d'Este, který byl roku 1914 v Sarajevu zavražděn. Na zdejší parforsní hony zavítal i německý císař Vilém II nebo bulharský car Ferdinand I. Posledním ve Fryštátě narozeným aristokratem byl Jan II. Larisch - Mönnich. Narodil se na fryštátském zámku v roce 1876. Během německé okupace mezi léty 1938 - 1945 odjel i s rodinou na svou loveckou chatu v rakouském Palfau, kde roku 1961 zemřel a je tam i pochován. Jeho syn Johann, zvaný Hansi, zde během válečných let zůstal, aby dohlížel nad rodinným majetkem. Ten však částečně, včetně fryštátského zámku, zabavilo německé gestapo a Hansi byl nucen dopouštět se s nacisty nějakých kompromisů, na základě kterých byl celý rod Larisch - Mönnichů obviněn z kolaborace a roku 1945 jim byl zabaven veškerý majetek na území tehdejšího Československa. Roku 1992 Hansi i se svými sestrami přijel na návštěvu fryštátského zámku, kde byl po jeho smrti roku 1997 pochován v jižní kapli kostela. Tak skončila 514 let trvající éra (1431 - 1945) Fryštátského hradu coby rezidenčního sídla slezské aristokracie.

Šlechticové Ráječtí Krátce se zmíním i o obyvatelích k Fryštátu přilehlého zámku Ráj. Zámek byl postaven v roce 1570 jako nové sídlo knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského. Zdá se, že kníže do něj nikdy nepřesídlil, nebo jen na krátkou chvíli. V době dokončení zámku potkala jeho rodinu velká tragédie a sám roku 1571 předčasně umírá. Dopisy a listiny, které kníže sepsal, jsou adresovány z Fryštátu. Po něm byl v Ráji majitelem fryštátský vévoda Václav Cigán ze Slupska a Fryštátu, po odchodu tohoto rodu z Fryštátu se v 17. století stali majitelem Ráje svobodní pánové ze Sunku a to Emerich, svobodný pán ze Sunku, následován jeho synem Janem Jiřím, císařským komořím a komorním presidentem v Uhrách. Pak připadl Ráj hrabatům z Tenczina. Po smrti hraběte a zemského hejtmana, těšínského Adama Václava z Tenczina, který zemřel 24. října 1727, nastupuje jako pán Ráje Jindřich Vilém hrabě z Wilczků. Potom byl majitelem Ráje pán Wienskowsky a po něm pak kníže z Croi, jehož předkové se velmi proslavili v tureckých válkách a od něhož Ráj koupil irský lord Taafe. Jeho vnuk hrabě Rudolf Taafe byl majitelem Ráje až do roku 1792. V roce 1792 koupil Jiří, svobodný pán z Beess-Chrostinů, zemský maršál a rada vévodského zemského práva těšínského, zámek Ráj pro sebe a jeho rod zde zůstal až do roku 1863, kdy zámek prodal do rukou fryštátských Larisch - Mönnichů. Beesové také dali podnět k založení Lázní Darkov, které se nejprve nazývaly Lázeňské místo Ráj. Zámek Ráj byl roku 1980 zbořen, zůstal po něm jen park a zámecké sklepení. Historik Julius Bayer (1879) tvrdí, že odsud vede podzemní chodba až k fryštátskému zámku a kolem něj přímo pod kostel Povýšení svatého Kříže.

Text v odstavci „Šlechticové Ráječtí“ byl částečně převzat z knihy „Pamětihodnosti města Fryštátu“ od Juliuse Bayera.