Moderní básníci francouzští/Co zbude z mrtvých

Moderní básníci francouzští
Mateřství	Co zbude z mrtvých	Perský sonet

Údaje o textu
Titulek:	Co zbude z mrtvých
Autor:	Paul Marrot
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. S. 316–317. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Můj osle ubohý, kterému kůži vzali
a dali na buben, jenž víří do vzduchu,
kde jsi? Kol prapor vlá a zachvívá se v dáli
při vojska pokřiku a pušek výbuchu.
Tvá kůže ranami se černá, pyšný pluk
dál kráčí rhytmickým a čilým krokem vpřed…
Ach, osle ubohý, kde zbytků tvých je sled?
Na kterém hnojišti jsi padl v hnátu shluk?

Má kočko hubená, jíž vzali vlákno střev,
by duši dřeva vzdech a touhu žití vlili,
já cítím, houslemi jak chvějný běží zpěv,
hlas tvého života, jenž na střech kraji kvílí.
Já slyším cello lkát — ó touhyplný vzdech!
Jsem dojat, k sobě dím, v tom, co v těch strunách hraje,
jsi, kočko, nechala nám zde svůj podíl ráje,
než smísila’s prach svůj ve obecný prach všech.

A ty, ó dítě mé, ó drahé, kde jsi as?
Jsi něčí chotí zas či dívkou, jež jde kolem?
V dav lidí vstoupilo tvé tělo drahé zas?
Tvé mládí, něhu tvou jen v duši chovám s bolem,
jen zbytky krásy tvé, jen pleť, která se stkví,
jen oči šelmovské, jen zlaté tvoje vlasy!
Jen těmi zbytky lnem ku mrtvým pro vše časy,
tou strunou citu jen, která se věčně chví!