Dějiny práva na území republiky československé/§ 13. Práva zvláštní

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Důsledkem unifikace právní význam práv zvláštních upadá a práva tato se tratí v jednotném právu platícím pro všechnv vrstvy obyvatelstva.

Právo manské jest zvláště ještě upraveno O. Z. Zemským a pozdějšími královskými reskripty a instrukcemi. Podpůrně tu platí manské právo italské. Od polovice 18. století vynořuje se snaha vytvořiti právo manské společné všem královstvím a zemím rodu lotrinského, ale snaha ta zůstala bezvýslednou. V letech šedesátých 19. století se v našich zemích manský poměr zrušuje; tím právo manské odpadá.

Církev se dostává po vítězství katolicismu v prvé polovici 17. století postupem doby v područí státu. Důsledkem názorů o poměru státu k církvi v této době pronikajících doplňuje se právo církevní předpisy státními, a právní poměry církve se v našich zemích jednotí.

V právu městském zjednána Koldínovým Právům městským platnost postupně na Moravě, v Kladsku a v Horním Slezsku. Koncem 18. století rozšířena platnost soukromého práva měst­ského také na stav poddanský na Moravě a ve Slezsku. Právo městské se doplňuje královskými nařízeními, zejména instrukcemi rázu hospodářského. Vydáním všeobecného občanského zákoníka z r. 1811 zvláštní právo městské odpadá.

V horním právu bylo O. Z. Zemskými, českým i moravským, přejato narovnání o kovy z r. 1575. Snahy potomních panovníků o vytvoření jednotného práva horního pro země koruny české se nezdařily. Teprve jednotný rakouský zákon horní z r. 1854 sjednocuje právo horní; tím odpadá také zvláštní horní právo české.

Právo viničné neboli horenské bylo rozmnoženo novými předpisy, ale unifikace právní dolehla i na ně.

Vesnické právo bylo v této době doplňováno a upravováno takřka výlučně instrukcemi vrchnostenskými, aniž by královská moc s počátku do tohoto oboru nějak zasahovala. Teprve nesnesitelné poměry stavu selského a důsledkem toho množící se bouře selské donutily moc královskou věnovati tomuto stavu pozornost. Moc královská začíná od druhé polovice 17. století jednostranně upravovati poměry stavu selského: děje se to t. zv. robotními patenty. Hledisko těchto robotních patentů není jednotné. Až do Marie Terezie staví se tyto patenty spíše na stranu vrchností než poddaných; jsou to robotní patenty: pro Čechy z r. 1680, který byl r. 1713 rozšířen i na Moravu, dále z r. 1717 pro Čechy a Moravu a konečně jednotný patent z r. 1738 pro země koruny české. Od dob Marie Terezie se však toto hledisko mění. Stát se začíná ujímati stavu selského, poměry jeho se zvláštními královskými komisemi vyšetřují, začínají se mocí státní upravovati urbáře, dějí se pokusy o zrušení roboty jednak tím, že se vrchnostenské pozemky rozdělují mezi sedláky (t. zv. raabisace), jednak výkupy z poddanského poměru, a novými robotními patenty se postavení stavu selského zlepšuje. Jsou to patent z roku 1775 pro Čechy a Moravu a patent z 1. listopadu 1781 platný pro všechny země monarchie, kterým se zrušuje nevolnictví lidu selského. Od dob Leopolda II. lze v tomto směru znamenati jakousi stagnaci a teprve r. 1848 činí definitivní konec poddanství stavu selského. Tím padají i poslední zbytky zvláštního práva vesnického.