Děd a bába

Údaje o textu
Titulek:	Děd a bába
Autor:	Józef Ignacy Kraszewski (jako Josef Ignác Kraševski)
Původní titulek:	Dziad i baba
Zdroj:	Slovanská poezije. Výbor z národního i umělého básnictva slovanského v českých překladech. II. svazek: Polská a lužicko-srbská poezije. Brno: Matice moravská, 1887. S. 368–369
Licence:	PD old 70
Překlad:	Bedřich Peška
Licence překlad:	PD old 70

    Byli svoji děd a bába,
Vysoké už stáří měli;
Ona kašlava a slába,
On na těle skrčen celý.

    Žili v chaloupce malinké,
Sešlé, staré jako oni;
Okno bylo jen jedinké,
Jedny byly dvéře do ní

    Žili šťastně a pokojně,
Blaženě jak v zlaté době;
Neboť měli všeho hojně,
A už jsou přivykli sobě.

    Jen to bylo jim nemilo,
Že budou musit umříti,
A že jednou jich vzájemné
Hrob rozdělí živobytí.

    Upřímná jich prosba byla,
Aby vůle Boží dala,
Až by smrt se přiblížila,
By najednou oba vzala.

    Najednou! toť být nemůže —!
Někdo dřív o chvilku skoná;
Jen ať nepotká to muže,
Jenom ať to není ona!

    „Já dřív umru!“ — volá bába,
„Víc mně rokův nežli tobě;
Jsemť co třtina slába - slába;
Ty zapláčeš na mém hrobě.“

    „Já dřív umru, moje milá,
Neboť kašlám bez ustání;
Chladná skryje mne mohyla
Někdy z rána z nenadání.“

    „O mne dříve, můj milený!“
„Mne pravím, o mlč, pro Boha!
Pláč je tobě usouzený“ —
„A ne? tobě — já nebohá!“

    Dál a dále, víc a více
Jak se začaly rozmíšky,
Tak se zvednuvše z lavice
Odebrat se chtěli z chýžky.

    Šli a k dveřím — tu kdos klepá,
„Kdo to?“ — „Otevřte trošinku,
Smrt jsem, poslušnost mi slepá,
Nesu poslední hodinku.“

    „Jdi otevřít, jdi, babičko!“
„Jdi sám starý — já jsem slába;
Já se položím maličko,“
Tak odpověděla bába.

    „Fí! smrt přišla v čas nepravý,
A čeká tam ubožátko!
Jdi otevřít můj laskavý!“
„Jdi ty moje holoubátko.“

    Bába zticha přes světnici
Za kamna se v koutek béře,
Dědek leze pod lavici,
A ven klepá smrt na dvéře.

    I byla by dvě stě rokův
Přede dveřmi ven čekala;
Než konečně rozmrzená
Komínem se tam vedrala.