Dějiny práva na území republiky československé/§ 3. Metoda líčení

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Metodou nazýváme všeobecně způsob, jakým postupujeme při zpracování určité látky. Každý obor vědní vyžaduje určité metody, kteráž ovšem podle různosti oborů vědních jest také různá. Má tudíž svou metodu i obor dějin práva. V tomto oboru vědním můžeme postupovati celkem podle trojí metody: historické, systematické a srovnávací.

Historická metoda záleží v tom, že se veškerá látka zpracovává podle určitých období časových. Tato období časová jsou ovšem stanovena nikoli libovolně, nýbrž podle hlavních rysů, jimiž se vyznačuje právní vývoj v dotčeném období časovém.

Metoda systematická záleží v tom, že se na základě dnešního rozdělení právních věd jednotlivé instituce právní probírají samostatně, t. j. bez zřetele na jejich souvislost s ostatními institucemi právními, od jich prvopočátku až do zakončení jejich vývoje, na př. právo monarchické.

Metoda srovnávací záleží v tom, že se jednotlivé instituce právní v různých zemích, které již podle jména nebo z jinakého jiného důvodu dávají tušiti buď přímo společný původ nebo aspoň úzké příbuzenství, kladou vedle sebe, vyšetřují se jejich vzájemné vztahy a zjišťuje se, co v dalším jejich vývoji zůstává společného a co se mění vlivy domácími, na př. instituce maršálka (marescalcus).

Pro dějiny práva v území republiky československé volíme metodu historickou, která má tu výhodu, že nám zachycuje změny, jež instituce právní v určitém období časovém prodělávají a podává nám jasný obraz celkového právního vývoje dotčeného období.

Dělení právních dějin na určitá období časová nazýváme periodisací, užíváme jiného dělení (periodisace) pro dějiny právních pramenů a jiného opět pro dějiny státního vývoje a státního zřízení.