Dějiny práva na území republiky československé/§ 11. Zákony zemské

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

O. Z. Zemským a zejména výhradou práva zákonodárného v tomto zřízení zemském obsaženou potáhl král veškeru moc zákonodárnou na sebe a vydává nyní zákony jako neobmezený zákonodárce. Účastenství stavů zemí koruny české v činnosti zákonodárné se obmezuje na míru nejmenší. Pravidelně jsou nyní stavové slyšáni jen o různých modalitách zákona, nikoli také o podstatě zákona samostatného, takže jejich součinnost zákonodárná točí se spíše o otázku quando?, nikoli an?

Revoluční rok 1848 přinesl s sebou podstatné změny. V Če­chách snahy o novou ústavu zemskou ztroskotaly nadobro, na Moravě t. zv. selský sněm, který nastoupil na místo dosavadního stavovského sněmu, vypracoval sice novou ústavu markarbství moravského, ale ústavě této se nedostalo sankce panovníkovy. T. zv. ústava březnová z r. 1849 prohlásila všechny dosavadní stavovské ústavy za zrušeny a slíbila nová zemská zřízení. Skutečně také dne 30. listopadu 1849 vydány byly nové zemské ústavy: česká, moravská a slezská, ale ústavy ty, právě tak, jako ani březnová ústava sama, v život nevstoupily. Teprve v. r. 1861 současně s t. zv. ústavou únorovou byla vydána nová zemská zřízení: české, moravské a slezské (jakož i zemská zřízení ostatních t. zv. zemí neuherských), jako základní zákony státní pro země koruny české. Na podkladě těchto zemských zřízení vzniká zemské zákonodárství, ale jím se netvoří právo zemské v bývalém svém významu jako právo platné pro stavy panský a rytíř­ský, nýbrž jím vznikají zemské zákony jakožto zákony platné v dotčené zemi, pokud něco jiného zvláště není slanoveno, pro všechny obyvatele země bez rozdílu stavu. Těmito zemskými zákony se tvoří ovšem právo zemské, ale toto nové právo zemské má význam zcela jiný než mělo do začátku 19. století resp. do r. 1848.

Nová doba přinesla s sebou také nový způsob vyhlašování zákonů. Starší způsob relace do desk mizí, zákony se nyní vyhlašují po krajích, městech a vesnicích a vydávají se také tiskem. Vyhlašování zákonů prostředkem tisku má v zápětí nutnost, aby zákony byly vydávány občasně také v souhrnu za určitá období časová. Tak nám vznikají sbírky zákonů.

Pro 17. a 18. století nejdůležitější sbírka zákonů jest Weingartenův Codex Ferdinando-Leopoldinus, zvaný všeobecně kodikem Weingartenovým. Kodex tento obsahuje zákony a nařízení pro všcehny země koruny české a vyšel ve dvou vydáních. První vydání obsahuje zákony a nařízení od r. 1600 do r. 1701, druhé vydání od r. 1600 do r. 1709 s dodatky až do r. 1735. Vedle toho máme různé sbírky zákonů: české, moravské a slezské. V r. 1784 začíná se vydávati úřední sbírka Vierteljähriger chronologischer Auszug der von dem kg. Landesgubernium in Böhmen bekannt gemachten und in das Allgemeine einschlagenden Verordnungen, který již podle svého názvu obsahuje čtvrtletní přehled všech pro královstvi české vydaných zákonú a nařízení. Podobná sbírka byla vydávána pro Moravu a pro Slezsko. Od r. 1819 vydávala se pak pro oblast každého gubernia zvláštní Provinzialgesetzsammlung, ve které byly vyhlašovány všechny zákony a nařízení vydané pro dotčenou zemi.

Pokud jde o zákony a nařízení, které se vydávaly nejen pro země koruny české, nýbrž zároveň i také pro jiné země monarchie lotrinské, jsou tu dvě velké úřední sbírky zákonů a to: sbírka zákonů a nařízení ve věcech soudních od roku 1780 do roku 1848, Gesetze und Verordnungen im Justizfache — cituje se den a rok vydání dotčeného zákona nebo nařízení s udáním čísla, pod kterým jest tento předpis ve sbírce uveden s dodatkem J. G. S. (Justizgesetzsammlung), a sbírka zákonů a nařízení ve věcech politických od r. 1790 do r. 1848, Politische Gesetze und Verordnungen für die deutschen, böhmischen und galizischen Erbländer — cituje se den a rok vydání dotčeného zákona nebo nařízení s udáním čísla, pod kterým jest tento předpis právní ve sbírce zařazen s dodatkem P. G. S. (Politische Gesetzsammlung).

Od r. 1849 se vydává pro všechny země monarchie lotrinské říšský zákoník, ve kterém jsou obsaženy všechny zákony a nařízení. Cituje se den a rok vydání dotčeného zákona a nařízení s udáním čísla, pod kterým jest tento předpis právní ve sbírce zařazen s dodatkem ř. z. (říšského zákona). Tento říšský zákoník se vydává podle cís. patentu z 4. března 1849, čís. 153 ř. z. a nařízení ministerstva vnitra a spravedlnosti z 2. dubna 1849 ve všech zemských jazycích, tudíž v 10 vydáních a to v řečích: německé, italské, maďarské, české, polské, rusínské, slovinské, srbskoilyrské v srbském písmě, srbskoilyrské v písmě latinském a rumunské. Texty ve všech těchto zemských jazycích jsou stejně autentické. Od 1. ledna 1853 vycházel tento říšský zákoník jen v jednom vydání, v řeči německé, a jen německý text jest autentický; překlady do zemských jazyků byly uveřejňovány v zemských vládních listech.

Pro každou zemi koruny české zvláště byl od r. 1849 vydáván zákoník zemský a věstník vládní jakožto vládní list zemský, ve kterém byly uveřejňovány zákony říšské, pokud v dotčené zemi měly nabýti platnosti, a nařízení zemská. V Čechách a na Moravě jest tento vládní list zemský vydáván v obou jazycích zemských, a oba texty, český i německý, jsou stejně autentické, ve Slezsku jen v německé řeči a jen německý text jest autentický. Po r. 1867 se tento vládní list zemský mění v Zemský zákoník, a vyhlašují se v něm zemské zákony a nařízení úřadů zemských. Cituje se den a rok vydání dotčeného zákona a naří­zení s udáním čísla, pod kterým jest tento předpis právní ve sbírce zařazen s dodatkem z. z. (zemského zákona).