Dějiny, jak je možná neznáte/Nález Ježíšova hrobu i s jeho kostmi?

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mýty související s křesťanstvím vůbec nemusejí být staré. Vznikají stále. Stalo se již téměř pravidlem, že se čas od času objevují senzační zprávy a „dokumenty“, jejichž obsah se dá shrnout do věty: „Poslední objevy ukázaly, že ve skutečnosti je všechno jinak.“ Píše se o nově objevených neznámých evangeliích, jsou prezentovány podivné počítačové rekonstrukce Ježíšovy podoby nebo můžete žasnout nad šiframi a tajnými poselstvími, které do svých děl ukryli známí umělci.

K jednomu z mediálně neoblíbenějších témat, o kterém natočil film i oscarový režisér James Cameron, patří hrob „Ježíše, syna Josefova“ a jeho rodiny objevený v roce 1980 v Jeruzalémě. Málokdo však ví, že jiný hrob s touto kombinací jmen byl nalezen v Jeruzalémě již v roce 1931...

Hrobka pod staveništěm[editovat]

Pojďme si nejdříve společně s historikem Michaelem Hesemannem, který se tomuto „modernímu mýtu“ podrobně věnoval, zrekapitulovat historii celého nálezu: V březnu 1980 narazili dělníci při stavebních pracích na okraji Jeruzaléma v oblasti, která se jmenuje Talpiot, na hrob z doby krátce před přelomem letopočtu. Hrob se nachází asi 2,5 kilometru jižně od jeruzalémské Chrámové hory. Byl, podobně jako všechny hrobky tohoto stáří, vytesaný ve skále. Záchranný archeologický výzkum vedl dr. Josef Gath z jeruzalémského Rockefellerova muzea. Nález nepřinesl nic zvláštního. Šlo o typický hrob zbudovaný v době krále Heroda Velikého. Čtvercová hrobová komora byla po straně vybavena kamennou lavicí. Leželo na ní vždy tělo posledního pohřbeného, dokud nepodlehlo rozkladu. Tělo bývalo pomazáno olejem a zabaleno do plátna. V šesti nízkých štolách bylo deset kamenných truhel – osuárií, které sloužily k uchovávání kostí. Když tělo zemřelého zetlelo, položili zbylé kosti, stále ještě zabalené v plátně, do osuária. „Deset osuárií, devět nedotčených, jedno rozpadlé,“ poznamenal dr. Gath při prvním průzkumu hrobky.

Jména zajímavá...[editovat]

V následujících dnech vyhotovil Gathův asistent Shimon Gibson náčrty a fotografie nálezu. Potom, po krátkém obřadu slouženém rabínem, byly kosti z osuárií přeneseny na hřbitov a pohřbeny. Byla nařízena obvyklá opatření, aby hrob nebyl stavbou nad ním zničen. Potom bylo vydáno povolení k pokračování stavebních prací. Osuária byla přenesena do depozitáře izraelské Správy památek v Rockefellerově muzeu. Pět z devíti zachovaných osuárií neslo nápisy se jmény zemřelých: Mara Mariamene, Jehuda (tj. Juda), syn Ješuův (tj. Ježíšův), Matya, Jose (zdrobnělina jména Josef), Maria – jen poslední z nich bylo trochu zajímavé: Ješua (Ježíš), syn Josefův. Komu by při čtení nápisu neproběhla hlavou myšlenka na slavného nositele tohoto jména, od jehož narození počítáme náš letopočet...

... ale velmi obvyklá[editovat]

„Kdyby se to dostalo do rukou pár senzacechtivým novinářům, měli bychom tu hotové peklo!“ řekl prý tehdy dr. Gath své sekretářce. Ve skutečnosti však šlo o jména v té době velmi obvyklá. Nález nevzbudil žádnou pozornost – do rukou senzacechtivých novinářů se tehdy nedostal. Žádnou senzací také nebyl.

V roce 1994 byly reprodukce nápisů a další fotografie z místa nálezu publikovány v odborné literatuře – v Katalogu židovských osuárií, který sestavil L. Y. Rahmani. Vydala ho Izraelská správa památek (viz prameny za touto kapitolou).

Katalog dokumentuje celkem 895 do té doby nalezených osuárií. Z nich 220 neslo jména zemřelých. Ta představují zajímavé svědectví o tom, jak velmi málo vynalézaví byli tehdy Židé při výběru jmen. Z celkem 160 mužských jmen dochovaných na osuáriích byla nejčastější: Šimon (26x), Josef (19x), Juda (18x), Lazar (16x), Jan (12x), Ježíš (11x). Z tohoto výčtu plyne zajímavý poznatek: téměř jedna pětina mužů se v Ježíšově době jmenovala Josef nebo Ježíš. Nejčastější ženská jména byla Marie (20x z 80 dochovaných ženských jmen na osuáriích), Marta (11x) a Salome (8x). Čtvrtina žen nesla jméno Marie.

Kolik bylo Ježíšů?[editovat]

Počet obyvatel Jeruzaléma v tehdejší době se odhaduje asi na 80 000. Předpokládejme, že přibližně polovina z nich byli muži. Jednoduchý výpočet ukazuje, že asi 2700 mužů v Jeruzalémě se jmenovalo Ježíš (toto jméno znamená „Bůh je spása“). Z nich více než 300 muselo být těch, jejichž otec se jmenoval Josef. Přibližně každý dvěstěpadesátý obyvatel Jeruzaléma byl Ježíš, syn Josefův!

Pro logicky uvažujícího člověka zůstává pouze jediná otázka: Jak to, že se našel jen jeden hrob s nápisem „Ježíš, syn Josefův“? Vždyť takových hrobů musely být jen v okolí Jeruzaléma stovky!

Další hrob[editovat]

Ve skutečnosti není nález v Talpiot s nápisem „Ježíš, syn Josefův“ zcela jedinečný. Již v roce 1931 představil při své přednášce v Berlíně archeolog Eleazar Sukenik nález osuária, na kterém bylo rovněž napsáno „Ježíš, syn Josefův“. V Rahmaniho Katalogu židovských osuárií je zaneseno pod číslem 9. Víc takových nápisů na osuáriích se zatím nenašlo jen proto, že hrobku si mohla dovolit jen nejbohatší část obyvatel, a kromě toho tři čtvrtiny nalezených židovských osuárií nejsou žádnými jmény označeny.

Jméno „Ježíš, syn Josefův“ bylo tehdy ve skutečnosti ještě méně originální, než je dnes například jméno Jan Svoboda. Podobně pokud se každá čtvrtá žena jmenovala Marie, byl spíše vzácností hrob, ve kterém nebyla ani jedna Marie pohřbena.

Tyto skutečnosti jsou znalcům starověkého judaismu samozřejmé. Průměrnému Evropanovi jsou však jména Marie, Ježíš a Josef, nalezená na osuáríích v Talpiot, známa především z Nového zákona. Další podrobnosti už zná jen málokdo... Na to vsadili i ti, kteří se v nedávné době pokusili z nálezu hrobu v Talpiot udělat senzaci.

Mohlo jít o hrob Svaté rodiny?[editovat]

O hrob rodiny Ježíše Krista, ve kterém by byl pohřben i on sám, nemohlo jít ani teoreticky. Pomineme-li nejdůležitější skutečnost, že totiž dle starobylé křesťanské tradice se skutečný hrob Ježíše Krista nachází zcela jinde (od 4. století nad ním stojí Chrám Božího hrobu), můžeme uvést nejméně čtyři důvody, které vylučují, že by mohlo jít o hrobku Ježíšovy rodiny.

Kázání o zmrtvýchvstalém, ležícím v rodinném hrobě?[editovat]

V osuáriu označeném „Ježíš, syn Josefův“ byly nalezeny ostatky zemřelého. To, co mělo být největším trumfem těch, kteří se snaží senzačním způsobem nález zpopularizovat jako nález hrobu Ježíše Krista, se ve skutečnosti obrací proti nim. Není možno si představit situaci, kdy apoštolové hlásají v Jeruzalémě Ježíšovo zmrtvýchvstání, a jeho tělo přitom leží v několik málo kilometrů vzdáleném, mnoha lidem známém hrobě jeho rodiny a pak je přemístěno do osuária, na kterém je dokonce vyryto jeho jméno. I kdyby tato situace nastala, nejpozději při dalším úmrtí v rodině, spojeném s pohřbem, ale ve skutečnosti okamžitě po svém prvním kázání o zmrtvýchvstání (o svátku Letnic, padesát jedna dní po Ježíšově pohřbu) by apoštolové museli být velmi snadno usvědčeni ze lži. Bylo by zbytečné, aby velekněží šířili zprávy o tom, že apoštolové ukradli Ježíšovo tělo z hrobu, jak o tom vypravuje Matoušovo evangelium (Mt 28,13)[red 1], a aby apoštoly opakovaně vyslýchali, jak o tom svědčí kniha Skutků apoštolů (Sk 4,1–22; Sk 5,17–42)[red 2].

Hrobka rodiny z Jeruzaléma[editovat]

Při tak velkém množství stejných jmen v Ježíšově době bylo třeba jednotlivé osoby nějak blíže určit a vzájemně rozlišit. Používal se dvojí způsob. V rámci jedné obce se uváděl otec, někdy i dědeček. Tak tomu bylo i u Ježíše – pouze v Nazaretě byl označován jako „syn tesaře“ (Mt 13,55)[red 3]. Mimo vlastní obec by ale takový přívlastek (např. syn Josefův, syn tesařův...) příliš užitečný nebyl – ani Ježíše tak nikdo podle svědectví evangelií nenazýval jinde než v Nazaretě.

V místech mimo bydliště se proto používalo přízvisko, které upřesňovalo, odkud dotyčný je (Jidáš Iškariotský – z Kariot, Šimon z Kyreny...). Proto také Ježíš byl mimo Nazaret označován jako Ježíš Nazaretský nebo Galilejský.

A protože na osuáriích nalezených v hrobce v Talpiot žádná takováto místní určení nejsou, je téměř jisté, že jde o místní obyvatele. To znamená, že všichni pohřbení jsou z Jeruzaléma. Ale ani Ježíš, ani jeho rodina z Jeruzaléma nebyli!

Hrobka bohatých lidí[editovat]

Financovat stavbu hrobky si mohly dovolit jen zámožné rodiny. Na základě archeologických nálezů odborníci odhadují, že v Jeruzalémě Ježíšovy doby mělo hrobku jen asi 50 nejbohatších rodin. Nic však nenasvědčuje tomu, že Ježíšova rodina patřila k nejbohatším vrstvám. Právě naopak. Přibližně v době, kdy byla hrobka vybudována, tedy na konci vlády krále Heroda Velikého (zemřel na jaře roku 4 před Kristem – v počítání našeho letopočtu od narození Krista je tedy pravděpodobně několik let chyba, protože Ježíš se podle Matoušova evangelia narodil ještě za Herodova panování), přinesli podle Lukášova evangelia Josef a Maria po narození Ježíše jako oběť dvě hrdličky nebo dvě holoubata (Lk 2,24)[red 4]. To byla podle Mojžíšova zákona, zachyceného ve starozákonní biblické knize Levitikus, oběť, kterou po narození prvorozeného syna přinášeli v jeruzalémském chrámě chudí lidé, kteří si nemohli opatřit ročního beránka (Lv 12,8)[red 5].

Ani hrobku, ani v Jeruzalémě[editovat]

Ježíšova rodina tedy nepatřila k „horním padesáti“, které měly své hrobky. Je tedy zbytečné uvažovat, kde by se rodinná hrobka Svaté rodiny nacházela, kdyby nějakou měla. Přesto se o to pokusme. Jedno místo můžeme s jistotou vyloučit: Jeruzalém. Je třeba si uvědomit, že pohřeb se vzhledem k značně teplému podnebí konal v den úmrtí. Rodina neměla k městu žádný mimořádný vztah. Matoušovo evangelium naznačuje, že blízcí Ježíšovi příbuzní žili v Nazaretě (srov. Mt 13,55). Tam také s největší pravděpodobností zemřel a byl pohřben svatý Josef, Ježíšův pěstoun. Evangelia o něm v době, kdy Ježíš opustil Nazaret, již vůbec nehovoří. Poslední událost, při které je zmiňován, se odehrála, když bylo Ježíšovi dvanáct let... Předpokládá se proto, že Josef zemřel v Nazaretě ještě před začátkem Ježíšovy veřejné činnosti.

Osuárium Marie Magdalské?[editovat]

V roce 2007 natočil James Cameron, držitel tří Oskarů, film The Lost Tomb of Jesus (Ztracený Ježíšův hrob), který se tváří jako odborný dokument. Dokazuje v něm, že objev hrobky v Talpiot je svědectvím, že Ježíš byl obyčejný člověk, jehož ostatky nakonec skončily v hrobě vedle jeho manželky a syna... Jeho manželka prý byla Marie Magdalská. Že žádný takový nápis nebyl v hrobce nalezen? Marii Magdalské prý patřilo osuárium s nápisem Mara Mariamene – alespoň podle tvůrců filmu. To, že jméno Mara nemá nic společného s jménem Marie, ale jde o zkrácené jméno Marta, běžný divák přece neví...

Historik Michael Hesemann říká: „Někdy se zdá, jako by se celé jedno průmyslové odvětví živilo tím, že předkládá alternativní historii křesťanství, která sice nemá nic společného se skutečností, přesto však výborně plní svůj účel.“ Tím účelem je vydělávat peníze.

Mnoho jiných, jen ne Ježíš z Nazareta[editovat]

Bylo velmi mnoho těch, kteří se jmenovali Ježíš, syn Josefův. Těžko říci, kdo byl muž, jehož ostatky byly nalezeny v osuáriu označeném tímto jménem v hrobě na jeruzalémském předměstí Talpiot. Jednoho ale může historik se základními znalostmi starověkého judaismu s jistotou vyloučit. Je to ten, o kterém asi 20 let po jeho zmrtvýchvstání napsal Pavel z Tarsu ve svém prvním dopise (máme dochovaný ještě Pavlův druhý dopis adresovaný tamtéž) poslaném křesťanům do řeckého města Korintu: „Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já...“ (1 Kor 15,3–8)[red 6].

Prameny:

Hesemann, Michael. Die Dunkelmäner. Mythen, Lügen und Legenden um die Kirchengeschichte. Augsburg; Sankt Ulrich Verlag, 2007.

Rahmani, L. Y. A Catalogue of Jewish Ossuaries in the Collections of the State of Israel. Jerusalem; Israel Antiquities Authority, 1994

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Viz např. Bibli kralickou (Mt 28)
  2. Viz např. Bibli kralickou (Sk 4 a 5)
  3. Viz např. Bibli kralickou (Mt 13)
  4. Viz např. Bibli kralickou (Lk 2)
  5. Viz např. Bibli kralickou (Lv 12)
  6. Viz např. Bibli kralickou (1 Kor 15)