Cesta do Itálie/Portici, Favorita a Herculanum

Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák
Vánoce	Portici, Favorita a Herculanum	Hora Vezuv

Údaje o textu
Titulek:	Cesta do Itálie
Podtitulek:	Portici, Favorita a Herculanum
Autor:	Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj:	http://texty.citanka.cz/ Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1820 - 1822
Licence:	PD old 70

Čtyry vlaské míle od Neápole až do lidnatého městečka Portici vlevo mezi samými letohrádky, ovocnými zahradami a ourodnými vinicemi cesta vede, kterou z druhé strany otevřené moře, poseté lodími, a břeh jeho, přikrytý lidmi, znamenitě obmezuje. Z počátku cesty za přístavem přicházíme na most taknazvaný della Maddalena, kterýž znatelovi příběhů neápolských strašné příhody připomíná; na kterémžto v revolucí neápolské lazaronové osoby z nejprvnějších rodů a každého, kdo se jim líbil, zabíjeli, pekli, vařili a jedli; jedním slovem nejzavrženější skutky páchali, které jim žádný po dlouhý čas zapovědíti se neopovážil. – Sochu svatého Januára vystavilo sem neštěstí, kterým Vezuv při neslýchaném výhozu roku 1767 hrozil. Biskup ten v jedné ruce knihu s dvěma lahvičkama své krve drží, a hledě na horu, dvěma vyzdviženýma prstama druhé ruky ji požehnává. Naproti němu stojí socha svatého Jana z Nepomuku.

Ono stavení nesmírné velikosti, které nám vpravo výhled na moře dlouho zaclání, bylo dříve k obecné obilnici určeno; nyní kasárna v něm zřízena jest a spodem všelicí skladové rozličného zboží privátních osob jsou schováni. Jest to nejdelší stavení, které jsem jakživ spatřil.

Královský hrad Portici, jako všecka ostatní znamenitá stavení, od Karla III., otce nynějšího Ferdinanda, roku 1738 vystavěn byl a jeho k nevypsání krásný výhled jemu, co mu zvenku a vnitř na slávě schází, zase nahražuje. Průčelí před sebou šířící se moře pěnit se vidí. Ostrov Capri, celé Sorrentinské hory, jenž tak roztomile odtud se vyznamenávají, a celá daleká zátoka neápolská před ním se malují. Protější strana vyhlídá na zahrady a vinice, za kterými Vezuv své kouřící čelo k oblakům pne. V celém tom zámku nic jiného se zvlášť nevyznamenává jako několik pokojů od královny Karolíny Muratové zkrášlených, jako onen žlutý aneb lehací pokoj, pak modrý, v němž vzácné zrcadlo nesmírné velikosti v jednom kusu zajisté podívání hodno jest. Ostatní obydlí buď ještě na starý způsob, aneb velmi prostě na nový okrášlené najdeme. – Podlah větší díl v Herkulánu vykopané mozaiky jsou a každý cizozemec se nimi, jakož i pohledem na vzácné stoloplosky, jež zde všelikých druhů nalezne, jich zachovaností a schopností starých výtvorů zajisté potěší. V jedné prostranné komnatě jest výborně vyobrazený rod Napoleonův, totiž Napoleon v císařském ornátě, jeho matka, manželka Jozefova s dvěma princezkami, Jozef v bílém španielském oděvu a nešťastný Murat.

Zahradu královskou sice velkou, ale nepříjemnou nalezneme, ani podle starého, ani podle nového způsobu; jest to smutná, lidoprázdná, dlouhochvilná, sprostá bažantnice. – Skrovná, ale pěkná herna se zde nachází, kamž jestli v létě král zde dvorem jest, hercové z Neápole hrát přicházejí. – Nedaleko odtud leží letohrad královský, jenž se Favorita nazývá a mimo výhled na horu Vezuv ani vnitř, ani zevnitř znamenitosti nemá. Zahrada jeho jest dlouhochvilné loubí z latí, které vinní keřové obvíjejí.

Muzeum portické, které se v domě hned pod zámkem vystaveném chová, záleží téměř v samých stěnomalbách, které z Herkulánu a Pompeji oloupány a pro zachování sem složeny byly; jest jich v šestnácti světnicích 1600 kusů vyvěšeno. Jiní předmětové, kteříž v těch jmenovaných městech nalezeni byli, do Museum borbonicum k zachování se odvezli. Všickni putující malíři jedním hlasem dosvědčují, že nejen barev michot, trvánlivost a čerstvost, nýbrž i v obrazích přirozené uhodnutí a podivení hodnou změnu v předmětech, zvlášť architektických malbách, jest znamenati, kdež mezi šestnácti sty žádnou myšlénku opakovanou nenalezneme, a pozorlivá outlost podivení zasluhuje. – Nejvzácnější díly tohoto skladu Ferdinand při svém odjezdu do Sicílie odtud vyzdvihl, které ještě posavade se nevrátily. – Z několika pěkných hlav jednu mladého, pronikavého pohledu, ana pletený čepec na sobě, olověnku a listoschránku v ruce drží a v přemejšlení pohřížena jest, přejíti nesmíme. Kdyby skla, která pro delší zachování ty zloupané stěny kryjí, nebyla zaprášená a zašlá, kdyby se čistila a kdyby mezi nimi pavučin nebylo, muzeum by tím přívětivější se zdálo.

Kopie mnohých soch menších a větších, jenž odtud odneseny byly, ze sádry (gypsum) tady uhlídáme.

Vrátiv se po šťastné válce hišpánské Herkules, na těch místech, kde nyní město a zámek Portici stojí, přístav pro lodstvo své založil. Později město zde vzešlo, které po něm Herkulánum se nazývalo a na řece Sarno mezi Pompeji a Neápolí spodem hory Vezuva založeno bylo. Praví se, že Herkulánum šedesáte let před trojánskou válkou již stálo a skrovné i nepatrné bylo; dle vyšetření však oněch vznešených, zde nalezených pozůstalostí zdá se, že slavnější než Pompeja bylo. Zpočátku obývali v něm Oskové, pak Etruskové, Samnitové, Řekové a posléz se osada římská v něm usadila a rozmanitým okolím svým, prací řeckých umělců, příhodným položením přístavu (kde lodí všech národů cizozemské zboží a s tím nové obyčeje, módy a noviny přivážely) brzy se vyznamenávala. Boháčové římští v létě se tu sjížděli, aby si v krásné Kampánii dny příjemně ukrátili. Toto město roku 63 po Kristovu narození velikým zemětřesením zároveň s městem Pompeji velikou škodu trpělo, roku 79 pak při vzejmutí se hory Vezuvu lávou zatopeno bylo. Někteří míní, že Herkulánum na týž způsob jako Pompeja a Stabia popelem a oblátkem přikryto bylo a že je teprva pozdější erupcí osmdesáte střevíců vysoko ležící lávou zanesla. Od těch dob jméno Herkulánum mezi okolními obyvateli tak zhaslo, že když Portici a Resina, kteréžto na Herkulánu stojí, se stavěly, žádnému nepřipadlo, že se na Herkulánu zakládají.

Roku 1689 náhodou obyvatelé resinští, kopajíce studni osmdesáte střevíců zhloubí, všeliké kusy mramorové s nápisy vykopali. Po desíti letech kníže d’Elboeu, an stavě v Portici si dům, k dosažení mramoru v též studni kopati dal, mezi všelikými věcmi i nápisy nalezl, které dokazovaly, že na tom místě zanešené Herkulánum leží. Karel III. tedy roku 1738 dálší vykopávání v Herkulánu nařídil a brzy vznešení předmětové předsevzetí tomu chvalitebnému za odplatu byli.

Pak se kopáči do velkého divadla dostali, které podnes jest; ale škoda že nám toliko jedinký ten předmět při vchodu do Herkulánu ostal; jiného nic nevidíme, a k tomu s pochodněmi hluboko pod zem sstupovati musíme uzkými štolami, přes mokré stezky a mezi vlhkými zdmi, kde ze stropu voda kape, šatstvo se kazí a kde si ke všemu tomu malé představení o celosti učiniti můžeme, a jen tenkráte, když jsme v Pompeji nebo někde jinde již řecké divadlo spatřili. Mezi vzácnými a výtečně vypracovanými sochami, kterýchžto kráse ještě se podnes v muzeum divíme, nalezlo se žito, ječmen, ořechy, mandle, fíky, chléb a světnice plné nářadí a nádob železných, bronzových a jiných potřeb v domácím hospodářství; pak podlahy mozaikové veliké krásy, vzácné stěnomalby, památné a drobné peníze, nápisy, hudební stroje, a co velmi vzácného ještě, mnoho set popsaných svinů na papýru, řeckými literami, které, ač papýrus zčernal, přece velmi dobře se rozeznávají. V Královském muzeum v Neápoli bývají tito svinové s velikou prací otvíráni, od učených mužů pak překládáni a chybující litery dosazeny; pak bývá celý list ryt a přesazení tištěno; takových papýrů sbírky pak se v knihách od času k času vydávají: čtyry folianty již na světlo vyšly a dále, ač velmi zdlouhavě, vycházeti budou; nyní se tak váhavě na nich pracuje, že množství shromážděných papýrů (jestli pilnost nebude větší) ani za dvě stě let rozvinuto nebude. Láva herkulánská jest docela jiné látky nežli láva nynějších časů; a učení se domnívají, že s ohnivým popelem v témž okamžení vařící se voda v proudech se přivalila, kteráž materie po čase v kámeri ztvrdla. Herkulánum vykopati nelze, poněvadž na něm Portici, Resina a zvláště královský zámek a zahrada stojí; a tak kdo ví, kterým pozdním potomkům našim památky tyto zem zachovává.