Choroby živností

Údaje o textu
Titulek:	Choroby živností
Autor:	neuveden
Zdroj:	Kalendář Čechů vídeňských, ročník III. Vídeň : Klub rakouských národností, 1893. s. 47–49. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70

Při provozování různých živností jest řemeslník vystaven nejrozmanitějším škodlivinám, kterých nemůže se přese všechnu opatrnosť uvarovati a které způsobují různé vleklé choroby podivných často rysů. Rozhoduje při tom jednou látka, se kterou řemeslník pracuje, jindy způsob jeho práce. Se stoupajícími požadavky přepychu, přišly v užívání látky, kterých se dříve neužívalo, které jsou nebezpečny. I potřeby dělnictva nyní značné stouply; aby byly uhrazeny, musí řemeslník přes míru pracovati, což jeho zdraví je na škodu. Také nezdravá konkurence hraje tu jistou úlohu. Nejvíce ovšem ohroženo je zdraví dělníků zaměstnaných v továrnách a ze statistických výkazů jde na jevo, že právě tyto vrstvy poskytují nápadně málo mužů k vojenské službě schopných.

Škodliviny rozmanitých živností lze zařaditi ve více rubrik. Jsou to:

1. Přílišné namáhání, při němž svalstvu ukládá se práce příliš veliká, nošení těžkých břemen, bušení těžkými perlíky, pohybování stroji, které žádají velkou sílu, jednostranné unavování jednotlivých svalů a pod.

2. Stálé sezení nebo stání, nebo stálé setrvávání v jisté poloze těla, při níž tísní se některé ústroje a ruší se dýchání, oběh krevní a trávení.

3. Noční práce, kde přistupuje ke škodlivině, kterou nese živnosť, ještě noční bdění.

4. Přílišné namáhání očí.

5. Velké horko, na př. v hutích, slévárnách, sklárnách a pod.

6. Prach, který se při práci zvedá (u mlynářů, kameníků, soustružníků, dělníků v továrnách chemických, na barvy a pod.). Prach takový obsahuje často součástky, které působí přímo jedovatě.

7. Vdechování jedovatých plynů, par a výparů.

8. Nehody způsobené mechanickou silou (pád, rozdrcení, rozmanité poranění a pod. u pokrývačů, zedníků, lodníků, krasojezdců, provazolezců, strojníků a t. d.).

Přílišné namáhání.

Spotřeba sil v organismu musí býti kryta výrobou sil, kterou podmiňuje řádná výživa a neporušená činnosť všech funkcí. Práce i odpočinek musí se v náležitém poměru střídati. Umdlení jednotlivých svalů nebo svalstva celého vyžaduje přiměřený odpočinek, správnou výživu a řádný zřetel na plíce, srdce a mozek, kteréžto ústroje při těžké práci bývají přeplněny krví. Zvedáním a nošením těžkých břemen způsobeny bývají často kýly a vykloubení. Mužové a ženy, které musí mnoho a těžce pracovati, stárnou velmi záhy; ženy pozbývají svěžesti a plnosti forem. — Každý, kdo svým svalstvem musí hojně, dlouho a úsilně pracovati, varuj se pozvedati kávou nebo kořalkou znavené síly své. Lépe bude, když lidé tací v době oddechu dobře se živí (masem, vejci, mlékem, luštěninami, pivem). Chvějí-li se svaly, buší-li tepny a je-li hlava nevolná, nechť dělník ulehne a chvíli odpočívá. Prázdného času budiž použito k mírnému pohybu na čerstvém vzduchu, koupání za lata, teplým lázním v zimě a náležitému spánku.

Stálá práce v stoje (u sazečů, tiskařů, kovářů, zedníků, pradlen, truhlářů) vede ke tvoření se městek (stržených žil) na nohou, otékání doleních končetin, porušenému trávení beze ztráty chuti k jídlu, ale se říháním, krkáním a ošklivostí po jídle. V těchto případech nesmí býti šat při oddechu (ať již v sedě nebo v leže) příliš těsným. Také prospívá tření nohou (na př. pálenkou). Gumové punčochy ač byly proti městkám doporučeny, neprospívají, protože tvoří se pak městky výše, kam punčochy nedosahují.

Při stálém sezení trpí útroby břišní, vrátnice je krví přeplněna, vznikají haermorrhoidy, obtíže žaludeční, ochabnutí konečníku, v dalším průběhu pak hypochondrie, melancholie a nervosnosť. Kromě toho vyvíjí se tu rádo různé znetvoření kostry, zvláště hrudníku, páteře a pánve. Ženy trpívají obtížnou čmýrou, těžkými porody, bělotokem a hysterií. U obuvníků a tkalců, kde je sezení spojeno ještě s tlakem na žaludek, trpí zvláště tento ústroj a některé jeho funkce. Tu platí pravidlo, zaujímati při při oddechu takové polohy, jakých nedovolovalo sezení při práci, co by ho tísnilo, na př. pásů, těsných límců, přiléhajícího šatu. Při tom požívána budiž strava lehká, výživná, žádné tučné pokrmy, žádná vepřovina, knedlíky, zelí. Budiž dbáno o pravidelnou stolici. Káva, pivo a kořalka není dovolena. Nápoje horké se píti nesmějí. Nejlepší je čerstvá chladná voda. O kůži budiž pečováno koupáním, mytím a čerstvým prádlem.

Osoby, které musí pracovati ve velkém horku, nejspíše tehdá vlivu jeho podléhají, jsou-li jen některé části těla horku vystaveny. Do těchto míst stéká se krev a tak vznikají v nich kongesce. Je-li vzduch v dílně parný a suchý, trpějí plíce a vzniká tlak na prsou, dýchavičnosť a všecky následky nedostatečného dýchání. Působí-li horko na hlavu, nastává závrať a vznikají různé choroby sluchu nebo podráždění mozku, při němž vyvíjí se náchylnosť k nervovým chorobám. Kůže stává se ustavičným vlivem horka choulostivější proti nastuzení, takže snadno v takovéto půdě vyvíjí se rheumatismus. Dělníci, kteří pracují s ohněm, trpívají chorobami jater, jež prozrazují se průjmy, zácpou nebo žloutenkou. Každý, kdo musí dlíti v ozduší příliš horkém, nechť dbá, aby ve chvílích odpočinku, které musí býti častějšími, docílil opětné rovnováhy. Dělník nechť dbá, aby po práci vychladl, načež nechť v teplejším oděvu prochází se na čerstvém vzduchu. V létě doporučují se studené koupele, v zimě opatrné sprchy. V dílnách buďtež pracující lidé oděni volně a lehce, nejlépe bavlněnou nebo flanellovou košilí. Žízeň nechť hasí vodou, ke které možno přidati něco šumícího prášku. Káva a pálenka je zapovězena, protože sesiluje jenom účinek škodlivého horka. Protože potem ztrácíme jisté množství látek, musí je dělník takový výživnou a snadno ztrávitelnou diaetou nahrazovati.

Prach, který při mnohé živnosti bývá vdechován a vniká do očí, může býti sliznici hrtanu a jemným větvičkám průdušek velmi škodlivým. Je všeobecně známo, že plíce jistých dělníků (kameníků, mlynářů, sochařů, dělníků, kteří pracují s vlnou, bavlnou, konopím, žíněmi atd.) podléhají zvláštní chorobě, která je zaviněna pouze vdechováním jemného prachu. Tuberkulosa a vleklý katar plic není v takovýchto třídách nijakou zvláštností, prodlévají-li v horkých místnostech, vedou-li život nuzný nebo trpí-li některou chorobou celkovou (chudokrevností, krticemi atd.). Asthma jest obyčejnou nemocí kameníků, sochařů a pod. Dělníci, kteří pracují se železem, trpívají t. zv. siderosou plic, při níž jsou plíce prostoupeny jemnými částečkami železa. Každý prach, ať se již skládá z jemných částeček pískovce, mouky nebo železa, či rostlinných drobounkých dílků lnu, vlny, konopí, usazuje se pevně v řasách sliznice průdušinek, jakož i do sklípků plicních, ucpává je, dráždí a způsobuje zánět. Čím je dělník mladší a čím výstřednější vede život, tím dříve a snáze podléhá následkům této choroby. Prach z uhlí a tabáku zdá se býti nejméně škodlivým, protože nalézáme u osob zaměstnávajících se s těmito látkami poměrně málo případů asthmatu a plicních chorob.

V každé dílně, kde material, s nímž se pracuje, poskytuje mnoho prachu nebo škodlivých výparů a plynů, je dokonalá ventilace nezbytně nutnou. K tomu měla by zdravotní policie především přihlížeti. Za tím účelem sestrojil Arcet zvláštní přístroj, který nepostačuje však, kde prach je metallický, jedovatý. Dílny musí se několikráte denně větrati, dvéře a okna musí býti při tom zotvírána a prostor veškerý co možná dokonale vyčištěn. Různá ochranná opatření, která byla doporučena, olejované masky, navlhčený závoj a pod., mohou býti dosti prospěšna, kde toho dovoluje způsob práce, při tom je však nezbytno častěji kropiti dílny, v nichž se pracuje s organickými látkami, které se při různých manipulacích ve způsobě jemného prášku rozptylují do vzduchu. Také buďtež v takových místnostech pohotové kádě naplněné vodou nebo přiměřené nádržky. Vypařující se voda zachycuje prach a svádí ho k zemi. Kamenníci nejlépe učiní, zaujmou-li při své práci dle možnosti takové místo, kde vítr nebo proud vzduchu jemný prach odnáší. Totéž platí i o jiných živnostech, kde toho poměry dovolují. Také se radí, aby dělník z hluboka dýchal. Silnější výdech odhání pak prach. Dobře se osvědčuje dlouhý knír, kterým zachycuje se prach při vdechu do plic se deroucí. Kromě toho, je třeba, aby dělník žil střídmě, aby častěji vyplachoval si ústa vodou, pil mléko, požíval moučné pokrmy, varoval se pálenky, v noci řádné spal a při oddechu na čerstvém vzduchu z hluboka dýchal. Aby prach nemohl škoditi očím, byly doporučeny zvláštní brejle, jejichž okraje vroubeny jsou navlhčenou houbou. Při tom třeba zachovávati zvláštní polohu hlavy a vymývati si pilně oči vlažnou vodou. Škodlivému vlivu prachu na kůži předejdeme pilným koupáním a mytím. Velice škodlivým jest jemný kopt pro zdraví kominíků, uhlířů a uhlířek.

„Z J. Svobodova: Domácího lékaře.“